Pánům a dámám v komisi se zřejmě zdá, že český penzijní systém, který je beze všech pochyb nejvíce přerozdělujícím a rovnostářským důchodovým systémem na zeměkouli, přerozděluje a rovná pořád ještě málo. Kdo prý investuje do dětí, má menší šanci si na stará kolena něco našetřit, a to by mu mělo být kompenzováno, protože vychovává další plátce do systému.
Vynechme naprosto průkaznou skutečnost, že vzhledem k extrémním odvodům důchodového pojištění moc šancí šetřit nemají ani bezdětní. Ale těžko lze přehlédnout, že ne každý do výchovy dětí investuje. Je zde nemalá skupina mnohočetných rodin, v nichž jsou rodinné dávky hlavním a často jediným zdrojem obživy a nikoli investicí prací vydělaných peněz. A ne každé dítě je vychováno tak, aby z něj byl platný přispěvatel do sociálního systému.
O tom, že existuje rozdíl mezi systémovou užitečností vysoce kvalifikovaného jedináčka vykonávajícího zodpovědnou a solidně honorovanou práci a třemi bratry smažícími péčko celé dny v parku před hlavním nádražím, asi nebude nikdo moc pochybovat.
Počet dětí není směrodatný
O tom, že rozdíl vznikl nejen vrozenými dispozicemi, ale také výchovou jistě pochybovat lze, ale okruhy osob zabývající se touto diskusí bývají obvykle označovány přinejmenším za xenofobní. Je tak naprosto absurdní měřit sociální odvody počtem vychovávaných dětí. Takový pokus patří do oblasti sociálního inženýrství, kde vykolejená touha po spravedlnosti vede k nespravedlnostem daleko větším.
Asi nelze čekat, že by současná politická reprezentace přijala realitu, že penze může fungovat jen jako sociální dávka zajišťující v poproduktivním věku základní životní potřeby a na zbytek si musí člověk sám, podle vlastní úvahy buď našetřit, či vychovat děti tak, aby se o něj nakonec postaraly.
Každopádně komisi, která přichází s návrhy rozvracejícími veřejné finance, či rozbíjející sociální soudržnost nebo nejčastěji činící obojí, je nejvyšší čas rozehnat bez náhrady.
Další komentáře:
