Důvody k vycestování uprchlíka do Jihoafrické republiky nejsou jasné
Ministr vnitra Ivan Langer se pochlubil zadržením Radovana Krejčíře. Je to jeho právo - a dlužno konstatovat, že tento úspěch připsal dlouhodobě prováděnému opatření, a tak přiznal zásluhy i těm, kteří byli ve funkcích před jeho ministrováním. To je příznivý závan korektnosti, který lze jen přivítat. Naznačovalo by to, že ministr pochopil charakter zpravodajsko-bezpečnostních opatření, prováděných v podobných případech, která spočívají v trpělivé dlouhodobé práci.
Nepříjemná změna prostředí.
Celá situace není prosta jistých paradoxů. Uprchlý Krejčíř se slavně vytratil z působnosti našich trestněprávních orgánů do exilu v luxusním prostředí. Brzy však zjistil rozdíl mezi turistickým a dlouhodobým pobytem, který sice odpovídal jeho blahobytnému stylu života, ale jen zčásti a na čas. Asi se mu začala zajídat rekreace v neustálé přítomnosti rodiny: manželka 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu. Žádné možnosti služebních cest za avantýrami. Lyžování pouze v televizi. Žádné radovánky s přáteli a vymýšlení nových poťouchlostí. Dny zoufale stejné. Nudu si začal krátit tak, jak byl zvyklý doma. Jenomže na různé šmé tam už byli jiní, a na to ani dosud příznivě nakloněné úřady nebyly zvědavé. Nadto nastaly technické problémy s dostupností finančních prostředků. Tak se přepychové lože začalo měnit na Prokrustovo. To vše dohromady zvyšovalo pravděpodobnost, že se dopustí fatální chyby a dostane se do spárů buď nějakému řezníkovi, podle svého oblíbeného úsloví, anebo do rukou domácí spravedlnosti, jejíž péče se tak proradně vzdal.
Dobrá práce odborníků.
V souvislosti s jeho zadržením se objevila i nepodložená informace, která by mohla snížit zásluhy ministra a jím vedeného resortu. Zda je pravdivá, nebo byla vyvolána antipatií k ministrovi, k rozvědce, nebo k obojímu, těžko soudit. Prý byl totiž Krejčíř zadržen tak, že jihoafrické úřady rozpoznaly jeho (údajně nepříliš dokonale) zfalšovaný pas. Samozřejmě že na tom něco může být, závěr je však stejný a neudál by se bez pečlivých opatření, která v rámci mezinárodní spolupráce provedly naše orgány. Oním závěrem byla totiž identifikace zadržené osoby, neboť neidentifikovaný držitel falešného pasu nemůže být ztotožněn s osobou, na níž je vydán mezinárodní zatykač. Takže ať už bylo Krejčířovo zadržení iniciováno čímkoli, bez precizních údajů by jihoafrické policii zůstala v base jen fyzická osoba bez identity. Proto nelze bagatelizovat dobrou práci našich odborníků, kteří včas a na správné místo dodali přesné informace.
Návrat domů?
Pikantní na celém příběhu je, že tato nestandardní akce byla pro operativce rozvědky asi jen příjemným zpestřením rutinní činnosti, zhruba na úrovni zajímavého cvičení schopnosti nepozorovaně (přestože byli očekáváni) přijet do neznámého prostředí, umění s ním splynout a dlouhodobě provádět důkladný monitoring zájmové osoby.
Nelze však přejít i teoretickou možnost, že Krejčíř celou záležitost načasoval. Dopustil se totiž výroků, jimiž nepokrytě preferoval některé politické strany proti jiným. Naznačoval, že s některými by se o beztrestnosti vlastní osoby dohodl mnohem snadněji než s jinými. Mohl kalkulovat s tím, že jeho pohyb je monitorován a že opuštění seychelského ráje bude vposledku znamenat návrat domů. Bylo mu tam holt těsno a jednou si s takovou myšlenkou musel začít zahrávat. Takže to provedl teď, a ne dříve ani později.
Neblahé politické důsledky.
Ať už to bylo jakkoli, jeho favorité jsou teď reálně v prekérní situaci. Politické strany, na jejichž jakousi přízeň spoléhal (ať důvodně, nebo nikoli), by měly pochopitelně a ve vlastním zájmu odvrátit podezření z minulých „nadstandardních“ vztahů s Krejčířem. Proto budou muset nechat proběhnout trestněprávní proces s ním bez jakéhokoli náznaku ovlivňování. Nadto by pro ně bylo z tohoto pohledu výhodnější, kdyby byl nakonec odsouzen. Tak by se eliminoval jakýkoli stín podezření, který by mohl mít pro ně nepříjemné politické důsledky. Zdá se tedy, že situace je poněkud bezvýchodná - a že si tudíž Krejčíř opravdu nepomohl. V podstatě ani nemohl.
Generálova návštěva.
Nebude to mít vůbec jednoduché. Seychelští jsou prý alergičtí na to, když se k někomu chovají slušně a on si potom zfalšuje jejich pas. A Jihoafričané příchozí s falešnou identitou milují prý obzvlášť. Proto ty podmínky vydávací vazby! V tamější cele teprve vyzkouší, co je to, když je jednomu opravdu těsno. Možná na dálku spojí své modlitby s Viktorem Koženým v tom smyslu, aby je už proboha někam poslali, protože všechno jiné už může být jen lepší než vydávací vazba. Raději doma - zavřen, ale doma.
Pak už zbude vyřešit jen jednu otázku. Týká se telefonického pozvání na kafe, „až bude mít cestu“, které posměšně učinil ze Seychel generálu Karlu Randákovi po jeho odvolání z místa ředitele rozvědky. Týká se toto pozvání pouze situace, kdyby Randák jel kolem Seychelských ostrovů, anebo i případu, když se půjde projít kolem Pankráce?
