Co se skutečně počítá, je úspěch na světovém trhu.
České investice řadí předseda představenstva a dlouholetý výkonný šéf koncernu Siemens Heinrich von Pierer mezi nejvýznamnější kroky firmy za poslední desetiletí. Ocenění se dostalo i jemu. Západočeská univerzita v Plzni mu za osobní přínos k rozvoji vědy a techniky a podporu vzdělávání udělila ve středu 19. listopadu titul doctor honoris causa.
EURO: Co pro vás titul znamená? PIERER: Pro mě je to velká pocta a v Česku první ocenění tohoto druhu. K Plzni a celé zemi mám dlouholetý vztah, českého lva má například ve znaku i mé rodné město Erlangen. Hned po roce 1989 jsem za Siemens zahájil jednání o spolupráci nebo případném vstupu do plzeňské Škodovky. Už tehdy jsem byl přesvědčený, že Česká republika má dobrý technický potenciál a její význam poroste.
EURO: Není doktorát spíše oceněním pro firmu? PIERER: Samozřejmě že ano. Siemens má v Čechách dlouhou tradici, působil zde už od 19 století. Čestné doktoráty mám i z Mnichovské technické univerzity, Katolické univerzity v belgickém Leuvenu, z korejské Sogangské univerzity a také z Technické univerzity v Taškentu.
EURO: Jaký význam má Česká republika pro firmu Siemens? PIERER: Už v roce 1992, když jsem se stal předsedou představenstva, jsem věděl, že bude časem opět hrát ve střední a východní Evropě významnou roli. Proto jsem prosazoval investice a rozvoj našich aktivit. S nabídkou jsme nebyli vždycky úspěšní, například před deseti lety v plzeňské Škodovce nebo v Královopolské Brno. Do Brna jsme se sice nyní vrátili (převzetím výroby turbín od firmy Alstom – pozn. red), ale Plzeň dodnes považuji za promarněnou příležitost.
EURO: Jste stále zklamaný z neúspěchu ve Škodě Plzeň? PIERER: Byly doby, kdy jsem se vážně cítil jako odmítnutý milenec (Siemens usiloval o vstup do Škodovky při její první privatizaci. Vláda se tehdy rozhodla pro českou cestu a Lubomíra Soudka – pozn. red.). Ale už je to pryč a myslím, že nemá smysl mluvit o minulosti. Přesto se stále domnívám, že jsme mohli tomu podniku významně pomoci, a to nejen penězi, ale hlavně přínosem nových technologií. Siemens je ve svém oboru na špičce inovací a tuto pozici si dlouhodobě udržuje. Na výzkum a vývoj dává šest miliard eur ročně.
EURO: Myslíte, že už nemáte ve Škodě šanci? PIERER: Prostor pro spolupráci tady určitě je. Dovedu si představit společné projekty, například u lokomotiv nebo na dodávkách pro elektrárny. Jde o projekty, kde bychom mohli nabídnout nejen technologii, ale také financování, jak to děláme v řadě zemí. Nakonec i Škoda se musí snažit, aby měla konkurenceschopné výrobky, což pro ni do budoucna nemusí být lehké.
EURO: Ale v Česku je zatím vaším největším konkurentem, například u zakázek na tramvaje… PIERER: Jistěže je konkurentem, protože my máme svou výrobu kolejových vozidel v ČKD (nyní Siemens Kolejová vozidla – pozn red.). Jenže je tvrdá doba a boj o přežití se nerozhoduje v České republice. Prostor s deseti miliony obyvatel je příliš malý. Co se skutečně počítá a na čem záleží, je úspěch na světovém trhu.
EURO: Jak dalece vám vadí, že jste zatím nebyli úspěšní v boji o tramvaje pro Prahu? PIERER: To bych nerad komentoval, protože zadání soutěže stále ještě řeší antimonopolní úřad (EURO 40/2003).
EURO: Je pro vás ta zakázka skutečně tak důležitá? PIERER: Musí být, protože my vyrábíme tramvaje a vyrábíme je v Praze. A chceme-li uspět v konkurenci někde jinde, měly by právě v tomto městě jezdit naše tramvaje. Ostatně i v Německu se říká, že pekař, který nejí vlastní chleba, ho nejspíš ani neprodá.
EURO: Poslední akvizice, ČKD a výroba turbín v Brně, jsou poměrně velká sousta. Budete v Česku ještě dál rozšiřovat své aktivity? PIERER: Vidíme tady ještě spoustu dalších příležitostí. Jednou z nich je backoffice (účetní a administrativní operace – pozn. red), který nyní chceme z mnichovské centrály přestěhovat do Prahy. Uvažujeme rovněž o rozšíření výroby v Trutnově, kde máme dvě velmi úspěšné továrny, a o dalších investicích v bruntálském závodě Osram. Aktivity v ČR budeme určitě dál rozvíjet, ovšem za podmínky, že země zůstane konkurenceschopná.
EURO: Bude konkurenceschopná, až se zvýší mzdy? PIERER: Nižší mzdové náklady jsou jen jedna z podmínek konkurenceschopnosti. Druhou je úroveň kvalifikace lidí a třetí spočívá v dostatečně rychlém inovačním procesu. Je třeba si uvědomit, že českým výrobcům nemůže stačit domácí trh. A že na něm musí být jedničkou, aby své výrobky uplatnili i ve světě.
EURO: Nebudou přesto nižší náklady nutit firmy, jako je Siemens, aby se stěhovaly dál na východ? PIERER: O setrvání v tom kterém regionu nerozhoduje jen cena práce. Důležité je i legislativní a politické klima a velkou roli hrají také celkové podmínky pro zaměstnavatele: čili úroveň vzdělání a s ní spojená nabídka vzdělaných a kvalifikovaných lidí, mobilita pracovních sil daná zákoníkem práce a pochopitelně i výše zdanění. Tyto otázky musí řešit každá země. Také Německo dnes stojí před úkolem, jak si zachovat konkurenceschopnost. Ohledně České republiky jsem v tomto směru optimistický a věřím, že se jeho pozice po vstupu do Evropské unie ještě zlepší.