České stavební spořitelny jsou už nyní připraveny splnit požadavky nové regulace Basel III pro likviditu
Česká národní banka upozorňuje v aktuální zprávě o finanční stabilitě na potenciál nárůstu likviditního rizika v segmentu stavebních spořitelen z důvodu klesajícího objemu rychle likvidních aktiv. Je situace skutečně tak vážná?
Je pravdou, že objem poskytnutých úvěrů ze stavebního spoření v poměru ke klientským vkladům neustále roste. Aktuálně se pohybuje kolem 70 procent, což lze však stále považovat za bezpečnou hodnotu (poměr v bankovním sektoru je nepatrně vyšší). Zjednodušeně řečeno: stále je možné udržovat 30 procent vybraných vkladů ve vysoce likvidních finančních prostředcích.
Záleží na investiční strategii jednotlivých stavebních spořitelen, kam a na jak dlouhou dobu tyto prostředky umístí, přičemž vždy se jedná o hledání nejlepší kombinace magického trojúhelníku výnos–riziko–likvidita. To, že některé stavební spořitelny vyhodnotily jako nejlepší investici dlouhodobější termínovaný vklad v bance (což není považováno za likvidní aktivum), neznamená, že v relativně krátkodobém horizontu nebude možné tyto prostředky přemístit do likvidnějších prostředků.
Bilance z pohledu likvidity
Na druhou stranu lze říci, že aktuální bilance stavebních spořitelen není z likviditního pohledu zcela optimální. Na straně aktiv mají úvěry ze stavebního spoření, jejichž splatnost je dlouhodobá, na straně závazků se pak stavební spořitelny musejí vypořádat s velkým podílem vkladů po vázací době, které tvoří přibližně dvě třetiny všech vkladů. Prakticky to znamená, že pokud by lidé chtěli vybrat tyto peníze (276 miliard korun), stačí dnes dát výpověď a stavební spořitelny jsou povinné tyto peníze bez jakýchkoli poplatků či sankcí do tří měsíců vyplatit. Pokud by tato situace nastala, měly by stavební spořitelny skutečně problém, neboť by jim chyběl dostatek peněz k výplatě. Nutno poznamenat, že tento stav je způsoben velkým množstvím nových smluv před koncem roku 2003 (s vázací lhůtou do konce roku 2009), ke kterému došlo díky chování klientů po oznámení, že státní příspěvek se sníží ze 4500 na 3000 korun. V posledních měsících podíl vkladů po vázací době klesá a stavební spořitelny očekávají jeho další postupné snižování. Pro srovnání: v bankách se podíl vkladů na viděnou (bez jakékoli výpovědní lhůty) pohybuje kolem 55 procent z celkových vkladů a v posledních měsících díky rostoucí popularitě spořicích účtů postupně roste.
Spořitelny versus banky
Stavební spořitelny se hájí tvrzením, že reálné chování klientů je stejně jako v případě bank odlišné od smluvních podmínek, což je jistě pravda. Velký rozdíl mezi bankami a stavebními spořitelnami je ale v možnosti reagovat na aktuální vývoj úrokových sazeb. Spořicí účty bank jsou úročeny vyhlašovanou sazbou, zatímco stavební spořitelny úročí vklady fixní sazbou. Pokud tedy tržní úrokové sazby výrazně vzrostou, lze očekávat, že banky na tento pohyb rychle zareagují zvýšením úrokových sazeb spořicích účtů, které se tak stanou v porovnání se stavebním spořením atraktivnější. V případě výrazného zvýšení úrokových sazeb (tedy s potenciálním rizikem odlivu vkladů po vázací lhůtě směrem k bankám) doprovázeného nižší státní podporou (nedostatečné generování nových smluv) budou muset stavební spořitelny na nastalou situaci reagovat, například externím financováním.
Pro vyšší odolnost
Pokusme se na likviditní situaci stavebních spořitelen podívat za pomoci nových likviditních ukazatelů navržených Basilejským výborem pro bankovní dohled. Tento výbor navrhl v dokumentu pokrývajícím oblast likvidity jako jednu z částí souhrnných pravidel známých jako Basel III dva nové likviditní ukazatele, které by měly zabránit likviditní krizi, která nastala v minulých letech. První ukazatel liquidity coverage ratio (LCR) má za úkol podpořit odolnost finančních institucí v krátkodobém horizontu zajištěním dostatečného objemu vysoce likvidních aktiv k přežití významného stresového scénáře trvajícího jeden měsíc. Přesná definice ukazatele LCR je poměr vysoce likvidních aktiv k celkovému očekávanému odtoku peněžních prostředků během následujících třiceti dnů. Minimální hodnota tohoto poměru by měla být vždy vyšší než sto procent. Pro stavební spořitelny nepředstavuje tento ukazatel velký problém, neboť většinu očekávaného odlivu finančních prostředků není možné očekávat dříve jak za 90 dní (tříměsíční výpovědní lhůta). I v případě relativně nižšího objemu vysoce likvidních aktiv (v porovnání s bankami) není pro stavební spořitelny problém splnit podmínky tohoto ukazatele, což je v souladu s tvrzením, že v krátkodobém horizontu likviditní problémy u stavebních spořitelen nehrozí.
Vstřícné nastavení
Druhý ukazatel net stable funding ratio (NSFR) podporuje likviditní odolnost v dlouhém období s cílem zajistit, aby se dlouhodobé pohledávky financovaly dlouhodobými zdroji. Tento ukazatel stanovuje minimální akceptovatelnou částku stabilního financování v horizontu nad jeden rok. Ukazatel NSFR je definován jako poměr částky stabilního financování (kapitál a část zdrojů, u kterých je možné očekávat spolehlivost financování v horizontu přes jeden rok za stresových podmínek) a objemu požadovaného stabilního financování (aktiva, která je možné zpeněžit za déle jak jeden rok). Hodnota tohoto poměru by měla být vždy vyšší než sto procent.
Jak již bylo řečeno, časová splatnost aktiv a pasiv stavebních spořitelen není z likviditního pohledu optimální. Významná část dlouhodobých aktiv je financována „smluvně krátkodobými“ vklady, a tudíž existuje potenciální riziko nedostatečné likvidity v dlouhodobějším horizontu. Současné nastavení parametrů NSFR je však ke stavebním spořitelnám vstřícné, neboť úvěry zajištěné nemovitostmi vyžadují dle metodologie NSFR nižší objem dlouhodobého financování.
Oba zmíněné ukazatele budou v následujících letech na finančních institucích testovány a lze očekávat, že budou v této nebo podobné formě zavedeny do praxe, což by mělo do budoucna hrozbu likviditní krize značně omezit. Současný harmonogram počítá s aplikací LCR od počátku roku 2015 a NSFR od počátku roku 2018. Faktem je, že za současných podmínek nemají stavební spořitelny na českém trhu problémy tyto požadavky splnit, a pokud nedojde k naprosto zásadním změnám v systému stavebního spoření, jsou na novou regulaci připraveny již nyní.
(Tomuto tématu jsou věnovány také dřívější příspěvky v číslech 29/2011 a 34/2011.)
