Jistota příslušnosti k administrativní šlechtě způsobí autonomnější chování úředníků. Nikde však není psáno, že to bude směrem k lepšímu
Končí první měsíc účinnosti služebního zákona, a je tedy vhodná doba zhodnotit, co se nám to s tou státní správou vlastně stalo. Jak jsme se posunuli k oné tolik vzývané odbornosti a apolitičnosti vrcholných státních úřadů. Hned na první pohled lze konstatovat, že se toho změnilo hodně, dokonce více, než je zdrávo. A jako obvykle k horšímu.
Především nám zcela evidentně přibylo úřednických šéfů. Dokonce zhruba o polovinu. Zatímco předchozí kabinety si vystačily na ministerstvech nejdříve s nějakými čtyřmi až pěti náměstky, což ti hýřiví zvedali až na šest kusů, tak dnes je běžný stav osm náměstků plus státní tajemník, což dříve také býval pouhopouhý náměstek. Vynikají v tom především ministři sociální demokracie a lidovci. Hnutí ANO vystačí se sedmi náměstkovskými posty, a Andrej Babiš nechal místo po Wagenknechtovi dokonce neobsazené a bude ho muset obsazovat podle zákona.
Tomu se ostatní vyhnuli. Všichni náměstci bez výjimky byli jmenováni natvrdo ministrem, aniž by si někdo už v době po schválení zákona hrál na nějaká výběrová řízení. A hlavně velmi významná část z nich jsou lidé spojení s politikou svých partají. V případě babišovců zase pro změnu s byznysem, samozřejmě pokud možno Agrofertu. Ten má své firemní nominanty jak na dopravě, tak na životním prostředí. Zde je docela otázkou, zda stoprocentní akcionář vyslal ze svých firem opravdu ty lepší kádry, nebo lidi, kteří mu na manažerských postech fakt chybět nebudou.
Viditelnou černou ovcí je při partajním výsadku na centrálních úřadech ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (na snímku), jenž vybíral náměstky především z úředníků, kteří na jeho úřadu již seděli, a dokonce i za jeho pravicových předchůdců na důležitých židlích, a navíc na rozdíl od svých partajních kolegů jednoho náměstka ušetřil. A v politických kuloárech kolují drby, podle nichž je právě Mládkova neochota postarat se o zasloužilé straníky teplým místečkem jedním z hlavních důvodů jeho sporů s premiérem. Navíc je docela zřejmé, že ze státních úřadů v posledním půlroce odešla celá řada dlouholetých zkušených zaměstnanců. Nejviditelnější je na to ministerstvu zahraničních věcí, kde si i bývalí velvyslanci zastupující Česko v klíčových zemích světa hledají místo mimo resort.
A tak se asi moc nezmýlíme, když konstatujeme, že služební zákon zabetonoval výsledky personálního nájezdu partajních struktur v rozsahu, jaký byl v tuzemské státní správě zaznamenán snad pouze v době normalizace na počátku sedmdesátých let. Služební zákon navíc zajistil všem vysokou jistotu zaměstnání i z toho důvodu, že pevně ukotvil počty tabulkových míst na úřadech. Kritiky zákona tento stav asi nijak nepřekvapuje.
Takto a ne jinak to proběhnout muselo, protože je to hluboce lidské, byť drobet za čárou mravnosti a odpovědnosti k státu, kterou by členové vlády měli cítit a ctít. Pokračování je také očekávatelné. Pocity dobyvatele na novém území si umí každý představit a jejich důsledky také. Začne klesat i tak nijak ohromující výkonnost státních úředníků.
To bude doprovázeno tlakem na mnohem razantnější zvyšování platů a dalších prebend. Jistota příslušnosti k administrativní šlechtě pak jistě způsobí autonomnější chování úředníků. Nikde však není psáno, že to bude směrem k lepšímu, jak tvrdí zastánci zákona a jak předpokládají směrnice EU, které nás k přijetí této právní normy fakticky donutily. Vzhledem k výše popsanému výběru kádrů lze celkem s jistotou očekávat, že korupční potenciál v úřednictvu rozhodně nepoklesne. A že by se u nás evropské fondy měly cítit bezpečněji, o tom těžko může být řeč.
Celkově se tak státní správa bude stávat ještě nepružnější a neefektivnější, což dá záminku příští či nejpozději přespříští vládní garnituře k zásahům do služebního zákona a k silnému tlaku na přeobsazení pozic zase novými nájezdníky.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
