Zhruba před měsícem se podle odhadů OSN stal z Indie nejlidnatější stát na světě. Populace této asijské země totiž dosáhla 1,425 miliardy obyvatel, čímž překonala i sousední Čínu. Tato skutečnost přitom podnítila očekávání mnoha odborníků, kteří doufají, že by se mohla stát motorem schopným zajistit větší a rychlejší rozvoj globální ekonomiky.
Na rozdíl od Číny je totiž indická populace v produktivním věku mladá, a navíc se předpokládá, že v příštím desetiletí dosáhne až jedné miliardy. To představuje obrovskou zásobu pracovní síly a také enormní spotřební potenciál, což jeden nejmenovaný úředník americké vlády nazval „ekonomickým zázrakem“.
Mladí Indové se ale musí potýkat i s odvrácenou stranou prudkého nárůstu populace. V zemi je totiž příliš málo pracovních míst na příliš mnoho uchazečů. Lidé mladší 25 let aktuálně tvoří více než 40 procent tamního obyvatelstva, bezmála polovina z nich ovšem neměla v prosinci loňského roku žádné stálé zaměstnání. Vyplývá to z údajů Centra pro monitorování indické ekonomiky (CMIE), což je nezávislý think tank se sídlem v Bombaji.
Není divu, že někteří analytici popsali CNN současnou situaci v Indii jako „časovanou bombu“. Zemi podle nich hrozí i sociální nepokoje, k nimž by mohlo dojít, pokud na trhu nebude více volných pracovních míst. Odborníci navíc varují, že se problém bude s dalším nárůstem populace jen zhoršovat a že konkurence mezi uchazeči o zaměstnání bude ještě tvrdší.
Místo příležitosti velký problém
Jedním z těch, který nepříznivou situaci poznal na vlastní kůži, je osmadvacetiletý Sunil Kumar. Mladík z indického státu Harijána už má vystudovaný bakalářský i magisterský titul, přesto ale nemůže sehnat žádné zaměstnání, jež by odpovídalo jeho vzdělání. Aby se uživil, zametá posledních pět let školní podlahy a doučuje mladší studenty. To mu nicméně zajistí výdělek pouhých 85 dolarů měsíčně (asi 1900 korun).
„V posledních letech jsem poctivě studoval, abych mohl být v životě úspěšný. Nyní ale stejně musím dělat manuální práci, jinak bych se totiž neuživil. Jsem opravdu naštvaný, že nemohu najít žádné kvalifikovanější zaměstnání. Obviňuji z toho vládu, která by měla být schopná zajistit svým lidem práci,“ domnívá se Kumar.
Současná situace je velmi špatná i podle profesora ekonomie na Cornellově univerzitě a bývalého hlavního ekonomického poradce indické vlády Kaušika Basua: „Vysoká míra nezaměstnanosti u mladých je šokující. Pokud tito lidé nenajdou dostatek zaměstnání, změna demografické křivky nepřinese Indii žádnou velkou ekonomickou příležitost, ale obrovský problém.“
Neexistuje žádná alternativa
Ekonomové tvrdí, že země má různé možnosti, jak nastalou situaci řešit. Mezi nimi je třeba rozvoj již tak globálně konkurenceschopného výrobního sektoru, který v roce 2021 zaměstnával zhruba 15 procent Indů, tedy stále relativně malé množství, jak podotkl Capital Economics. Jenže ani případná expanze tohoto odvětví v dohledné době nepomůže těm mladým, kteří hledají práci nyní.
Stále více lidí proto zkouší najít místo třeba v indické státní správě, jež je mnohými považováno za výhru v jackpotu. O tyto pozice se ovšem každoročně uchází více než jeden milion zájemců, přičemž pouze jedno procento z nich je úspěšné.
Ve snaze popasovat se s nebývale vysokou nabídkou práce, respektive nedostatečnou poptávkou po ní vzniklo v Indii v nedávné době dokonce celé jedno odvětví, v rámci něhož odborníci pomáhají lidem porazit ostatní uchazeče, a získat tak vysněné státní zaměstnání. „S rostoucí populací se zvýšila konkurence, takže se logicky snížily i šance jednotlivých lidí. Kvůli tomu pak můžeme vidět, že úroveň stresu je v dnešní době velmi vysoká. Studenti za mnou často přicházejí a stěžují si, že ani nemůžou spát,“ podotýká pan Madhusudan, který je ředitelem obsahu a strategie ve společnosti Study IQ. Ta lidem pomáhá se studiem k přijímacím zkouškám do státní služby.
Jeho slova potvrzuje i Sarang Agrawal, který se nyní na tento přijímací test učí. „V Indii je u každé zkoušky enormní konkurence, čelíme jí už od dětství. Nemáme tedy čas na žádný společenský ani milostný život, alespoň nám však nechybí cíl,“ vysvětluje osmadvacetiletý mladík. Sám se pokusil složit úřednickou zkoušku už čtyřikrát, avšak ani jednou nebyl úspěšný.
Dalším častým problémem mladých Indů je pak skutečnost, že celé studium je finančně velmi náročné. Agrawalovu rodinu jeho sen stojí zhruba tři tisíce dolarů ročně (asi 65 tisíc korun), což je na tamní poměry značná částka. „Za peníze, které za mě utratili, si mohli koupit tři až čtyři auta. Nemám ale jinou možnost než to zkoušet dál, žádný plán B totiž neexistuje,“ uzavírá student.
