Protestní akce ve zdravotnictví vyvrcholily předčasně
Předminulou sobotu začal týden neklidu ve zdravotnictví, a to byla chyba. Raději měl mít jenom šest dní. A prezident České stomatologické komory (ČSK) Jiří Pekárek neměl vyšroubovat zavilost vůči ministrovi Davidu Rathovi pozváním Miroslava Macka, aby nestranně moderoval 45. sjezd ČSK. Ten byl zjevně komponován jako pomalé opékání nenáviděného ministra zdravotnictví na mírném ohni. Pokud ministr přijde, samozřejmě. A on pozvání přijal. V tom okamžiku muselo být Jiřímu Pekárkovi jasné, že organizuje skandál. Ne že ne. Novináři, kteří na sněm přišli, tak učinili ani ne kvůli samotnému jednání jako kvůli očekávání rvačky. Však ji také Miroslav Macek ministrovi předem slíbil. Ne nadarmo jsou z toho povedené záběry, které obletěly svět.
Tři nula.
Režisérem potyčky nebyl Miroslav Macek, a už vůbec ne David Rath, nýbrž Jiří Pekárek. Jedna nula proti němu. A dva nula poté, co „nestranný“ moderátor Miroslav Macek na úvod svého kraťoučkého moderování vyjádřil touhu, aby už skončila vláda jedné strany, čímž podtrhl pověstnou apolitičnost vedení stomatologů a vůbec celého Krizového štábu lékařů, lékárníků a nemocnic, nelékařů a pacientů, jak se tento orgán oficiálně jmenuje. Tři nula proti Jiřímu Pekárkovi za to, jak nedůstojně vedl diskusi s ministrem. Ten je opozičními politiky titulován jako hulvát, ale na sněmu stomatologické komory snesl ze strany „náhradního“ moderátora Jiřího Pekárka doslova ponižování, skákání do řeči, ironizování, posměšky, nerovnoprávné zbavování slova. Dospělo to do té míry, že počínání prezidenta začalo být nepříjemné i některým delegátům v sále. A viceprezident ČSK Pavel Chrz dokonce u předsednického stolku posunky nabádal Jiřího Pekárka k umírněnosti, což – to nabádání – na následný dotaz týdeníku EURO popřel.
Nejednat.
Proč tak podrobný komentář přes týden staré události? Protože jednak zahájila týden protirathovských protestů, jednak významně zpochybnila jejich věcný obsah. Ne že by v protestech věcné postřehy nebyly. Ale vydání, respektive nevydání vyhlášky o rámcových smlouvách, lékárnické marže, úhrady a limity zdravotnické péče u zubařů nebo praktických lékařů jsou – za nestranného moderátora – snad diskutovatelné v deseti dvaceti lidech. Nikoli mezi davy v tanečních sálech a na náměstích nebo v ulicích. Půjdeme-li do hloubi této myšlenky, skončíme u toho, zda se v takových fórech dají prosadit specifické a rozdílné, mnohdy až protikladné zájmy stomatologů, lékárníků, praktických lékařů, ambulantních specialistů, nemocnic a konečně i některých pacientských sdružení, které se též ke krizovému štábu přidaly. Asi moc ne, což v poslední době začíná vést ke kuloárním diskusím mezi samotnými stomatology, zda je prezident Jiří Pekárek pořád člověkem na svém místě.
V České lékárnické komoře, která fakticky iniciovala vznik krizového štábu, když se energicky postavila proti snížení obchodní přirážky u léků, to vedlo až k tomu, že část lékárníků a majitelů lékáren nalezla východisko v separátních jednáních s ministerstvem zdravotnictví, z nichž vzešla dohoda o sestupné marži u léků. Za zády prezidenta komory Lubomíra Chudoby, který stejně jako Jiří Pekárek hájí zásadu: S Rathem nejednat, ani kdyby to mělo komoře přinést užitek.
Zvůle a násilí.
Popravdě řečeno jsou ale výzvy k jednání v tomto stavu vývoje situace anachronismem a adresoval-li je David Rath vzbouřeným lékařům ještě na sněmu stomatologů, dělal si jen alibi. Zhruba dvě a půl tisícovky lékařů a lékárníků vyrazily na protestní pochod Prahou, který měl být vyvrcholením protestů datujících se prakticky od nástupu Davida Ratha do ministerské funkce, s těmito hesly: Nejsme pokusnými králíky doktora Ratha. Půl roku rathizace zdravotnictví přežije, další čtyři roky ne. Čím více moci a peněz v rukou Davida Ratha, tím méně peněz pro pacienty. Teď můžeme rozhodnout, zabraňme návratu před rok 1989.
