Gross nadbíhá ODS, lidovci hrají mrtvého brouka
Výročí „vítězného února“ zavanulo minulý týden českou politikou tak mocně, až někteří politici ztratili hlavu. Premiér Stanislav Gross a šéflidovec Miroslav Kalousek nečekaně dovedli koalici na práh krachu, a tím i menšinové vlády vydržované KSČM. Argumenty jako za Jakeše vytáhl předseda klubu ČSSD Michal Kraus. „Pokud by před Úřadem vlády demonstrovalo dvě stě tisíc lidí, pak je to otázka na zamyšlenou… Těch několik desítek lidí…pro nás není ukazatelem toho, že ta věc je závažná,“ odbyl v rozhlasové debatě středeční protigrossovskou demonstraci. A unionista Pavel Němec před středečním koaličním summitem vyzval partnery, aby zchladili hlavy, protože v koalici prý jde hlavně o práci vlády a půtky ubírají ministrům síly. Ano, klid na práci. Kdo ví, jestli bychom skutečný nástup komunistů k moci ještě vůbec zaregistrovali.
Grossovo ticho.
Z reálného problému financování bytu Stanislava Grosse a podnikatelských aktivit jeho manželky Šárky se během minulého týdne staly problémy dva. Bytovou otázku neprávem zastínil politický zápas Gross versus lidovci (respektive Kalousek) o setrvání v koalici, který navíc dostal rozměr osobní války. ČSSD vidí ke Grossově spokojenosti jen politický rozměr kauzy a věcnou podstatu chce léčit mlčením. Už předminulou sobotu podmínil premiér svou toleranci k ministrům za křesťanské demokraty tím, že lidovci ztlumí kritické výpady a přestanou žádat jeho demisi. Toho sice Gross ve středu při koaliční schůzce ještě nedosáhl, ale už ve čtvrtek Miroslav Kalousek po setkání s prezidentem Václavem Klausem oznámil, že KDU-ČSL si uloží na „několik dní, možná týdnů značnou verbální zdrženlivost“. Ticha se Stanislav Gross dočkal i ve sněmovně: třetí, poslední díl jeho „bytové odpovědny“ v rámci bloku pravidelných čtvrtečních interpelací se už nekonal, protože seznam tazatelů obstrukčně obsadili až na Miroslava Beneše z ODS poslanci Grossovy ČSSD. Místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach pak naznačil, že lidovecký bobřík mlčení by mohl být východiskem z krize: když prý křesťanskodemokratičtí ministři zůstanou tiše sedět v kabinetu – jak mají ostatně v úmyslu – bude se to považovat za jejich přitakání premiérovi. Grossovi tak zbývá umlčet už jen média.
Gross aktivizoval Klause.
Po krachu středečního setkání rozehrál Stanislav Gross simultánku sedmi variant příští vlády. „Nikdo teď nevěří v možnost klidné konsenzuální spolupráce s lidovci. Oni vytvářejí neustále krizové momenty, a tak sociálnědemokratický klub dospěl k závěru, že s lidovci spolupracovat nelze,“ komentoval ve čtvrtek odpoledne pro týdeník EURO poslanec Karel Šplíchal z ČSSD téměř jednomyslné doporučení poslanců své strany, aby Gross vyhnal lidovce z vlády. Zároveň do hry vstoupila ODS.
Gross totiž ve snaze vyhnout se závislosti na komunistech navrhl, aby kabinet ČSSD (a možná i US-DEU) tolerovali občanští demokraté výměnou za zavedení většinového volebního systému. To je ovšem starý sen Václava Klause, který navíc loni v létě při sestavování vlády vytkl Topolánkovu vedení ODS málo obchodnický přístup. Gross proto zřejmě svůj plán vypustil právě přes prezidenta, když ho ve čtvrtek ráno požádal, aby se zapojil do jednání. Klaus pak skutečně Mirka Topolánka vybídl, aby neodmítal jednat, šéf ODS však jakoukoli spolupráci s ČSSD podmínil jedině předčasnými volbami. Nebyla to marná etuda: Topolánek si trváním na nulové toleranci zachoval kredit, Gross zase aspoň vyděsil lidovce, že by to mohlo jít i bez nich - a Kalousek by asi přišel o křeslo šéfa rozpočtového výboru sněmovny. Panika vládla minulý týden například už mezi zaměstnanci ministerstva zahraničí, kde se mluvilo o nástupu nestranického ministra místo Cyrila Svobody.
