Agentura Standard & Poor’s snížila...
Země se zachvěla a ratingové agentury se rozhodly definitivně popravit půlku Evropy. Vysoce respektované americké agentuře Standard & Poor’s (S&P) došla trpělivost a nemilosrdně snížila úvěrový rating devíti evropským státům včetně Francie. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat, výsledkem bylo…. Přesně takto by mohl začínat katastrofický scénář. Jenže výsledkem nebylo vlastně vůbec nic. Po několikaměsíčních spekulacích o tom, jaká pohroma stihne zadlužené vlády, až jim agentury seberou jejich milované úvěrové hodnocení, došla nakonec Evropa, a vlastně i celý finanční trh k tomu, že si analytici určující rating mohou své odborné rady ve vší úctě nechat. Otázka zní, zda je to dobře.
Konečně bez pozornosti
„Teď musíme přijmout fiskální opatření ještě mnohem rychleji a mnohem razantněji, nesmíme v našem úsilí polevit,“ prohlásila v reakci na změnu hodnocení Angela Merkelová, kancléřka země, která hromadnému snížení ratingů unikla. Stejně vehementně ovšem hovořil i prezident ponížené Francie Nicolas Sarkozy, který hovořil o semknutí v nejtěžších chvílích a o prosazení těžkých reforem. To bylo ovšem v době těsně po zveřejnění informace, kdy si státníci zřejmě mysleli, že investoři vezmou jednotlivé státy a jejich dluhopisy útokem. To se ale nestalo. Výnosy z francouzských vládních bondů zůstaly téměř nedotčeny, ba dokonce mírně klesly. Francie a Španělsko mají za sebou čerstvé aukce nových dluhopisů, v nichž si vedly i se sníženými ratingy velmi úspěšně. Země galského kohouta si dokázala od investorů vypůjčit téměř osm miliard eur, přestože původně plánovala, že získá pouze šest miliard. Poptávka byla totiž skutečně velká, což se odrazilo i na nízkém úroku. Španělsku zase vynesla aukce 6,6 miliardy, což je téměř dvojnásobek oproti původnímu plánu. Nabízí se hned několik interpretací, proč zůstávají trhy tak klidné. Překvapivě a ;po několika měsících intenzivních panických reakcí. To nejjednodušší vysvětlení je patrně to, že ratingové agentury přestaly investory bavit. Už více než tři roky, od skandálu s hypotečními zástavními listy se zavádějícími ratingy, jsou tyto společnosti pod palbou drtivé kritiky. Zejména státníci bojující se zadlužením se nemohli a nemohou smířit s tím, že hrstka hodnotitelů se svými grafy a tabulkami dokáže jedinou zprávou pohnout celým trhem. „Zřejmě už se učíme žít bez ratingů,“ prohlásil prezident Evropské centrální banky Mario Draghi. V podobném smyslu se vyjádřil i šéf Bank of England Mervyn King: „Trhy už věnují agenturám méně pozornosti. Byly tu obavy o jejich kompetentnost. Nechávaly se unést samy sebou a arogancí obklopující finanční sektor,“ řekl King pro agenturu Bloomberg. Toto vysvětlení je ovšem na první pohled dost zjednodušující. Politikům by se samozřejmě hodilo, kdyby ty otravné kritiky ze Standard & Poor’s či Moody’s už konečně všichni přestali poslouchat, nicméně v tomto případě bude přání spíše otcem myšlenky. Jak uznala i sama Merkelová, agentury mohly těžko s trhy pohnout, protože jejich krok se už delší dobu očekával. Konkrétně i samotná S&P začala vydávat silně pesimistické zprávy na adresu evropských států již začátkem loňského prosince.
