Ta písnička, kterou politici zpívají lidu, je pořád stejná. Protože se musíme bránit před globální kriminalitou a terorismem, potřebujeme více kontroly. Takže jsme třeba šacováni při nástupu do letadla. Což chápu. Ale rád bych, aby mi vlády nečmuchaly v peněžence. Což budou, pokud budu vlastnit jen platební karty a používat jen elektronické platební systémy, u kterých je každý můj pohyb sledován. Ve 3. dílu eseje o mizení reálných peněz se proto podíváme třeba do banky, která nemá ráda cash.
Největší americká banka JP Morgan Chase v roce 2016 zakázala svým klientům ukládat ve svých trezorech hotovost. Také jim neumožňuje vkládat hotovost jako splátku za kreditky, platit hotovostí hypotéku, leasing auta atd. Tato banka byla kvůli nezodpovědnému úvěrování jednou z hlavních postav dramatu finanční krize v roce 2008 a od amerického státu dostala sanace ve výši 25 miliard dolarů, protože byla „příliš velká, aby padla“. A nechvalně proslulý Bernie Madoff, který obral věřitele o miliardy dolarů, řídil své finanční letadlo právě přes JP Morgan Chase, která za to musela zaplatit pokutu dvě miliardy dolarů.
JP Morgan Chase je, kulantně řečeno, velice dravá banka. A právě tato banka začala omezovat své klienty, kterým vysvětluje, že to je kvůli zlepšení obrany před praním špinavých peněz. Je to hodně zvláštní. Opravdu je to jen kvůli zájmu o veřejné blaho, tedy větší bezpečnost finančního sektoru?
Na ekonomických webech se nyní objevují články s návody, jak obejít zákaz ukládat u JP Morgan Chase peníze v hotovosti (třeba 8 Ways to Sidestep the Chase No-Cash Deposit Policy). Čtenáři v diskuzích píší o tom, jak jim banka odmítla uložit 250 dolarů v hotovosti. Nebo jak Bank of America požaduje při ukládání několik set dolarů průkaz totožnosti. Zní to jako sci-fi, že. Ale je to realita největší ekonomiky světa.
Americké banky se hájí novou politikou proti praní špinavých peněz. Faktem ale je, že dokud lze vkládat a vybírat hotovost, mohou i obyčejní smrtelníci jako vy a já položit největší finanční ústavy, pokud se nás dost rozhodne k akci. Žádné z nich samozřejmě nemají hotovost, která by odpovídala výši vkladů svých vkladatelů. Pokud se ale i další banky vydají cestou amerického gigantu, bude finanční systém ještě více nezávislý na vůli svých klientů.
Vkladní knížka Otce národa
Moje dcera se ve škole učí, že před rokem 1989 u nás bylo „období totality“. To zvláštní slovo totalita je odvozená od představy, že státní moc zasahuje lidem totálně do života. Ale i za totality, i po znárodnění a měnové reformě, kdy lidé v Československu opravdu moc peněz neměli, mohli vlastnit legálně nabyté korunky. Bude tomu tak, až bude moje dcera dospělá?
Zlato, stříbro, drahé kameny, kterými lidé platili před vynálezem bankovek, mají nějakou hodnotu po celou dobu lidské existence. Nezachvátí je inflace. Zlata je totiž jen omezené množství a nelze ho natisknout více. Bankovky jsou jen papírky. Ale pořád je to „něco“. Něco fyzického, co se dá držet v ruce. Nástup počítačů odsouvá peníze stále víc do neviditelného světa nul a jedniček. Kreditní karta je aspoň kus plastu, ale platba online už ani to ne. Ani platební systém v mobilech, kterému se předpovídá velká budoucnost. Ani další vynálezy, které činí z mých peněz, respektive mého majetku něco stále abstraktnějšího.
Přečtete si první díl eseje Přijdeme o peníze?
Přijdeme o peníze? Díl 1.