Klausův plán?
Není bez zajímavosti, s jakou náhlou ochotou Gross přepustil Klausovi angažmá při úterní schůzce zemí Evropské unie s americkým prezidentem George Bushem v Belgii, a naopak jak velkoryse prezident přešel Grossovo údajné zkreslení výstupu z nedělní schůzky obou politiků. Čtvrteční audienci u prezidenta Gross absolvoval jako vítěz, Kalousek jako poražený.
Mirek Topolánek ovšem naznačil, že Klaus by mohl do vládní krize vstoupit i razantněji. „Varianta je, že nakonec prezident opravdu neumožní fungování takové vlády (ČSSD s podporou KSČM - pozn. red.), i když to bude mít velmi složité,“ prohlásil. Jak by to udělal? „Na to se zeptejte jeho. Já nejsem oprávněn vysvětlovat, co může a co nemůže prezident,“ řekl Topolánek. MF Dnes, která monitorovala Klausův čtvrteční bleskový výlet do Želevčic u Slaného, citovala prezidentovu větu, že „jednal se stále ještě předsedou vlády“. Jinak ale Hrad korektně mlčí.
Kalousek a Topolánek.
Lidovci se od samého počátku snaží svůj útok na premiéra zdůvodňovat morálně čili majetkovými nejasnostmi rodiny Grossových. „Problém není na straně KDU-ČSL, ten má Stanislav Gross,“ opakovali lidovci. Po krachu návrhu Postní dohody dokonce začali vznešeně mluvit o „nevyčerpaném potenciálu společného koaličního projektu“ – čímž asi myslí vstup do Evropské unie a prehistorický špidlovsko-svobodovský odpor k oposmlouvě. Občané pak jsou současným vládnutím na rozdíl od „projektu“ poměrně vyčerpáni. O lidovecké nevinnosti lze jistě pochybovat, ale ve sporu s Grossem má Kalousek pravdu - a boduje.
Antigrossovský výpad KDU-ČSL občanské demokraty příliš netěší. Topolánek názorně vidí, co jeho plánovaný potenciální spojenec dokáže rozpoutat. Není také pochyb, že Kalousek bude eventuální povalení Grosse nebo i potrestanou revoltu umět dobře prodat před příštími volbami (mimochodem název Postní dohoda je stejně chytrý jako označení Sarajevský atentát). Vždyť se lidovecký předseda už čerstvě po zvolení nechal slyšet, že jeho cílem je prolomit směrem vzhůru tradičních deset procent voličské přízně KDU-ČSL. To všechno hraje do karet sociálním demokratům, s nimiž má ODS naopak dobrou zkušenost z dob opoziční smlouvy, a kteří by po příštích volbách zřejmě vděčně vzali zavděk i pozicí tichého koaličního partnera. Hlavním protihráčem občanských demokratů budou zřejmě komunisté, ČSSD se bude s lidovci muset utkat o místo jazýčku na vahách.
Unie zuby nehty.
Ať vládní krize dopadne jakkoli, nejtrapnější roli v ní sehrají unionisté. „Nevidíme žádný důvod se solidarizovat s KDU-ČSL,“ řekl týdeníku EURO vicepremiér Pavel Němec, předseda strany, která s lidovci kandidovala v minulých volbách pod společným názvem Koalice. „Je to vlastní politická hra KDU-ČSL, rozehrála si ji bez konzultace s koaličním partnerem. Tedy není opravdu žádný důvod, pokud by lidovečtí ministři odešli z vlády, že bychom je měli vzápětí následovat,“ uvedl pro týdeník EURO Němec. Jediným důvodem, který by je přiměl k odchodu, by prý byla závislost kabinetu na podpoře komunistů. Kdyby ale vyšla tolerance menšinové vlády od ODS, je v takovém případě pravděpodobnější, že by US-DEU byla nucena z vlády odejít nedobrovolně nebo že by se pro ni v jakémsi poloúřednickém týmu vládnoucím zemi do předčasných voleb nenašlo vůbec místo.
