Příjemná nepříjemnost

Bývá to nepříjemné překvapení, když nějaký outsider řekne nebo provede něco tak rozumného, že to musíme veřejně uznat. Uvidíme, nakolik si budeme muset opravit mínění třeba o takové neznámé, jíž jsou Věci veřejné (VV). Jeden takový nepříjemně příjemný náznak tu už totiž je.
Expert VV pro obranné záležitosti Jiří Síla se nechal slyšet, že pro zemi naší velikosti je nesmyslné držet vševojskovou armádu. Jiří Síla přitom není zapřísáhlý pacifista, ale profesionál, perzekvovaný po ruské okupaci v srpnu 1968, reaktivovaný po listopadu 1989. Má tudíž předpoklady pro komplexní reflexi obranné problematiky. Sloužil, ale byl dlouho i mimo armádu, takže měl příležitost i důvod pozorovat a promýšlet armádu zevnitř i zvenčí. Proto je dobré věnovat jeho názorům velkou pozornost. I z laického (politického) hlediska to totiž vypadá, že budování kruhové obrany vševojskovou armádou v zemi, která je obklopena státy NATO, buď nesvědčí o příliš jasném rozumu, nebo o důvěře v tento spolek. Nebo jde o budování „armády pro armádu“ – a spřízněné ekonomické subjekty.
Jiří Síla navrhuje odmítnout dělostřelectvo a tanky a rozvíjet specializované útvary. Nepochybně má na mysli třeba ženijní vojsko, na zahraničních misích velmi respektované. Ženisté jsou však velmi dobře využitelní i na našem území, zejména bude-li pokračovat tendence stále častějšího výskytu přívalových dešťů. A stát jako dobrý hospodář by měl rozvíjet to, co je potřebné, nikoli to, co je na ozdobu.
Tím se dostáváme k letectvu, o němž jde legenda, že je znakem státnosti. Někteří odborníci však tvrdí, že chránit český vzdušný prostor lze i jinak, stejně kvalitně (ne-li ještě kvalitněji) a mnohem laciněji. Rozvíjení protivzdušných obranných kapacit státu by však muselo vycházet ze skutečných rizik a hrozeb. Když se však buduje protivzdušná obrana od konce, od výrobce, který je ochoten neustále doplňovat příruční úplatkové fondy pro vyjednávače, dopadne to jako u nás.
Další specializovanou součástí armády, která by si zasloužila masivní podporu, jsou zdravotníci. Jejich činnost je nesmírně prospěšná a dělá naší republice velmi dobré jméno v zahraničí, ať už naše vojenská přítomnost v zahraničních misích je korektní nebo ne, řečeno kulantně. Taktéž o využitelnosti zdravotníků při živelních katastrofách doma netřeba pochybovat.
Zbývá pojednat dva útvary. Jeden je prospěšný, koná-li, aniž by byl vidět. Druhý naopak. Jde o naše – mezi odborníky diskrétně proslulé – dálkové průzkumníky. Jde o typický příklad jednotky, jíž může malý stát přispět velkému celku. Více slov netřeba.
A druhý útvar? Řekněme vojenská hudba, jako symbol kvalitní celé armádní personalistiky, aktivní v práci s mládeží, dobrovolníky, uchazeči a vojáky v činné službě, angažované též v péči o veterány, jimž jako společnost stále hodně dlužíme. Společenské prestiže by se jim však mělo dostat nejen v pasivní roli oslavenců, ale zejména využitím jejich životních a profesionálních zkušeností. A protože to je veleobsáhlé téma, vrátíme se k němu v brzké budoucnosti.