Příjdeme o peníze? Díl 2.
V roce 2016 jsme s kolegy z vydavatelství Mladá fronta připravili pro Českou spořitelnu knihu o 190 letech její existence. Spořitelna naučila lidi v 19. století v našich zemích spořit. Vkladní knížka, to byla novinka, která lidem opravdu změnila život. Začali ukládat část peněz stranou, ty se úročily, lidé investovali, což vedlo k vyšší životní úrovni. Díky práci na knize jsme si mohli sáhnout na první spořitelní knížku v českých zemích.
Banka, v oněch časech se jmenovala Městská spořitelna, jí roku 1875 založila „Otci národa“ Františku Palackému, který na ní uložil tehdy nezanedbatelnou sumu 400 zlatých na pětiprocentní úrok. Symbolem spořitelny byla tehdy pracovitá včela, a proto také ozdoby ve tvaru včel najdete v Rudolfinu a řadě budov, které spořitelna postavila. Když jsme knihu dokončili, přiznám se, že jsem byl tak trochu dojatý. Tohle byl kapitalismus z té nejlepší stránky. Kapitalismus, o kterém sociolog Max Weber napsal, že stojí na protestantských ideálech pracovitosti, šetrnosti a vůli investovat do lepší budoucnosti.
Česká spořitelna je asi nejdůležitější firmou v historii české ekonomiky. A i dnes má stále několik milionů zákazníků, je největší bankou v zemi a vloni měla zisk 15 miliard korun. Do roku 2016 jí šéfoval Pavel Kysilka. Člověk přemýšlivý a kultivovaný. V magazínu Zen jsme vedli rozhovor o tom, jak hraje na housle, jezdí s dětmi do Himaláje a jak se spořitelna přetváří do potřeb digitálního světa, kdy je nejen bankou, ale svým klientům i finančním rádcem. Dnes Pavel přednáší v rámci 6D Akademie, která školí manažery na přechod do digitálního věku. Jeho nadšení pro moderní technologie mi nicméně připomíná reálsocialistické budování světlých zítřků. Prominentní bankéř je jedním z věrozvěstů nového světa, ale já z té perspektivy tak nadšený nejsem. Třeba proto, že jedno z těch Kysilkových 6D je „dematerializace“.
Follow banknotes
Ano, náš svět nám mizí před očima. Dematerializuje se. Vypařuje se z hmotného do digitálního světa. Bankovky se mění v čísla. Z věci, kterou si můžu strčit do kapsy a vyměnit jí za cokoli uznám za vhodné, se stává buňka v matrixu finančního světa. Moje peníze už nejsou u mě. Jsou v paralelním prostoru. V říši za zrcadlem. Létají někde vzduchem, k satelitům nad oblaky a zase zpátky nebo pod zemí v optických kabelech. Musím se spoléhat na armádu lidí, které neznám, že moje peníze na mém učtu, zůstanou mými penězi i zítra. „Hmota je drahá a nepraktická. Jen inovace, které nás průmyslové a biologické hmoty zbavují, mají šanci,“ říká Pavel Kysilka. No, nevím, kde bere tu jistotu…
Mizí-li reálné peníze, pak vliv bank a vlád na můj život roste. Andrej Babiš, který o penězích ví leccos, zaútočil na hotovost s EET. Tak jistě, podnikatelé, hostinští a já také rád občas někomu něco platím na ruku. Sorry jako, také se účastním šedé ekonomiky. Jako 99 procent ostatních lidí. Andrej je miliardář, který na případné finanční krizi vydělá, protože skoupí levně majetky všech, co náraz neustojí. Jeho EET je další udělátko, kterým stát zase trošku víc podojí střední třídu. Budu klidně tvrdit, že nějaká ta šedá ekonomika je zdravá. Našinec se nemůže chovat podle všech psaných pravidel. Vždyť nové a nové regulace bují ve všech ročních obdobích.
