Kdyby hospody uměly mluvit, restaurant Valmont by patrně sám sebe vychvaloval. Ten podnik má na pohled švih. Kdykoliv mi přišlo projít okolo, zvědavě jsem nahlížel „auslágem“ do noblesně vystrojeného interiéru, který tolik připomíná ty opěvované kavárny na pařížském Montmartru. I proto jsem onoho podvečera přijal nevyslovené pozvání a vstoupil jsem.
Uvnitř člověka obejme starosvětský esprit. Šedozelené stěny, monstrózní koloniální bar, spousta mosazi. Kouzelné lustry a příjemný nábytek – kavárenské stolky provedené ve dvojím dřevě a falešné patro nad částí místnosti s pravým pianinem. Prošívanou kůží polstrované boxy podél stěn a nevtíravý polosvit, to vše navodilo hned zpočátku libý, poněkud provokující pocit zvědavosti a očekávání. Rušivě na mne působily jen hromady fotografií se zcela stejnou tématikou. Lokál je „přesaudkován“ a vyhlíží tak trochu jako souborná výstava děl.
Hned první kapitola – výběr menu – nezačala nijak šťastně. Servírka přinesla jídelníček, nad jehož provedením by zaplakali snad i ve čtyřkovém bufetu v Horní Dolní. V laminu zalitý list papíru, bez ladu a skladu popsaný nabídkou jídel z jedné a nápojů z druhé strany byl všechno možné, jen ne patřičný. Nabídka přitom stála svým obsahem jen pár schodů nad provedením. Ze skladby čišela zapomenutíhodná minulost téměř shodných lístků v někdejším podniku RAJ. Nicméně jsem našel něco, co mne lákalo. Oněmi lákadly byl salát z krevetek, jehněčí steak na grilu s bruselskou kapustou a jablečný závin s kávovým přelivem coby epilog.
Času potřebného pro přípravu krmí jsem využil k porozhlédnutí. První až omamující dojem se stále více vytrácel. Lokál ošetřovala pouze dívka, dvojice mužů, vlažných až studených, pouze postávala za barem. Číšníci ožili až nad vánoční nabídkou přišedšího podloudného obchodníka.
Servírka, pečlivá, zdatná a navíc milá, přitančila s krevetkami a já se dal do jídla. Když se mi podařilo oprostit mořské potvůrky a kostičky ananasu od majonézy, dostalo se mi rozmanité škály chutí v sympatické gradaci, spořádaně zkombinovanou. Ovšem až panovačně ostře vystupňovaná majolka brala hladkým tónům ovoce i jemnému masu ráčků všechen výraz.
Po kratší odmlce přede mnou přistál talíř, kterému vévodila garnitura jako vystřižená z rádoby velkých restaurantů dob minulých. Na salátovém listu, složeny do jakési hraničky, se vzpínaly trámky karotky, seříznuté do nejnemožnějších patvarů. Dokonale nelákavé. V tmavé šťávě, v jejíž vůni dominoval pepř, se utápěly plátky masa a tu a tam plovala růžička kapusty, zelení osvěžující monotónní kolor hladiny. Maso, pokud to bylo jehněčí, pocházelo patrně z nejstaršího mláděte na planetě. Bylo houževnaté a propečené za maximum. Chuti mu dodávala šťáva, jež ovšem měla velice úzkorozchodnou skladbu komponent. Oplývala stejně jako vůně pouze velice důraznou stopou po solidní dávce pepře. Kapusta, jejímž úkolem bylo rozšířit spektrum chutí, byla zřejmě jen o pár hodin mladší jehněčího a jediný krůček jí chyběl k tomu, aby dštila stopy po dlouhém, špatném skladování. O vlásek silněji se prosadily zdravé tóny zeleniny, které zrovna u kapusty nejsou leckomu milé. S masem vytvořila jakous takous kompozici stěží labužníka uspokojující.
Na debaras a dezert jsem si musel počkat déle, než by se slušelo. Slečna kamsi zmizela a číšníci neměli dosud nakoupen potřebný počet dárků. Dívka se však naštěstí vrátila, sklidila stůl a přikvačila se štrůdlem. Správná síla těsta, dokonale vyvážené partnerství chutí jablek - ani kyselých, ani sladkých, ořechů a skořice a chutná pevná šlehačka byly zčásti hojivou náplastí na vskutku negurmetský večer. S kávou se však bohužel kvalita dostala na předchozí úroveň - ta zdejší byla sotva průměrná.
Napočítali mi 554 korun, což není dramatická suma. Ovšem když vám předloží lístek jako na nádraží, na nahý, neprostřený stůl položí přenosný příbor, doplní ho málo lákavým kuvérem a jídlo je zmíněného charakteru, je částka až neslušně vysoká. Nevím, proč podnik s takovým potenciálem být jedním z těch lepších, je vlastně jen poloviční kavárnou a restaurací pouze prostřední. Přísnější profilace k jednomu nebo druhému stylu by, domnívám se, byla šťastnějším řešením.
Cafe – Restaurant Valmont
Pařížská 19, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 327 260
e-mail: rezervace@rest-valmont.cz
http:www.rest-valmont.cz
Otevírací doba: denně 10:00 – 24:00
počet míst: restaurace 63, v létě zahrada 58
kuchyně: mezinárodní
Platební karty: MasterCard, VISA, AmEx
Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Původ nabízených vín: Česká republika
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 6 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 5 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 13 bodů z 20
Celkem 39 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Uzený losos s koprovou omáčkou 50 g 98,-
Jihočeská kulajda s vejcem 40,-
Gratinované drůbeží ragú se žampiony 50 g 68,-
Krůtí řízečky v kukuřičné košilce 150 g 159,-
T-bon steak s paprikovými lusky a šunkou 450 g 449,-
Hovězí guláš „Valmont“, bramboráčky 150 g 109,-
Špenátové těstoviny „ala Marinere“ (dary moře přírodní se sýrem) 144,-
Sachr dort se šlehačkou 52,-
Výběr z vinného lístku:
Mumm – Cordon Rouge-brut 0,75 l 1990,-
Müller-Thurgau – jakostní suché 0,75 l 169,-
Sylvánské zelené – archivní víno suché 450,-
Modrý Portugal – jakostní suché 0,75 l 169,-
Cabernet Sauignon – archivní víno suché 600,-
