Přestože jen zanedbatelná část lékáren odpouští klientům povinných třicet korun za vydání léku, cítí se soukromí farmaceuti poškozeni.
Obviňují kraje, které za pacienty platí poplatky ve svých zdravotnických zařízeních z nekalé konkurence, rozbití trhu a porušování zákona. Privátní lékárníci, z nichž někteří čelí až existenčnímu vydírání krajů, spouštějí lavinu soudních žalob.
Půlhodinové fronty, v nichž převažují starší lidé. Obrat vyšší o 160 procent. Fakta z lékárny Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově, která už má za sebou lednové zkušenosti z výdeje léků bez poplatků, naznačují, jaká praxe nastává od února v ostatních apatykách, jež spadají pod krajem řízené nemocnice. „Hodně přijíždějí lidé z venkova. Obvykle mají vějíř receptů, evidentně vybírají léky pro sousedy. Někdy to vypadá, jako by byli vyslanci celé obce. Proto jsme rozšířili personál,“ vypráví benešovská lékárnice Petra Bartáková.
Dává tak za pravdu ekonomům, kteří tvrdí, že krajské lékárny chytrým tahem vracení regulačních poplatků za každou položku na receptu vlastně zvýší obrat a vydělají na prodejních maržích. Mistrný tah přinese do krajských rozpočtů desítky milionů korun, takže svým sociálním opatřením ve výsledku o peníze nepřijdou. Ovšem soukromí lékárníci na něm prodělají, právem se obávají poklesu zisků. V místech, kde jim konkuruje lékárna patřící krajské nemocnici, totiž přicházejí o klienty.
„Odpouštět poplatky si nemůžeme dovolit, náš hrubý zisk by byl mnohem menší než to, co bychom darovali pacientům. Nemůžeme se poměřovat s velikými nemocničními lékárnami a propagací, která teď provází jejich kroky. Už v lednu se lidé poptávali, zda vybíráme poplatky. Ovšem teď od února, kdy došlo k veliké medializaci, je zájem mnohem vyšší,“ líčí Lucie Nedopilová, majitelka lékárny U Bílého lva v Říčanech u Prahy. Sídlí třicet kilometrů od benešovské nemocnice, jejíž lékárna poplatky odpouští. Někteří klienti si prý raději zajíždějí do nemocniční lékárny, aby ušetřili.
Apatyky patřící krajským nemocnicím mají přitom výjimečné postavení. Jdou přes ně všechny medikamenty, často velmi drahé, které využívají jednotlivá nemocniční oddělení. Jejich obrat bývá s běžnou lékárnou neporovnatelný. „Konkurují nám i lacinějším sortimentem, protože nakupují za nižší ceny od výrobců. Ti si spočítali, že pacient obvykle doma upřednostní lék, na který si zvykl v nemocnici,“ vysvětluje Pavel Vítek, výkonný ředitel Grémia majitelů lékáren.
Kraje některé soukromé lékárníky vydírají
Přestože počet lékáren, které na základě rozhodnutí krajských zastupitelů darují pacientům poplatky za léky na receptu, je v porovnání všech tuzemských apatyk zanedbatelný, svým rozhodnutím strhly obrovskou lavinu protestů. V Česku je 2400 lékáren, necelá padesátka patří pod správu krajů. „Je to jedna lékárna v Kraji Vysočina, pět ve středních Čechách, tři lékárny v Plzeňském kraji a tak dále. Jestliže chtěla krajská samospráva jednat podle slibů a darovat poplatky, měla by je platit za všechny své obyvatele, nebo by měl být změněn zákon. Zredukováním rozhodnutí jen na pár lékáren vlastně diskriminují ostatní pacienty,“ míní Stanislav Havlíček, prezident České lékárnické komory. Jde podle něj o neakceptovatelnou změnu, o hru proti pravidlům. „Připadá mi to, jako když někdo na šachovnici umístí figurky Člověče, nezlob se.“
Přitom ne všechny lékárny krajských nemocnic patří regionům, často je mají pronajaty soukromí farmaceuti. Někteří se museli z existenčních důvodů podvolit diktátu krajů. Například v Jihočeském a Moravskoslezském kraji, kde jsou privátní lékárny v pronájmu nemocnice, neměli lékárníci na výběr.
„Dost nevybíravým způsobem někteří pronajímatelé přinutili lékárníky, aby poplatky nevybírali. Nezbylo jim nic jiného než podlehnout nátlaku, protože mají třeba jen roční nájemní smlouvu, která může být ukončena, nebo se její podmínky mohou změnit. Někde prý také vyhrožovali, že otevřou poblíž jinou lékárnu přímo v majetku kraje. A tak mají privátní lékárníci dvě možnosti; buď nebudou poplatky po klientech vyžadovat, nebo je kraj přinutí zavřít a zlikviduje je,“ uvádí šéf komory Havlíček. Jmenovat konkrétně místa, kde dochází k neetickému tlaku, odmítá, protože se obává, že by proti kolegům popudil vedení krajů a jejich nemocnic.
Bez poplatků také Dr. Max
Tlaku nemocničních lékáren se rozhodl vzdorovat řetězec Dr. Max, který od února vyplácí svým zákazníkům věrnostní bonus, jenž plně kompenzuje částku, jíž je pacient ze zákona povinen platit při vyzvednutí léku. Stačí jen vyplnit formulář s osobními údaji, které pak může společnost využívat, a pacient získá Klientskou kartu. „Stát nezajistil rovné podmínky, a toto je pro nás jediná cesta, jak ochránit klienty před nespravedlností,“ tvrdí generální ředitel sítě 117 tuzemských lékáren Pavel Vajskebr.
