MARKÉTA HELLEROVÁ, NÁMĚSTKYNĚ MINISTRA ZDRAVOTNICTVÍ - Do tří let budou zdravotníci blíž pacientům na 44 nových základnách. Už do půl roku vyjedou do českých pohraničních oblastí v případě nouze pomoci německé sanitky. Náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová prozrazuje, že plané přivolání záchranky se výrazně prodraží.
Zákon o zdravotnické záchranné službě nevyvolal takový rozruch jako ostatní novinky zdravotnické reformy. Buď proto, že je lépe připraven, nebo proto, že nepřinesl privatizaci záchranek. Proč jste k ní nesáhli?
My v žádném případě neomezujeme právní formu záchranky, my umožňujeme stejně jako dosud obchodní společnosti. Ale chceme, aby ten, kdo bude záchrannou péči ovládat, byl v nadpoloviční většině kraj. Mohou ji tedy provozovat společnosti, ovšem takové, v nichž dominuje kraj. S jinou formou nepočítáme a ani jsme neuvažovali, že bychom záchranky přičlenili pod akciové nebo holdingové nemocnice.
Ostatní ryze privátní formy zdravotnických služeb samozřejmě mohou existovat stejně jako dosud, ovšem ne pod názvem zdravotnická záchranná služba. Samotný zákon o této službě vzniká, protože vlastně neexistoval. Rychlá zdravotnická péče tak byla v porovnání s jinými složkami oslabena.
Laiky nejvítanější novinkou je větší množství stanovišť, odkud budou vyjíždět sanity. Přibude 44 míst; jak jste je vybírali?
Po dohodě s kraji. Zatím nemohu přesně jmenovat jednotlivé lokality, stále ještě probíhají jednání, takže dosud neexistuje stoprocentně platná mapka nových základen pro záchranky. Chceme co nejvíce vycházet z požadavků regionů, které nejlépe znají jednotlivá problematická místa. Proto stále jednáme.
ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA V ROCE 2007
Záchranky loni přepravily 733 145 pacientů, valnou většinu sanitky převezly do nemocnic. Pět až deset procent pacientů zůstalo po ošetření doma. V roce 2007 bylo v pracovním poměru u zdravotnické záchranné služby celkem 5466 zaměstnanců, z toho 571 lékařů. Na dohodu, tedy vedle svého pracovního poměru, působilo na záchrance dalších 849 lidí, z toho 561 lékařů.
Lepší dostupnost lékařské pomoci
Kdo bude financovat vznik nových základen a kolik to bude stát?
Z větší části kraje, protože ušetří na financování provozu záchranek, které přejde na zdravotní pojišťovny. A samozřejmě regionům pomůže i ministerstvo zdravotnictví čtyřiceti procenty nákladů. Ovšem nedají se spočítat celkové výdaje na nové základny, protože někde vzniknou téměř na zelené louce, jinde méně nákladnou rekonstrukcí. Vznik jednoho stanoviště vyjde zhruba na pět milionů korun, všech 44 by mělo začít fungovat do tří let.
Působila jste na zdravotnickém odboru Středočeského kraje, takže problematiku záchranek znáte z terénu. Tam se ví, že dosud stanovenou lhůtu do patnácti minut příjezdu k pacientovi stejně nebylo možné třeba v horských oblastech v zimě dodržet. Proto nyní nabízíte časové rozpětí?
Pravdou je, že do odlehlejších míst teď jezdí záchranky i půl hodiny, bez ohledu na předepsaných patnáct minut. My tento čas takzvaného dojezdu neprodlužujeme o pět minut, jak nás někteří kritizují, ale stanovujeme pro jednotlivé lokality různé časy. To znamená, že podle dostupnosti místa budou mít jednotlivé posádky časy dojezdů od pěti do deseti, patnácti, až maximálně dvaceti minut. Nové základny přispějí k tomu, že se v předepsaném čase dostanou záchranáři k více lidem včas. Dnes existují záchranářské základny na takových místech, že nedojedou ve stanovené čtvrthodině k 1,3 milionu lidí. To se výrazně zlepší. Po zvýšení počtu stanovišť by to mělo být pouze 150 tisíc obyvatel.