Morální náskok.
Pod pokličkou politiky však zůstává zavařenina barrandovského bytu manželů Grossových. Obskurní příběh půjčeného milionu vyvolává s odstupem času nové otázky. Premiér Gross slíbil navýšit svou hypotéku, a zbavit se tak dluhu. Když ale peníze vrátí přes strýce Vika Rostislavu Rodovi (mluvčí vlády Věra Dušková dříve hovořila i o daru na dobročinné účely) a když slíbených 900 000 korun pošle i Michal Simkanič, palič směnky, sejdou se u Roda miliony dva. „Pokud bych měl průkaznou informaci, že peníze došly po té údajné ose Gross – Vik – Rod, pak bych se asi pokusil apelovat na smysl pana Roda pro fair play a na morální rozměr celé té věci,“ řekl minulou středu pro týdeník EURO k vyřešení svého dluhu Simkanič, který dodnes uchovává v odpadkovém koši ohořelé zbytky údajného originálu směnky mezi Vikem a Rodem. O audienci u premiéra, při níž chtěl Grosse osobně vyzvat k demisi, však dodnes ani nepožádal. „Získal jsem tím nad panem premiérem velice výrazný morální náskok,“ tvrdí a dodává, že s mluvčí Duškovou si od té doby párkrát telefonoval. „Průběžně spolu věci konzultujeme, ale není to žádný vyšší cíl,“ dodává.
Prosek nelze spálit.
Simkanič se minulý týden zúčastnil demonstrace před Úřadem vlády, ale byl vypískán. Námitky spolustraníků ze své partaje Česká pravice, že stranu svévolně zadlužil, odmítá s tím, že jde o pravicovou stranu vůdcovského typu, kde má předseda hodně pravomocí. Ačkoli byl Simkanič ochoten slíbit statisíce za směnku kvůli premiérovi, pomoci Grossově ženě s odkupem šestimilionového domu na Proseku se prý nechystá: „Chcete-li vtipnou odpověď, on by se ten barák těžko pálil.“
Každopádně protažení vládní krize do prvního březnového týdne přišlo demokratickým politikům vhod. S únorovou symbolikou už nelze operovat.
V Česku se nedá podnikat Premiérova manželka Šárka Grossová okořenila druhý týden koaliční krize památnou větou, kterou v úterý citovala MF Dnes: „S manželem jsme se ale dneska domluvili, že ten komplex prodám, protože v tomto státě se prostě podnikat nedá“ (Řeč byla o realitách na pražském Proseku, kde Grossová společně s přítelkyní Libuší Barkovou plánovala výstavbu luxusních bytů.). Mnozí politici, mimo jiné lidovecký předseda Miroslav Kalousek nebo Grossův ekonomický poradce poslanec Jan Mládek, taktně odmítli tento soud jakkoli komentovat. Ministr financí Bohuslav Sobotka s názorem Grossové otevřeně nesouhlasí: „V této zemi jde podnikat lépe než leckde jinde,“ říká. Předseda ODS Mirek Topolánek přisuzuje vyjádření premiérovy ženy její mediální nezkušenosti. „My samozřejmě tvrdíme delší dobu, že se v této zemi bohužel díky působení jejího manžela nedá podnikat. První dimenzí té věci je, že ona jako manželka premiéra necítí ten problém, když manželka premiéra podniká. A to nechci komentovat. Druhá dimenze je úsměvná: Opravdu díky působení jejího manžela se v této zemi skoro nedá podnikat, to má pravdu. Ale beru to s humorem,“ dodal Topolánek pro týdeník EURO.
