PRAHA (tpk) - Přetváření ekonomiky se v Německu začíná šířit jako virus. Vysoké náklady na pracovní sílu jsou do budoucna neudržitelné, pokud chtějí tamní továrny konkurovat výrobě ve východní Evropě a dalších levných zemích. Po automobilce Mercedes-Benz, jejíž šéf Jürgen Hubert vyjednal na zaměstnancích prodloužení pracovní doby a ustoupení od zvyšování platů koncem července, díky čemuž uspoří letos půl milionu eur, přichází na řadu Volkswagen. V příštích šesti letech hodlá personální šéf koncernu Peter Hartz snížit náklady na pracovní sílu asi o dva miliony eur.
Jednání o mzdách s odbory začnou až 15. září, ale Hartz se o své představy podělil již minulý týden. Koncern bude po 103 tisících zaměstnanců v šesti továrnách na západě Německa požadovat zmrazení výše platů na současné úrovni po dva následující roky, úspor chce dosáhnout rovněž zdokonalením struktury odměňování. Mzdy mají být například v budoucnu výrazněji vázány na výkon a jejich pohyblivá část bude dosahovat až třiceti procent, zruší se proplácení přesčasů a koncern nebude oceňovat všechen čas strávený v zaměstnání stejně - během školení budou zaměstnanci dostávat méně než za běžnou práci v továrně.
Prohlášení vedení se příliš nelíbí zástupcům zaměstnanců ani odborům IG Metall. Ti požadovali pro letošní rok čtyřprocentní navýšení platů a garanci, že se po deset let nezruší žádné z více než sta tisíc pracovních míst. O garanci Peter Hartz nechce ani slyšet, o propouštění však zatím nehovoří. Management automobilky chce změnami dosáhnout větší flexibility zaměstnanců, která by měla vést k zachování pracovních míst v zemi a lepší pozici v porovnání s konkurencí. Právě vysoké náklady a silný tlak na ceny na klíčových trzích již vedly k tomu, že Volkswagen snížil odhad čistého zisku pro letošní rok o 600 milionů eur z původně předpokládaných 2,5 miliardy.
Přestože se vláda Dolního Saska, kde koncern sídlí, nechce do jednání o mzdách vměšovat, její ministr financí Walter Hirche minulý týden prohlásil, že jsou plány Volkswagenu „nezbytné pro zajištění konkurenceschopnosti koncernu v budoucnosti“. Premiér Dolního Saska Christian Wulff vzápětí musel odbory ujišťovat, že vláda nebude stát na ničí straně. Podobná stanoviska by pouze zhoršila již napjaté vztahy (EURO 33-34/2004). Hlavní vyjednavač za IG Metall v Dolním Sasku Hartmut Meine totiž s reakcí nečekal dlouho a minulý týden uvedl: „Pokud dojde na zmrazování platů, mělo by to automaticky znamenat, že nic nedostanou ani akcionáři. Ti však dividendy obdrželi, tak proč jsou na tom jinak než zaměstnanci?“ Inkasovalo přitom i Dolní Sasko, jež v automobilce drží osmnáctiprocentní podíl. Odboráři přesto zatím nehodlají situaci řešit stávkou. Alespoň dokud se jednání koncem října neuzavřou.