To není vhodná platforma pro jednání. Suma sumárum jde o dvě věci. David Rath je špatný ministr, ČSSD je špatná politická strana. Už na sjezdu ČSK byly tyto závěry rozvinuty konstatováním: „Odmítáme být bezprávnými otroky ve službách státu, jimž jsou pouze diktovány povinnosti a zásadně omezována práva.“ A dále: „Zdůrazňujeme, že v této zemi není pácháno pouze zjevné mocenské násilí, například v podobě policejní zvůle. Celé početné skupiny obyvatel jsou postihovány skrytým, ale o to zákeřnějším násilím.“ Podepsáni zubaři, bezprávní otroci.
Únava.
Hovořit v souvislosti s tím o nepolitickém charakteru protestů je dost zlomyslné. Vicepremiéra pro ekonomiku Jiřího Havla to vzalo tak u srdce, že napsal Jiřímu Pekárkovi dopis, v němž přirovnal prohlášení stomatologické komory ke Komunistickému manifestu. Ale to už je jenom doznívání jedné bouřky, která trvala příliš dlouho, takže se nakonec vybouřila tak nějak sama v sobě. Pochod Prahou od ministerstva zdravotnictví k úřadu vlády měl být velkolepým vyvrcholením týdne zdravotnického neklidu, ale přes upřímnou snahu Jiřího Pekárka, Lubomíra Chudoby, místopředsedy Sdružení praktických lékařů Jana Jelínka, předsedy téhož sdružení Václava Šmatláka, předsedy Asociace českých a moravských nemocnic Eduarda Sohlicha i Jana Černého, Davidem Rathem odvolaného ředitele brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, nedosáhl razance a masovosti únorové demonstrace na Staroměstském náměstí.
Možná i proto, že mezi praktickými lékaři dochází k určitému pnutí a ne všichni schvalují způsob, jakým sdružením kormidluje zejména Jan Jelínek. Podobný proces lze ale sledovat i v České lékařské komoře, jejíž vedení se k protestům nepřipojilo, a prezident komory Milan Kubek Davida Ratha podporuje. Před sněmem stomatologů byl ale v představenstvu přehlasován praktickými a ambulantními lékaři a výsledkem byl pozdravný dopis kolegům zubařům. Krátce nato se ale Česká lékařská komora zase postavila za neziskové nemocnice.
Rathova záchranná služba.
Na rozdíl od akce na Staroměstském náměstí tentokrát nechyběly alegorické vozy (například koněm tažený žebřiňák označený za Rathovu rychlou záchrannou službu), avšak hesla na transparentech, většinou tradičně operující s ministrovým příjmením, nedosáhla bývalé jiskrnosti. Například: Náš společný sen - Rath jde z kola ven. Zdravotnictví za Ratha padá z louže do bláta. Demokracii ve zdravotnictví, ne protektoráth. Též: Miroslave Macku, dal jste správnou facku. Nebo: „Pošlete osla domů“ na transparentu neseném vůdci protestantů a doplněném živým zvířetem s červeným motýlkem na krku. Tento gag prý vymyslel sám Jiří Pekárek. Jediný transparent v opačném gardu, nesený starším mužem, zněl: Jsem pacient, pokusný králík Jelínkových šamanů.
Těžko říct, kterého Jelínka měl demonstrant na mysli. Pravděpodobně již zmíněného Jelínka Jana. Ten z tribuny oznámil, že ještě týden bude u moci bratrstvo kočičí pracky, ještě týden bude trvat zvůle, bezpráví, pokusy ponižovat všechny, kteří se chtějí chovat slušně. Koncem tohoto týdne si budeme moci vybrat, kam chceme, aby směřovalo nejen zdravotnictví, ale celá země. S tím souhlasil i Jiří Pekárek, podle něhož za současného vývoje hrozí nebezpečí, že by lékaři museli odevzdat pracně vybudované soukromé praxe. Zabraňme návratu před rok 1989, zdůraznil prezident. „Kdo lže i krade, zmizni, smrade,“ pokusil se zaveršovat Eduard Sohlich.
Ministr pacientem.
Za pacienty je třeba říct, že protestní akce naplňující týden neklidu mohly sice někomu pocuchat nervy, ale fyzické zdraví bylo ohroženo pouze v případě pana ministra. Jan Jelínek má pravdu, když jako tečku za protesty uvádí volby. S předpokladem, že zásadně změní politický poměr sil. Opačnou variantou – že se změní málo nebo vůbec ne – se ale nikdo z vůdců demonstrace nezabýval. To nebylo moc prozíravé. Zejména ve vztahu k nám, pacientům, o které jde údajně stomatologům, praktickým lékařům i lékárníkům především. Ministr označený demonstranty za šíleného strávil kus minulého pátku docela stylově na přepadovce v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích a na protestanty reagoval po svém: „Vidí jen peníze a mamon jim zastřel mysl.“