Jasná je změna financování záchranek, která z kraje přejde hlavně na zdravotní pojišťovny. Ale ty nebudou hradit náklady spojené se zásobami středisek na krizové situace, hromadné havárie či neštěstí. Kdo se toho ujme?
Ministerstvo zdravotnictví – respektive státní rozpočet – bude z větší části financovat náklady na operační střediska, která vlastně ovládají a řídí jednotlivé výjezdy. Jsou součástí integrovaného záchranného systému a uhradí je stát, stejně jako potřebné věci, zásoby, materiál na krizovou připravenost a proškolení lidí. Stát bude dávat paušál na každého obyvatele kraje na takzvanou krizovou připravenost. Střediska tak budou mít peníze pro případ velkých zásahů.
Pomůže rakousko i Polsko?
Především při krizových situacích, jakými jsou hromadné havárie, by se často hodila i pomoc ze zahraničí. Znám z jihu Čech i případy, že sanita z Rakouska by byla u vážně nemocného mnohem dřív než česká posádka. Proč zákon neřeší i příhraniční spolupráci?
Řešení je na velmi dobré cestě, ovšem ne formou zákona. V rámci Evropské unie se chystá závazná směrnice, takže je zbytečné předbíhat a vymýšlet vlastní cestu. Ale my už jinou formou na příhraniční pomoci intenzivně pracujeme. Jednáme s Rakouskem, Polskem, ale nejdál jsme v jednáních o podmínkách s německými partnery.
Tento týden se uskuteční připomínkové řízení k zákonu o záchrankách…
Už některá běží, máme za sebou jednání se zástupci profesních komor, odborných společností, nemocnic. Teď přijedou ředitelé záchranek. Společně jsme odstranili formální chyby a doplňujeme do zákona postupně i věci, na kterých se shodneme.
Dohodli jste se například na sociálních výhodách pro zaměstnance záchranek? Mám na mysli výsluhy, dřívější odchodné do důchodu, šestitýdenní dovolenou a podobně.
Řešili jsme to s Komorou záchranářů opakovaně, ale tam je jeden základní problém. Například policisté, s nimiž se srovnávají, mají výhody začleněny ve služebním zákoně, ten ale záchranáři nechtějí, chtějí jenom výhody. Podstatný zádrhel je ovšem také v tom, že v okamžiku, kdy se prolomí určité výhody pro jednu skupinu zaměstnanců ve zdravotnictví, nastane otázka, proč by je nemohly mít i jiné kategorie. Logicky se musím zeptat, kam až by to šlo? Každý z nás vyjmenuje profesní skupinu, která by mohla mít nějaká privilegia.
Když jsme u připomínek lidí z oboru, tak lékařská komora navrhuje, aby v zákoně byly i sankce za zneužití záchranné služby.
Této připomínce vyhovíme, tam vůbec není rozpor s názorem naším a jejich. Jde jenom o to, jak tento delikt správně definovat. Protože je těžko prokazatelné, kdy jde či nejde o zneužití. Může volat vyděšený člověk kvůli banalitě, ale opravdu s přesvědčením, že jeho stav je vážný. Stejně tak i svědek nějaké události, který přecení závažnost situace. Taková volání nelze sankcionalizovat. Ale jde-li o opakovaná volání tísňové linky, rádoby žert, sázku, recesi a podobné zneužití, pak jsme pro finanční trest. Částku ještě v tuto chvíli neřeknu, není jasná, ale určitě nebude ve stokorunách.
Lékařská komora také poukazuje na pohotovostní ambulance, které by záchranka měla zajišťovat.
Jde o takzvané vedlejší služby, ne povinné. Tyto ambulance bude moci zřizovat kdokoliv. Povinnost zajistit je budou mít ovšem zdravotní pojišťovny a je jedno, s kým se dohodnou a uzavřou smlouvu, zda s nemocnicemi, praktickými lékaři. Nevylučujeme, že jejich chod zajistí i záchranky. Pohotovosti totiž nebudou dál v působnosti krajů, který nemá páky na zajištění lékařů pro tuto službu. I tady je nedostatek lékařů, stejně jako u záchranek, proto podporujeme dva druhy posádek. Tady záchranku, která operuje v terénu bez i s lékařem.
