Pandemie koronaviru mění celý svět.
Všichni zažíváme něco, co jsme nikdy předtím nezažili a významné změny se dotýkají i byznysu. Jak krizi ustát?
Jak rychlý může být návrat ekonomiky k předkoronavirové situaci? A jak znovu nastartovat českou ekonomiku?
O tom všem se diskutovalo na nové konferenci týdeníku Euro, která kombinovala fyzickou diskusi – diskutující se sešli v pražském Tančícím domě – a virtuální zapojení řečníků přes telekonferenci.
Hlavním partnerem konference byla ČSOB a mediálním partnerem Mediaguru.
Série konferencí s názvem Jak znovu roztočit kola české ekonomiky bude pokračovat oborovými speciály. Podrobnosti naleznete na webu www.kola-ekonomiky.cz.
Šetření
Na úvod Luboš Kovanda zhodnotil kondici současné české ekonomiky. „Prožíváme něco, co jsme nikdy nezažili, to znamená, že nemáme zkušenost. Nicméně ukazuje se, že pokud vše půjde dobře a nenastane například druhá vlna, oživení ekonomiky by mohlo být rychlejší než po minulé krizi. Ale není to krize, jak se říká typu jednoduchého V, ale spíš odškrtnutí. To znamená, že po strmém propadu bude následovat pomalejší oživení.“ Následně však doplnil, že ještě stále jdeme dolů. „Máme data za první čtvrtletí.
Ale nemáme data za duben, ten bude nejhorší, a za květen. Až v červnu by mělo začít postupné oživování.“ V debatě se pak došlo k závěru, že propad české ekonomiky bude nejspíš mezi osmi až 11 procenty.
Štěpán Jurajda mimo jiné upozornil, že v tuto chvíli stále stoupá nejen nezaměstnanost, ale i podzaměstnanost. „Podle šetření až desetina zaměstnanců pocítila snížení úvazků,“ uvedl a dodal, že bychom od primární podpory likvidity ve firmách a podpory zaměstnaneckých vztahů měli podpořit i příjmy - tím pádem i spotřebu a poptávku.
Zdravotnictví
Roman Šmucler vyzdvihl, že česká stomatologie byla jako jediná v Evropě zcela otevřená.
U stomatologů se podle něj v podstatě s viry počítá, a tím jsou stabilně vytvořena i ochranná pravidla. „Říkal jsem - co vás učíme, to teď opravdu dodržujte. S výjimkou asi dvou dnů jsme se drželi na 85 až 90 procentech v produkci. Čili jako by covid-19 neexistoval.“ Ohradil se však, že by zdravotnictví bylo celkově poslední dobou pod tlakem. „Jsou různé části zdravotnictví. V některých měli lékaři příjemnou dovolenou. Měli sto procent platu a nechodili do práce.“
Dále byl velmi kritický k podle něj přehnaným krokům státu. „Možná se měly zavřít obchody a podobně na čtrnáct dní, asi to politicky bylo nutné, tlak byl obrovský, ale teď je měsíc poté. Lidé se stále děsí. Nenechávají se například operovat na rakovinu, aby se nenakazili covidem-19. Když má každý roušku, infekce je vnímána jako děsivá. Přitom už od konce března víme, že není.“
Chytrá karanténa
Podle diskutujících je velmi důležitá dostupnost dat jak ekonomických, tak epidemiologických.
A zastávali názor, že je nepřijatelné, že tato data stále nejsou k dispozici. Zároveň se většina shodla na potřebě především chytré karantény číslo dvě. V diskusi řečníci ohledně zneužití dat v chytré karanténě došli k závěru, že je více bonusů než rizik, ale měla by být co nejvíce v anonymizované podobě. „Ekonomické náklady chytré karantény můžou být řádově sto milionů korun, ale náklady na plošné uzavírání ekonomiky je v řádech stovek miliard korun. Chytrá karanténa je jediná odzkoušená metoda, kdy se daří, například v Jižní Koreji, poměrně normálně fungovat,“ podpořil chytrou karanténu Jurajda.
Gastronomie
Podle Zdeňka Pohlreicha se jeho ztráta počítá v milionech korun. „Největší jsou ztráty na platech zaměstnanců. Musíme je platit a podle současného práva nejsme schopni s tím nic udělat. Účet je brutální,“ uvedl a dodal, že pomoc od státu řeší situaci jen částečně. Luboš Kovanda upozornil, že restaurace od vyhlášení mimořádného stavu do otevření zahrádek přišly přibližně o 23 miliard korun. „Ale budou přicházet o peníze i po otevření, protože se lidé budou zdráhat chodit do prostor, kde se stýká více lidí. Nástup bude pozvolný.
