Bill Bonner, šéf americké poradenské firmy Agora, říká: „Moji přátelé z řad bohatých lidí hromadí cash a dobře vědí proč.“ Dodává, že nemalá část existujících amerických dolarů je v sejfech bohatých lidí, zatímco střední třída si neuvědomuje, že vlastnit hotovost by jí mohlo být k užitku. V druhém díle eseje o mizení reálných peněz ze světové ekonomiky se podíváme třeba na to, kolik hotovosti u sebe vlastně lidé mají.
Vezměte si kalkulačku a chvíli počítejte. V současné době jsou v oběhu dolarové bankovky ve výši 1,5 bilionu USD. Z toho tři čtvrtiny jsou ve formě stodolarových bankovek, které většina běžných Američanů nikdy nepoužívá. Tyto stodolarovky právě slouží k ukládání hotovosti finančních elit velkých firem, bank a ovšem také kriminálníků. Americká centrální banka Fed odhaduje, že polovina až dvě třetiny z tohoto obejmu se rozutekly mimo USA. Lidé po celém světě mají rádi fyzický dolar. I Číňané přes veškerý ekonomický boom mění jüany za dolary. Ty zelené papírky jsou totiž de facto jediná globální měna. Peníze přijímané všude na světě.
Na jednoho Američana připadá 4200 dolarů v bankovkách, ale vzhledem k tomu, že minimálně půlka dolarů je v cizině, můžeme počítat dva tisíce dolarů na hlavu. Odpovídá to v přepočtu 50 tisícům korun. Shodou okolností ta samá suma peněz v hotovosti připadá v Česku na jednoho člověka. U nás je totiž v oběhu 560 miliard korun (nejvíc v tisícovkách), které kolují mezi deseti miliony lidí. Nikdo neví, jak velkou část korunové hotovosti drží domácnosti. Existuje pouze výzkum České bankovní asociace z roku 2016, podle kterého má 54 procent lidí doma hotovost ve výši pěti až deseti tisíci korun. To je méně než polovina průměrného platu.
Přečtete si první díl eseje Přijdeme o peníze?
Přijdeme o peníze? Díl 1.
Peníze v hotovosti mají dnes špatnou pověst. Máte-li jich větší sumu, budete dost možná podezříváni, že jste kriminálník nebo hlupák. Češi jsou často obviňováni, že si peníze „syslí“. Já se přiznám, že jsem sysel. Mám mnohem větší pocit jistoty, pokud všechny moje prašule neleží jen v bance, ale nějaká část také někde, kde o nich vím jenom já.
Podle World Payments Report se podíl transakcí pohybuje v EU kolem 10 procent. Objevují se tendence tento podíl omezovat. Široce citovaný německý ekonom Peter Bofinger vyzývá k okamžitému zrušení peněz a není zdaleka sám. Peníze jsou prý anachronismus. Peter říká, že třetina euro bankovek má hodnotu 500 eur a takovou bankovku málokdo držíte v ruce. Podle něj jsou tyto bankovky používané hlavně k nelegální činnosti. Nebude daleko od pravdy. Prodej drog jen v USA se ročně odhaduje na 100 miliard dolarů a odehrává se pouze v hotovosti.
Cash na koks
Ve světě bez hotovosti by se kriminálníkům a teroristům, financujícím své šílenosti, jistě žilo hůř. Ale co já s tím? Opravdu nechci přijít o možnost vlastnit bankovky jen kvůli tomu, že někdo někde prodává kokain. Zaráží mě, že média nijak zvlášť neřeší, jak evropské vlády v poslední době omezují lidem svobodu zacházet se svými vlastními penězi. Věděli jste, že od prosince 2016 už nemůžete jen tak vyjet nebo přijet do EU s částkou nad deset tisíc eur?
Ok, tolik peněz v kufru s sebou nevozívám, ale kdybych nakrásně chtěl, tak bych je musel nechat proclít. A úředníkovi vysvětlit, kde jsem je vzal. Bude mi věřit, že je to dědictví po dědečkovi, který měl peníze zakopané v zahradě pod jabloní? I když to bude pravda pravdoucí, já na to nebudu mít žádné potvrzení. A kdybych byl Francouz, tak už nemůžu v obchodě platit v hotovosti víc než tisíc eur. V Itálii se nesmí zaplatit hotově víc než tři tisíce eur. V Řecku 1500 eur. (Vynikající materiál o budoucnosti peněz najdete na BBC)
Hodně vtipná zpráva přišla ze Švýcarska. V jeho bankách tradičně bývalo hotovosti dobře, ale to už je možná pryč. Ekonom Pater Tenebrarum před dvěma lety uveřejnil esej Válka proti hotovosti zasáhla Švýcarko, kde popsal příběh penzijního fondu, jehož manažer požádal banku, kde měl uloženou velkou sumu ve švýcarských francích, aby je jeho fondu vyplatila v hotovosti. V období negativních úrokových sazeb si totiž lehce spočítal, že když dá peníze do sejfu, bude na tom tratit méně než v bance, která mu vlastně peníze každoročně ubírá.
Jenže smůla. Banka mu je odmítla vydat. A postavila se za ní i švýcarská centrální banka s odůvodněním, že velké výběry hotovosti nejsou v zájmu stability bankovního sektoru. Pater to ve své eseji shrnul asi takto: Kdysi svaté právo osobního vlastnictví je porušováno v zájmu kolektivismu. Centrální banka rozhodne, že pro banky není dobré, aby z nich byly vybírané velké sumy v hotovosti. A tak tu hotovost prostě nevydá.
Přečtěte si předcházející díly Book of Change Jana Müllera:
Až se vypnou bankomaty, díl 3.
Až se vypnou bankomaty, díl 2.
Až se vypnou bankomaty, díl 1.
Co když přijde globální kolaps?
