Mezi fortifikovanými víny získávají na oblibě méně známé etikety. A na „posílená“ vína sázejí i tuzemští vinaři
Portské, sherry a madeiru zná každý.
Fortifikovaná vína jsou ovšem k mání v daleko pestřejším repertoáru – Pineau des Charentes, Marsala, Muscat de Beaumes de Venise. A některé zajímavé etikety dokonce vznikají i v Česku.
Oč vlastně jde? Jednoduše řečeno, fortifikovaná vína vznikají přidáním vinného destilátu nebo moštu (likérová), ale i lihu či cukru a aromatických látek (aromatizovaná). Záleží ovšem také na okamžiku, kdy se alkohol do vín přidává. A to buď do právě vylisovaného moštu, v průběhu kvašení, nebo až na konci. Vína tak získají vyšší objem alkoholu – asi mezi sedmnácti a pětadvaceti procenty – a příjemný sladký projev.
Díky Castaudovým Ve Francii narazíte na zástupce obou přístupů k výrobě fortifikovaných vín. Likérovými víny jsou například ta z oblasti Pineau des Charentes. Území Charente, Charente-Maritime a Dordogne s apelací AOC je téměř shodné s apelační oblastí Cognac. Mnozí producenti Pineau tak většinou připravují rovněž vlastní koňak, jímž svá vína „posilují“. Jako u většiny dobrých věcí i u zrodu fortifikovaných vín Pineau des Charentes stál „legendární omyl“. Když při bohaté sklizni kdysi na konci šestnáctého století zaplnil jakýsi vinař všechny nádoby a ještě mu zbývalo víno, nalil je do jednoho běžně nepoužívaného sudu. Při průběžné degustaci potom zjistil, že je jiné, ale chutné. Tehdy si vzpomněl, že v sudu zůstal zbytek starého koňaku, a recept byl na světě.
Pineau se produkuje bílé, růžové a červené. Hrozny pocházejí převážně z rév odrůd Ugni Blanc, Folle Blanche a Colombard, respektive Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon
a Merlot. Bílá vína zrají nejméně osmnáct měsíců, z toho rok na dřevě. Růžová a červená stárnou nejméně rok, z toho alespoň osm měsíců v sudech, což rozšiřuje jejich chuť o vanilkovo-ořechové valéry. Existují však i stará a velmi stará pineau, která v sudech leží třeba i deset let.
V Česku jsou tato vína k mání třeba od znamenitého producenta Maxima Trijola. Konkrétně jsou to Pineau des Charentes rosé a Pineau des Charentes vieux či tres vieux.
Kromě výrazné stopy cukru obě nesou koňakový odér a stopy vanilky. Sympaticky v nich ale také zazní hroznový podtext.
Pokud jde o druhý přístup, opakovaně během fermentace se alkohol přidává třeba do Muscat de Beaumes de Venise. V apelaci Côtes du Rhône je mezi producenty velkým jménem bývalý klášterní sklep Domaine des Bernardins. Rodina Castaudových tam připravuje Muscat de Beaumes de Venise od devatenáctého století. Jeden čas bylo na pokraji zániku, ale Louis Castaud vehementně bojoval za jeho záchranu. Oblast se mu navíc ke konci druhé světové války podařilo prosadit coby samostatnou apelaci.
Hrozny pocházejí z odrůd Muscat blanc a petits grains a Muscat noir a petits grains.
Vína při stárnutí leží na dřevě, což jim dodává v rámci bohatě strukturované chuti mimořádnou svěžest a širokou škálu ovocitých tónů. V Česku je k mání například Muscat de Beaumes-de-Venise Le Chant des Griolles, víno s doteky botrytických příchutí a hroznovitým přídechem s přítomností akátového medu.
Síla na dohled Další z fortifikovaných vín, sicilská Marsala, vděčí za svůj zrod Angličanu Johnu Woodhousovi. Ten v sedmdesátých letech osmnáctého století vypravil do Spojeného království první loď s vínem pojmenovaným podle jednoho z přístavů Sicílie. Pravý rozmach tohoto vína – mimo jiné se může připravit z osmi původních odrůd Grillo Cattaratti, Pignanello, Garganega, Calabrese, Damaschino, Nerello a Inzolia – začal s rokem 1933. Tehdy se ho ujal tamní podnikatel s vínem Vincenzo Florio, který se proslavil mimo jiné založením slavného sicilského automobilového závodu Targa Florio.
Marsala dnes leží nejméně dva roky v dřevěných sudech. Pro označení Stravecchio nebo Riserva zraje deset let a existuje pouze v provedení Secco, protože doslazování není dovoleno. V Česku můžete pod etiketou Florio natrefit na marsalu Terre Arse DOC, sytě zlaté víno hluboké barvy s dominantními aromaty mandlí a vanilkových doteků se suchou vyváženou dochutí.
Nečekaně četně jsou fortifikovaná vína zastoupena také v produkci tuzemských vinařů. Kupříkladu vinařství Špalkovi je nabízí jako bílé i červené pod názvem Šaler. Bílá varieta je charakterizována muškátovou kytkou a kořenitou dochutí s patrnou likérovou stopou. Červený Šaler je kupáž modrého portugalu a frankovky s dlouhým koncem plným třešňových příchutí a karamelovým pohlazením v závěru.
Černé Starosvětské je fortifikované víno Petra Korába. Temné „osmnáctivoltové“ víno voní ovocem, v sametové chuti se vedle černých bobulovin objevuje i čokoláda a vanilkové dotknutí.
Známým je i víno Auer’s cross ze společnosti Vinné sklepy Lechovice. Lihem posílená frankovka je sice v alkoholu poněkud slabší, ale osmiměsíční zrání na dřevě s přístupem vzduchu mu dodává sílu a barevnost výrazu. l
O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce
