Devět z deseti Čechů chce plot, u Komárků přesto sázejí na luxusní bydlení v komunitě
Otto Koval stál u zrodu jednoho z prvních developerských projektů, který využil prvky cohousingu. Dnes se o sousedské bydlení pokouší v prvním developerském projektu top’rezidence skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka. Ten investuje půl miliardy do areálu 50 rodinných domů v Šáreckém údolí, jež mají oslovit klienty mimo jiné společným parkem a klubovnou. Pokud bude úspěšný, vepíše se do dějin jako zárodek tuzemského sdíleného bydlení. Češi jej dosud ignorovali. „Bude záležet jen na klientech,“ říká obchodní ředitel KKCG Real Estate.
* Je správná doba dávat teď na trh luxusní bydlení, nebo je to jedno právě proto, že jde o luxusní bydlení a načasování nehraje takovou roli?
B je správně. My ale neradi používáme pojem luxusní bydlení, odradili bychom si tím část klientů. Luxusní je navíc těžko uchopitelný termín. My říkáme, že jde o bydlení pro vyšší střední třídu. To jsou úspěšní podnikatelé nebo výše postavení zaměstnanci. První klienti nám naše zacílení potvrzují. Průměrný dům stojí přibližně 15 milionů bez daně. Hypotéka na 25 let vychází dnes při 20 procentech akontace na 55 tisíc měsíčně a to zaplatíte za pronájem takového domu.
* Proč jste vsadili na domy, a ne na byty, které mají vyšší výtěžnost pozemku?
My jsme koupili projekt od irské společnosti Avestus. Trápili se s ním několik let. V plánu byl bytový dům, několik dvoj- a trojdomů v průměru za 30 milionů a deset velkých vil za 60 milionů. To nám vůbec nedávalo smysl. Ještě ve firmě Metrostav Development jsem pracoval na nedalekém projektu Na Krutci a tam jsme za podobnou cenu měli v nabídce jeden dům, který si dlouho hledal kupce. V průměru jsme tam rodinné domy prodávali za 23 až 30 milionů. Byty podle našeho názoru navíc do Šáreckého údolí nepatří. I průzkumy a předchozí zkušenosti nám potvrzují, že po řadovkách je velká poptávka. V Praze jich moc není. My jsme navíc do zadání zakomponovali, že chceme mít v projektu společné prostory. Chtěli jsme vytvořit místo, kde se budou lidé cítit součástí nějaké komunity.
* To už jste ale odzkoušel na Žižkově ještě v dresu firmy Metrostav Development…
Tendr na projektanty první etapy Na Vackově vyhráli Jiran Kohout architekti a architekti Michal Kohout s Davidem Tichým jsou propagátory komunitního bydlení či cohousingu. Byli jsme se podívat hlavně v Rakousku, jak lidé společné prostory využívají, jestli nejsou zanedbané. Koncept tam funguje úžasně. Vejdete z ulice do vnitrobloku a už tam mají lidé volně opřená kola, předzahrádky jsou oddělené jen živým plotem. My jsme i v Šárce měly návrhy s předzahrádkami bez plotů, nakonec jsme od této myšlenky upustili. Devět z deseti Čechů prostě plot kolem svého domu chce.
* Vypadá to, že jste dalším propagátorem cohousingu…
My jsme nadšenci všichni. Celý tým musí být tou myšlenkou nasáklý.
* Soudě podle prodejů klienti na společné klubovny a grilovačky na dvoře v Alfa Rezidenci ale příliš neslyšeli…
Architekti pro Alfa Rezidenci vyprojektovali domy v tzv. hnízdech, která měla polosoukromé i průchozí dvory. Opravdu to funguje. Ve dvou dvorech ze tří lidé sousedskou atmosféru vytvořili. Dostávám od nich fotky ze společných oslav. Je to o lidech. Nebýt problému s neoprávněným restitučním nárokem na pozemek pod domy, myslím, že by to byl úspěšný projekt. Jenže prodeje rok stály. Klienti viděli v katastru plombu a odešli do Central Parku Praha nebo Rezidence Jeseniova.
* Central Park Praha měl původně také podobný koncept založený na komunitě…
Měl super koncept, ale lidé mají v hlavě radar: když je někde problém, vyčkávají na slevy nebo jdou dál. Škoda, že v Central Parku nakonec komunita nevyšla a nepostavil se plánovaný klub se sportovišti.
* Možná není 500 bytů ideální koncept pro komunitní bydlení… Navíc Češi asi budou mít strach z toho, kdo by se staral o společné prostory…
Ano, v tomto případě to asi zní trochu jako protimluv… My v top’rezidenci pro efektivní správu areálu zřídíme místo těžkopádného společenství vlastníků jednotek družstvo. Klienti do něj nemusejí vstoupit, když tak ale učiní, budou mít napořád zajištěn volný přístup a využívání areálu. Jinak by platili každý rok za věcná břemena.
* Jak vlastně reagují klienti na klubovnu a společný park?
Všichni se na ně ptají. Oceňují, že společný prostor zkvalitní i jejich domov. Jediné obavy mají z provozu klubovny, ale to bude záležet jen na nich. My z vybraných poplatků koupíme do družstva vybavení, sekačku, frézu na sníh apod. Je na budoucích rezidentech, jestli klubovnu někomu pronajmou, nebo se o ni postarají sami. Podobný projekt znám v Praze Na Kozinci. Sami majitelé si tam pořídili domy, postavili klubovnu, squashový kurt… Známí, kteří tam bydlí, si ten koncept pochvalují. V top’rezidenci bude jako všude záležet na tom, aby se našlo několik aktivních lidí, kteří přitáhnou i ty ostýchavější.
