Armáda žádala 199 obrněnců, po zásahu Topolánkovy vlády jich koupila půlku.
Škrtá se proto, aby se uspořily peníze. Jenže v nákupech vojenské techniky taková logika neplatí. Pořízení osmikolových rakouských obrněnců Pandur je důkazem. Když vláda Mirka Topolánka v březnu 2009 souhlasila s tím, že místo původně objednaných 199 vozidel jich nakoupí jen 107, průměrná cena jednoho panduru vystoupala ze 119 na 135 milionů korun. Celková suma touto operací klesla z 23,9 na 14,4 miliardy korun a obchod rázem vypadal přijatelněji.
Rozmetaná koncepce
K výpovědi původní smlouvy došlo na konci roku 2007, kdy se množily informace o tom, že rakouské obrněnce neprošly vojenskými zkouškami české armády. Podle soudu se měl předtím Marek Dalík, lobbista a velmi blízký přítel tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, sejít s lidmi z výrobního závodu Steyr a říct si o astronomických 480 milionů korun, díky nimž měl být údajně schopen zajistit pokračování armádního tendru.
Topolánkův kabinet ale nakonec smlouvu vypověděl a připravil nový – zhruba poloviční – kontrakt. Politici se s takovým řešeními spokojili. Nicméně do poměrně velkých potíží dostali velení armády.
Oněch původně požadovaných 199 vozidel vycházelo z dlouho připravované modernizace vojska. Kolové transportéry se měly stát hlavní platformou lehkých pozemních sil. Kromě bojových verzí se měla pořídit i vyprošťovací, spojovací či štábní vozidla.
Jenže když pak politici rozhodli, že se obchod musí radikálně okleštit, při zběsilém škrtání většina těchto podpůrných obrněnců vypadla a nakoupily se především bojové verze.
| Kauzu Pandur odskákal jediný muž. Přečtěte si o tom: Poslední týden na svobodě. Dalík má jít do vězení nejpozději 1. září  |
A potíž není vyřešena dodnes, tedy sedm let od dodávky prvních sedmnácti pandurů. Ministerstvo obrany proto plánuje pořídit dvacítku velitelských vozidel za 1,27 miliardy korun. „Jde o jednu z priorit při doplnění výzbroje bojového jádra naší armády, konkrétně velitelství a praporů 4. brigády rychlého nasazení,“ prohlásilo už dřív vedení ministerstva. Dalších 200 milionů by si měla vyžádat výroba vyprošťovacích vozidel.
Zapomenuté opravy
Aby potíží Topolánkova kontraktu nebylo málo, média v roce 2011 upozornila na to, že Česko platilo za pandury zhruba čtyřikrát více než Portugalci. „Náš transportér je kvalitativně úplně jinde než ten portugalský. Jeho vybavení je jiné,“ hájil tehdy cenu ministr obrany Martin Barták, který ještě jako náměstek kontrakt v březnu 2009 podepisoval. Vypichoval především protitankové střely či těžké kulomety, ovšem takovou výbavu mají i portugalští obrněnci.
Velení české armády pak na základě podkladů ze Steyru sestavilo srovnání obou vozidel a potvrdilo, že Lisabon nemá pandury na takové úrovni jako Praha.Nikdo už ale nevysvětlil, z jakého důvodu potřebovali čeští vojáci o tolik lepší techniku.
A žádný z úředníků ani neobjasnil, proč se při přípravě kontraktu za 14,4 miliardy korun zapomnělo na servisní smlouvu. S penězi na údržbu moderní techniky po skončení její dvouleté záruky se prostě dopředu nepočítalo.
Ministerstvo obrany tenhle rest začalo dohánět. Vizí úředníků totiž bylo, že pozáruční servis bude mít na starost státní podnik VOP CZ v Šenově u Nového Jičína, kde se pandury pro českou armádu montovaly a kde citelně chyběly další zakázky. Jenže rakouští právníci nechtěli něco takového ani slyšet.
A obrana neměla žádné páky. Pomalou licitaci s nelibostí sledoval generální štáb, protože se rychle zmenšoval počet provozuschopných pandurů. V době podpisu nové servisní smlouvy jich v relativně dobré kondici bylo už jen 47, tedy méně než polovina. Zakázku za téměř čtvrt miliardy na opravy v letech 2014 až 2016 nakonec získala obchodní společnost GDELS-Czech.
O zakázkách a nákupech české armády čtěte více:
Černý jestřáb opět sestřelen. Češi starší Black Hawky nechtějí
České vrtulníky skončily v Libyi. Přes zákaz OSN
Stropnického za neprůstřelné vesty kritizují i spolustraníci
