Po Praze se pohybují kurýři desítek firem
Zahalené postavy pohybující se na kolech, mopedech nebo motorkách se staly neodmyslitelnou součástí koloritu pražských ulic. Dopravují zásilky z jednoho konce města na druhý pro firmy, které jsou ochotny zaplatit si za rychlost, a říká se jim messengeři. Jen v Praze se lokálním kurýrním službám věnuje minimálně dvacet firem. Řada dalších však zůstává skryta v anonymitě jako dopravní nebo taxikářské služby. Začátky. První firmou, která začala v oblasti kurýrních služeb podnikat, byla společnost Messenger Service. V červnu 1991 uskutečnili bratři Voverkové záměr vybudovat firmu pro rozvoz dokumentů a zásilek po Praze. Inspirovaly je zejména německé kurýrní firmy. Při hledání názvu společnosti padlo několik návrhů, nakonec vyhrál Messenger. „Předpokládali jsme, že většina našich zákazníků se bude rekrutovat ze sektoru zahraničních společností nebo cizinců v českých firmách. V zahraničí jsou totiž podobné služby běžnou součástí mezifiremního styku, řekl David Voverka pro týdeník EURO. „Navíc bylo v té době velmi obtížné vysvětlovat českým lidem podstatu slova kurýr. Často si ho spojovali se službami pošty nebo taxikářů. V průběhu několika let se však slovo messenger stalo ekvivalentem českého výrazu natolik, že často bývá zaměňováno s vlastním označením kurýrních služeb. První konkurenční firma – Expres Parcel System (EPS) – se na trhu objevila v roce 1992. David Voverka k tomu říká, že EPS byla na dlouhou dobu jedinou kurýrní firmou, která nevznikla po odtržení některých bývalých zaměstnanců Messengeru. Rok 1997 je rokem vzniku společnosti Sprinter. Ta v současnosti figuruje na druhém místě mezi pražskými doručovacími službami. Týdeník EURO se pokusil zjistit pořadí na trhu kurýrních firem v Česku. Momentálně je však něco takového prakticky nemožné. Neexistuje žádná asociace nebo cech kurýrů a jednotlivé společnosti nehodlají až na výjimky poskytovat jakákoli data o svých aktivitách. Z vyjádření zástupců několika kurýrních firem ale vyplývá, že největší společností na přepravu zásilek je Messenger Service následovaná Sprinterem. Pořadí na dalších místech se neustále mění, do pomyslné desítky největších je možné zařadit firmy Globus Car, City Kurier, Albert Velocity, EPS, Český kurýr a Najbert Servis. Kurýři. Práci kurýra dělají různé typy lidí: studenti vysokých škol, bývalí taxikáři, zkrachovalí autodopravci nebo nadšenci, které tento typ obživy baví. Převážná část z nich není v messengerských firmách zaměstnána, práci provozují na základě živnostenského oprávnění a ze svého si hradí provoz aut nebo motorek. Výdělek messengerů je přímo závislý na výkonech a počtu přepravených zásilek. „Jsou kurýři, kteří si u nás vydělají tolik jako špičkový manažer z větší firmy, podotkl Jiří Kubelka, majitel Albert Velocity. Týdeník EURO zjistil, že se provizní odměny pro kurýry pohybují od padesáti do pětaosmdesáti procent z ceny zásilky, přičemž platí úměra: čím větší firma, tím nižší provize pro kurýra. „Naše společnost si nechává jen patnáct procent z přepravené zásilky, zbytek je výdělek messengera, poznamenala Věra Kadrabová, majitelka City Kurier. Kola, mopedy, auta. Messengeři dopravují zásilky všemožnými způsoby. Pěšky, na kole, na motorce nebo autem. „Ze zhruba stovky našich kurýrů jezdí dvě třetiny na kolech a především mopedech. Obrovskou výhodou je ekonomická efektivnost, navíc motorka se jen zřídkakdy zasekne někde v zácpě, prozradila týdeníku EURO Monika Macíková ze společnosti Sprinter. Co se vozí. Nejčastěji přepravovaným nákladem jsou dokumenty ve formě obálek či tubusů. Podle způsobu dopravy jsou kurýrními společnostmi označovány jako Batoh. Například ve společnosti Messenger tvoří obálky více než osmdesát procent doručených zásilek. V poslední době se však mění struktura přepravovaných věcí od podnikových dokumentů k nefiremním. Kurýři často vozí potraviny, fast food, dárkové balíčky, květiny nebo víno. „Se vzrůstající cenou pohonných hmot nás také požádalo několik firem o klasickou autodopravu. Rozvážíme tak například počítače. Jednou jsme dokonce adresátovi přivezli soudní obsílku, uvedla Macíková. Za kolik. Cena za přepravu je tvořena dvěma položkami: základní taxou za „přistavení kurýra a sumou vypočítanou na základě vzdálenosti, na kterou má být zásilka přepravena. Například průměrná cena se u společnosti Sprinter pohybuje kolem sto dvaceti korun. Naprostá většina zákazníků platí za kurýrní služby fakturou, samotní messengeři tak do styku s penězi prakticky nepřijdou. Zatímco na začátku 90. let využívali služeb kurýrů především zahraniční firmy, reklamní agentury, advokátní kanceláře a restituenti, v posledních letech se spektrum klientů rozšiřuje. „Tahounem byly také tiskárny, banky a pojišťovny nebo grafická studia. Dnes neexistuje odvětví, ze kterého bychom neměli klienta, vysvětluje Voverka. Kurýrní e–business. Internet a elektronické podnikání již proniklo i do sektoru messengerských služeb. Na stránkách ekuryr.cz funguje první český webový messenger, současná kurýrní jednička založila dceřinou společnost s názvem Messenger DODOMU. Na internetu provozuje virtuální obchodní dům s nabídkou hotových jídel, nápojů, květin, dárků, kosmetiky, ale například i kancelářských potřeb, mobilních telefonů nebo počítačových komponentů. „Klienti si mohou nechat přivézt například videokazetu z půjčovny, nabízíme také zprostředkování cesty do prádelny, čistírny nebo opravny obuvi. Vývoj v tomto segmentu je na rozdíl od klasického kurýra trochu odlišný, dodávky se pohybují jen v řádu desítek denně, ale jeho čas určitě přijde, řekl týdeníku EURO David Voverka. Vyhlídky. Množství pražských messengerských firem dospělo do situace, kdy lze mluvit o nasycenosti trhu. „Ze strany kurýrních firem je tady už plno. Šanci na další růst vidím v klasickém kurýrním oboru, tedy v doručování na delší vzdálenosti, především do ciziny, uvedl Jan Kubelka. Lze očekávat expanzi do ostatních měst v Česku? V nejbližší době pravděpodobně ne. David Voverka, který provozuje pobočky v Brně, Plzni, Ostravě a Hradci Králové, k tomu dodává: „Například v Brně je úplně jiný trend. Dopravní situace není tak kritická jako v Praze a ani se tam tolik nespěchá, je tam úplně jiná mentalita. Jan Kubelka téma uzavírá: „Rozvoj lokálních kurýrních služeb je možný jenom tam, ke jsou lidé ochotni zaplatit za rychlost. V dnešní době, kdy pošta dodává zásilky do druhého dne, to jinak nemá význam.