Letos se na úroveň doby před koronavirem určitě nedostanou. A někteří odejdou z byznysu,“ upozornil. Odhady, kolik podnikatelů to vzdá, jsou podle něj velmi široké. „Já si myslím, že by to mohlo být mezi pěti až deseti procenty,“ uzavřel.
Stanislav Bernard zase upozornil, že jeho pivovar je v nevýhodě, protože má větší podíl piva v sudech, tedy v restauracích. „Dopad byl velký. Na druhé straně nějaké rezervy jsme měli. Každá firma se musí porvat. Zvažovali jsme různé kroky a nakonec jsme se rozhodli, že z našeho piva uděláme alespoň pálenku. Moc jsem si od toho nesliboval, protože pivní pálenky, které jsem ochutnal, mě ničím nenadchly. Nicméně našli jsme poctivou palírnu a výsledek je skvělý. Sice nás to nezachrání, ale jsou to drobné kroky k tomu, že krizi přečkáme. Když si vzpomenu, že ze začátku podnikání jsme byli deset let na hraně krachu, tak zkušenost je právě dělat drobné kroky.“
Větší podniky
„První byla ochrana zdraví a pak následovala příprava na restart. Musíme se dívat, co bude dál. Restart je těžký. Nejde totiž o to, že bychom zapomněli vyrábět, ale že celý trh zkolaboval. V každé zemi se vzpamatovávají různě. Nelze očekávat, že se to rozjede ze dne na den,“ upozornil Bohdan Wojnar. Z krize zdraví podle něj nyní situace přerůstá do krize existenciální. „Nejhorší je, že lidé mají strach o své příjmy. Takže zákaznický sentiment se dramaticky redukuje. Je teď úkol politiků a průmyslu uklidnit situaci a rychle vrátit na trh důvěru.“
Podle Jana Klase bylo letectví v podstatě vypnuto. „V Evropě dnes funguje tak z deseti procent. Není aerolinka, která by situaci zvládla sama. Je potřeba pomoci,“ upozorňuje.
Pomoc
Zkušenost z minulé krize podle Jurajdy je, že pokud se bude šetřit, nakonec jak stát, tak lidé nic neušetří.
Kovanda zase upozornil, že by stát měl pomoci především těm podnikům, kde je kompenzační efekt téměř nulový.
„Například v automobilovém průmyslu lze, i když jen částečně, dohnat ztrátu, ale třeba u restaurací to nelze. Těžko po dvouměsíčním výpadku lidé začnou chodit na tři obědy denně. Současná pomoc vlády je zde nedostatečná.“
Podle všech zúčastněných by pomoc měla být především rychlá. „Nyní není čas posuzovat, která firma je zdravější a podobně.
To rozhodnou až zákazníci se svými kreditkami,“ připomenul Klas.
Štěpán Jurajda zase upozornil, že před deseti lety byla krize tržní. „Tehdy bylo možné se na ni připravit. Oddělovalo se zrno od plev. Slabší kusy odpadly. Byla to krize, která posouvá společnost dál. Současná krize není tržní. Ekonomika fungovala, ale stát se ji rozhodl stopnout. Takže stát má určitou odpovědnost. A ty, kteří by měli odejít nebo by stejně padli, ukáže čas.“
Kam dál?
Globální ekonomika podle Bernarda jela do zdi. Mýtus neustálého ekonomického růstu byl neudržitelný. „Vede to k obrovským krizím různého druhu. Já tuto situaci vnímám jako informaci pro naši společnost, jako informaci z přírody, z vesmíru či od života a je jenom na nás, jak to vyřešíme.
Chápu, že je snaha ji podporou oživit a nastartovat, ale kam to chceme nastartovat?
Pokud to nastartujeme do starých kolejí, tak globální ekonomika pojede do zdi dál. A nakonec systém, příroda, vesmír nám uštědří tvrdší upozornění, než je covid-19.“
V tom, že musí přijít změna a zamyšlení nad dalším směřováním, panovala mezi diskutujícími shoda. Ale zároveň většinou souhlasili s názorem, který vyjádřil Štěpán Jurajda. „Zastavit se u širší sebereflexe je vhodné, až se vyhrabeme ze současné situace.“
Roman Šmucler se vyjádřil, že prožíváme velkou dobu a že on je šťastný.
„Naposled jsem se takto cítil v roce 1989.
Nejen proto, že přijdou změny ve společnosti, potkal jsem spoustu šikovných lidí.
Konečně i do Čech přijdou nové technologie - například na tisknutí zubů, operace roboty atd.“
Všichni se však na závěr shodli, že největší zážitek či přínos této nepřívětivé doby byla vlna solidarity a lidskosti.
Celou konferenci lze zhlédnout na www.kola-ekonomiky.cz.
O autorovi| Vlastimil Poliačik, poliacik@mf.cz