Na jedné straně se objem hotovosti v Česku i jinde na světě zvětšuje, jinými slovy - tiskne se stále více peněz. Na konci roku 2016 bylo podle údajů ČNB vydáno korunových bankovek a mincí za 560 miliard korun. To je čtyřikrát více než před dvaceti lety. Jenže za tu dobu se ekonomika díky úvěrování o tolik zvětšila, že podíl hotovosti vůči penězům v elektronické podobě v objemu transakcí stále klesá.
| Stručná historie peněz aneb od talleru k dolaru |
|---|
| V pravěku se provozoval jen výměnný obchod. Pak někoho napadlo, že pohodlnější je platit úlomky zlata a jiných kovů. Z toho později vznikly mince. Ty stále ještě představovaly hodnotu samy o sobě, protože obsahovaly kus drahého kovu. Ve středověké Kutné Hoře se od roku 1518 razily stříbrňáky zvané v němčině taller a v češtině tolar. Byly tak kvalitní, že se jejich jméno stalo základem pro říšský tolar (1566), kterým se platilo po celé tehdejší Evropě. A v 18. století se tento název použil i pro novou měnu v tehdy vznikajících Spojených státech. Dolar má tedy předka v českých zemích. Ve středověku mohlo i na území tak malém jako České království platit hned několik různých měn. A už ze školních lavic víme, že kdo měl právo vydávat peníze – a nebyl to často jen panovník, ale i mocný šlechtic – držel v rukou velkou moc. Do 70. let minulého století, kdy platil v mezinárodním finančním systému tzv. zlatý standard, byly bankovky vydávané centrálními bankami ještě kryté jejich zásobami zlata. Ale v posledních padesáti letech už platíme penězi, které nepředstavují samy o sobě bohatství, protože nejsou vázané na zásoby drahého kovu dané země. |
Nemohu říct, že bych byl někdy velkým fandou Václava Klause. Třeba jeho prezidentská amnestie byla úderem přímo do srdeční krajiny našeho právního státu. Nicméně mi přišla zajímavá jeho přednáška z roku 2016 pro studenty VŠE. Bývalý prezident se totiž obává, že bankovky a mince budou v Evropě „již velmi brzy zakázány.“ Soudí, že nejprve se budou omezovat bankovky s nejvyšší nominální hodnotou a pak i ty ostatní. „Bude to provedeno s úmyslem omezit svobodu člověka, k níž volné, nikým nekontrolované a nikým neevidované používání peněz patří.
Když jsem se na konci roku 2016 v Pekingu účastnil opulentního fóra Podnikatel roku, který vyhlašují čínské noviny Economic Daily, a zhlédl americky suverénní přednášky místních dolarových miliardářů, měl jsem na chvíli dojem, že komunistická ideologie není v této zemi už tak silná. Druhý den jsem zašel na náměstí Nebeského klidu a chvíli postál před gigantickým portrétem Mao Ce-tunga na bráně vchodu do Zakázaného města. Byl to snad první portrét onoho milovaného vůdce (jenž měl na svědomí desítky milionů životů svých spoluobčanů), který jsem v Pekingu viděl. Ale přesto mi byl povědomý. Pak mi došlo, že ta samá tvář na mě hledí ze všech bankovek. Kapitalismus může v Číně fungovat, jak chce, ale platidlo je Mao.
Bankovky mají obrovskou ekonomickou a symbolickou sílu. Říká se: follow money. Když chceš pochopit, jak to ve světě chodí, sleduj, kudy tečou peníze. Pro dnešek ale platí také „follow banknotes“. Když chceš pochopit, kam se vyvíjí svět, sleduj, co se děje s bankovkami.
Přečtěte si předcházející díly Book of Change Jana Müllera:
Až se vypnou bankomaty, díl 3.
Až se vypnou bankomaty, díl 2.
Až se vypnou bankomaty, díl 1.
Co když přijde globální kolaps?