Lékárenský řetězec, který působí nejenom v Česku, ale i na Slovensku a v Polsku, vlastní investiční skupina Penta. Její mluvčí Martin Danko uvádí, že společnost rozhodnutí o bonusech jako akcionář podporuje, protože nastolením nerovných podmínek hrozil úbytek zákazníků. „Je to adekvátní opatření, aby naši klienti neměli pocit diskriminace,“ míní Danko. Přes problémy Penty s podnikáním ve zdravotnictví považuje investiční skupina soukromý kapitál z dlouhodobého hlediska ve veřejném zdravotnictví za nevyhnutelný. „Zrušení regulačních poplatků způsobem, jakým se uskutečnilo v Česku, není šťastné, je nedomyšlené. Krajům budou hrozit žaloby,“ předpokládá Danko.
Management Dr. Max uvádí, že se soudním stíháním zatím čeká, jak zareaguje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Zároveň vyčkáme, až budeme moci vyčíslit ztráty. Pak se obrátíme na soud a Evropskou komisi,“ říká Vajskebr.
Žaloby se posypou jako spalničky
Lékárny Dr. Max nebudou jediné, které se kvůli nerovným podnikatelským podmínkám lékárníků obrátí na soudy. Například žalobu na Středočeský kraj, který poplatky daruje už od začátku roku, podalo Grémium majitelů lékáren. „Podobně se připravujeme k podání žalob i v dalších krajích. Ty podáme ihned, jakmile budeme mít k dispozici prokazatelné důkazní materiály o míře poškození lékáren našich členů i o postupu každého kraje,“ vysvětluje Pavel Vítek, zastupující majitele lékáren.
Také prezident České lékárnické komory Stanislav Havlíček hovoří o žalobách na jednotlivé kraje, tento týden se je komora chystá podat. „Jsou rozdílné, podle toho, jaký postup kraje zvolily. Například ve Zlínském neproplácejí poplatky v lékárnách a v Ústeckém kraji to řeší prostřednictvím marketingové slevy. Potřebujeme žaloby, které povedou k úspěchu. Navíc jsme zahájili jednání se svazem evropských lékárníků, aby nás podpořili u Evropské komise,“ uvádí Havlíček.
K soudům sahají lékárníci až poté, co pochopili, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se jich nezastane. Šéf instituce tvrdí, že nezasáhne, protože jedině soud může rozhodnout, zda se jedná o nekalou soutěž. „To nepatří do kompetence našeho úřadu. Zakázka to není, deliktu v oblasti hospodářské soutěže se nemůže dopustit kraj, může to být problém z pohledu veřejné podpory, ale tam my jsme poradenská jednotka a budeme kraje hájit i v Bruselu, kdyby bylo třeba. Kraje mohou darovat 200 tisíc eur během tří let, aniž by to byla nedovolená veřejná podpora,“ tvrdí předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina. I když teoreticky uznává, že rozhodnutí krajů poškozuje soukromé lékárníky. „Samozřejmě, že to, co se stalo, je z hlediska hospodářské soutěže špatně.“
Ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová považuje odpouštění poplatků za protizákonné. Právníci ovšem za nejproblematičtější pokládají chování soukromých lékáren, které nevybírají poplatky, aniž za jejich postupem stojí kraj. Jde zatím o necelou desítku apatyk, které jsou většinou v blízkosti nemocničních lékáren. V těchto zařízeních nabádají pacienty, aby požádali kraj o vrácení poplatku.
Zatím nepadla ani jedna pokuta
Jediný, kdo může v tuto chvíli účinně zasáhnout, jsou zdravotní pojišťovny, které mohou kvůli odpouštění poplatků udělit sankce. „To, zda lékárny porušují zákon či nikoli, musí nejprve objasnit kontroly. Zatím jsme žádnou pokutu neudělili,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod s tím, že nebudou přistupovat k jednotlivým lékárnám rozdílně podle toho, kdo je jejich vlastníkem či provozovatelem. Výsledkem správního řízení může být maximální pokuta 50 tisíc korun.
Zvěsti, že lékárny budou kvůli absenci poplatků či naopak úbytku klientů zvyšovat ceny léků, se zatím nepotvrdily. Vyvrací je jak samotní lékárníci, tak i ředitel sítě Dr. Max, o níž někteří farmaceuti tvrdí, že má připraven počítačový program, který umožní jednou operací přecenit léky na maximální možné ceny. „Počítačové možnosti jsou jedna věc a realita druhá. Částku, odhaduji, že za rok to budou desítky milionů korun, budeme chtít získat zpět soudní cestou, nikoli od klientů. Selhali politici, proč by to měli odnést lidé,“ podotýká ředitel Vajskebr.
Definitivní suma, kterou lékárny v tuzemsku loni vybraly za poplatky, zatím není známa, takže lze jen odhadovat, o kolik lékárny nevybíráním sazby vlastně přijdou. „Průměrná lékárna vybere na poplatcích asi pět tisíc korun denně. Z toho odvede 413 korun daně z přidané hodnoty a proti tomu poskytne slevy z ceny léků v objemu přibližně 4250 korun. To znamená, že jí denně z poplatků zůstane v průměru 337 korun. Pokud ovšem bude lékárna poplatky vracet a nadále musí poskytovat jak slevy, tak odvádět DPH z poplatku, dostane se denně ke ztrátě pěti tisíc, na což průměrná lékárna nikdy nevydělá,“ vypočítává šéf Grémia majitelů lékáren Pavel Vítek.