Z Áček budou Béčka
Zajímavá je v tomto smyslu také předpověď, kterou stejná agentura vydala už v roce 2006. V ní propočítala, že počet států s nejvyšším úvěrovým hodnocením AAA bude postupně klesat, až kolem roku 2030 nezůstane téměř žádný. Předpověď vznikla dávno před započetím finanční krize a po ní následující krize dluhové. Dodejme tedy, že dnes by graf této předpovědi patrně mířil dolů mnohem rychlejším tempem. „V době, kdy si ratingové agentury teprve připravují své papírování, už každý ví, že nějaké snížení přijde. Trhy a ceny se zkrátka pohybují mnohem rychleji,“ říká Carl Weinberg, zakladatel investičního fondu High Frequency. Prakticky by to znamenalo, že ratingy konečně slouží svému účelu. Jejich zveřejnění nehýbá náladou investorů tím či oním směrem, ale mají skutečně informativní hodnotu o současném stavu. Pravda, i to je ovšem trochu optimistická myšlenka.
Bankovní vzpruha Přesto se zdá, že se nálada trhu obrací po dlouhé době k lepšímu. Vděčit za to můžeme především Evropské centrální bance, která vloni v prosinci přišla s opatřením na posílení bankovního sektoru. Její jednorázová půjčka ve výši 489 miliard eur, které využilo více než 500 evropských bankovních domů, přinesla na trhy skutečně optimistickou vlnu. Banky si navíc mohly půjčovat za úrok ve výši pouze jednoho procenta oproti třem, což byla původní praxe. „Opatření ECB považujeme za dobrý krok k udržení stability evropského bankovního sektoru v následujícím roce,“ prohlásili analytici investičního domu Goldman Sachs. Krokem ECB se pochopitelně nevyřešily obrovské vládní dluhy ani strukturální nerovnoměrnosti v eurozóně, mohlo by však jít o jakési odražení ode dna. Finanční trhy se v posledních měsících nejvíc obávaly právě toho, jestli se udrží při životě banky, které na svých účtech dokázaly za poslední roky nastřádat gigantické objemy vládních dluhopisů. Konkrétně těch dluhopisů, které od startu krize začaly být bezcennými cáry papíru. Pokud ale skutečně ECB dokázala vytvořit pro banky ochranný polštář, přinejmenším jedna ze současných hrozeb by mohla být odvrácena. A zřejmě k tomu nebude ani třeba, aby centrální banka začala tisknout peníze a nakupovat za ně dluhopisy, což se ještě před pár týdny považovalo za naprostou nutnost.
Trojský kůň čeká
S oním optimismem to pochopitelně není tak růžové. Pokaždé když se nějaký ekonom začne podezřele usmívat, je snadné ho zchladit jednoduchou větou: pořád je tady Řecko. Připusťme na chvíli, že taková Itálie se o sebe dokáže postarat. Rozhodně to není úplně vyloučené. Úroky z italských dluhopisů klesají, země má za sebou jejich poměrně úspěšnou aukci a vláda přijímá úsporná opatření. Stejně tak by si člověk po pár skleničkách tvrdšího alkoholu dokázal představit obnovení stability Španělska a dalších zadlužených států Evropy. Řecko je ovšem trochu jiná káva. Stát pod Olympem je v tuto chvíli prakticky insolventní. V polovině března se dostane do bodu, kdy bude muset splatit pohledávky za 14,5 miliardy eur. Na to nemá prakticky kde vzít peníze. „Pokud se něco nestane, dojde k tvrdému bankrotu. To je situace, kterou už trhy v podstatě předpokládají. Ovšem naplnění tohoto scénáře je něco, čehož následky nelze ani trochu předvídat,“ napsal deník Wall Street Journal. Nadějí na záchranu je dohoda ukovaná na evropském summitu z loňského října. Podle ní by soukromí vlastníci řeckých dluhopisů měli souhlasit s odpuštěním 50 procent jejich hodnoty. Na detailech dohody ovšem stále nebyla nalezena shoda a vyjednávání byla přerušena, pokračovat mají tento týden ve středu. Není tedy divu, že ratingovým agenturám věnuje pozornost jen málokdo. Všichni na trhu moc dobře vědí, že na jihu Evropy pomalu tikají hodiny. Pokud se skutečně jakýmsi záhadným způsobem vrátil optimismus, připomíná to tanec na palubě Titanicu v posledních hodinách.
