Chce-li vláda vystoupit s reformami, bude muset premiér případ Čunek vyřešit
Jiří Čunek minulou středu na přímý dotaz, zda nehodlá odstoupit, lakonicky odpověděl: „V tuto chvíli určitě ne!“ Prý chápe své kolegy Mirka Topolánka i Martina Bursíka a všechny ostatní, že „je to hrozně nepříjemná věc“, nicméně doufá, že situace se rychle obrátí v jeho prospěch. Policie ani státní zastupitelství nejsou vázány žádnou lhůtou, takže Čunkova záležitost se může vléci měsíce. Minulé úterý to ostatně v Právu připustil dozorující přerovský státní zástupce Radim Obst, když řekl, že „vyšetřování je… teprve v počáteční fázi a zatím nemohu spekulovat o prognóze dokazování této věci“. Právo zároveň vyzradilo, že příslušné výslechy se mají konat hned příštího dne, na což vicepremiérův advokát Eduard Bruna reagoval sdělením, že „pan Čunek bude vypovídat, ale ne pod tlakem. Teď se pod jistým tlakem cítí, tak mi nahlásil, ať to přeložení výslechu zařídím“.
Jako obviněný do té doby Jiří Čunek vyslechnut nebyl, a jestliže minulou středu k výslechu nepřišel, vyšetřování neusnadnil, jak jej o to požádali koaliční partneři. „Mám mít zajištěná stejná práva jako každý jiný občan České republiky při vyšetřování, a to nemám,“ bránil se Čunek, „hysterie vznikla jen proto, že televize mě chtěly lovit jako lovnou zvěř.“ Ti, kdo Jiřího Čunka v KDU-ČSL udělali z venkovského starosty senátorem, předsedou strany a v důsledku toho ministrem a vicepremiérem, ho nejspíše zapomněli upozornit, že špičkový politik a ústavní činitel má samozřejmě média v patách stále, protože je přirozeným objektem veřejného, a proto i mediálního zájmu. Jiří Čunek je buďto psychicky značně vyčerpán, anebo není pevný v kramflecích, cítí-li se být touto samozřejmostí ohrožen jako „lovná zvěř“.
Čunkův příběh se už jal komentovat i prezident republiky, ačkoli si s vnitropolitickou pyrotechnikou, pokud možno, nezahrává. „Dostali jsme se do kroku, kdy už není návratu. Že to destabilizuje politiku, je naprosto jasné. Nedovedu si představit, aby se nestalo nic,“ prohlásil Václav Klaus. Buď je podle něj podezření oprávněné, a pak z toho pro Jiřího Čunka „plyne něco zásadního“, anebo se ukáže, že jde o „naprostý nesmysl, ale pak není možné, aby se nestalo nic“. Bylo by třeba vyvodit zásadní závěry vůči policii, že destabilizuje vládu a postavení vicepremiéra, naznačuje prezident. Varianta druhá by znamenala, že některé policejní útvary a některá státní zastupitelství se vymkly kontrole příslušných ministrů, vlády a dalších ústavních institucí a patrně na čísi politickou objednávku destabilizují stát a demokracii. Ještěže éra autokratických režimů, jejichž nastolením se kritické situace také řešívají, v Evropě minula! Neděsme se však fatalistickými úvahami, neboť mnohem pravděpodobnější je prezidentova varianta prvá, totiž, že se očekává „něco zásadního“ od Jiřího Čunka. „Já ho (Čunka) k tomu nemůžu přinutit, ale myslím si, že nakonec ten tlak… ho k tomu přinutí. Jeho rozhodnutí je cennější než rozhodnutí koalice,“ pravil minulou středu premiér Topolánek, počítaje s tím, že Čunek odstoupí pod tlakem veřejného mínění. Ten to ale odmítl, neboť nevěří, že politik, který sám odejde, se „za deset let vrátí“. Mirka Topolánka podpořil vicepremiér a šéf zelených Martin Bursík, podle něhož se buď začne aféra do týdne utlumovat, anebo by měl Čunek z vlády odejít, jinak zasáhne koalice. A den nato, během čtvrtečních interpelací ve sněmovně, už premiér použil formulace, že v nejbližších dnech nenavrhne prezidentovi odvolání Jiřího Čunka z vlády. Už Napoleon říkával, že situace na bojišti se mění každým okamžikem! Čunkovi koaliční partneři přestávají věřit, že KDU-ČSL a její předseda záležitost vyřeší vlastními silami a z vlastní iniciativy.
Článek 74 ústavy říká: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Pro Čunka bude výhodnější odstoupit sám než být odvolán. Odstoupí-li, na ministerstvu pro místní rozvoj jej nahradí jiný lidovec a dejme tomu Vlasta Parkanová by se za KDU-ČSL stala místopředsedkyní vlády. Změna by proběhla hladce a „byla (by) vyloučena možnost likvidování politickými odpůrci a bylo umožněno fungování vlády“, jak pravila místopředsedkyně sněmovny za ODS Miroslava Němcová. Když ale lidovci nenahlédnou Čunkovu prekérní situaci a budou důvěřovat jeho úsudku, zatímco on se bude držet zuby nehty vládních funkcí, Topolánek se jeho zátěže bude muset zbavit pomocí ústavního článku 74. Pak to ale nebudou lidovci, kdo si bude moci klást kdovíjaké podmínky. V koaliční smlouvě však stojí, že „smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády“, nicméně že „pro každý takový krok bude předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany“. Odvolat Čunka proti vůli KDU-ČSL znamená pro Topolánka riskovat koaliční konflikt nedlouho předtím, kdy chce vláda vystoupit s programem reforem. Má-li být ale premiér Topolánek jejich symbolickým tahounem, pevné koaliční zázemí bude potřebovat a problém s Čunkem chtě nechtě bude muset vyřešit. Třeba ve svých řadách KDU-ČSL objeví nějakého nového Jana Šrámka, který lidovcům vysvětlí, že dohoda s koaličními partnery se jim i tak vyplatí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
