Účinný odpor proti terorismu se neobejde bez přesného a nezávislého myšlení
Psát apodiktické soudy o současném terorismu je téma sice lákavé, ale ožehavé. K zaslepení zjevných nesrovnalostí je příliš často používáno kondicionálů, jako je tomu v příznačném vyjádření pákistánských úřadů, týkajícím se nebezpečnosti nedávno pozatýkaných osob: „Uvážíte-li jejich věk a to, jak vypadají, stěží uvěříte, že by šlo o teroristy… faktem nicméně je, že měli motivaci a útok skutečně chystali… byli plni nenávisti… byli sice neuvěřitelně nezkušení a zacházení se zbraněmi a výbušninami znali pouze z knih, avšak kdyby získali odpovídající výcvik a výzbroj, jistě by uspěli… s vycvičeným komandem al-Káidy z 11. září 2001 je ale nelze srovnávat…“!
Vzdáleně (a děsivě) to může připomínat případ „pachatelů“, „odhalených“ a odsouzených Státní bezpečností v sedmdesátých letech, protože v břevnovské hospůdce u piva „připravovali pokus únosu letadla“. Bude proto užitečné pokusit se přispět k diskurzívnímu promýšlení této problematiky, které je nejúčinnější obranou proti manipulaci, ať už vedené jakýmkoliv směrem.
Dialog na úrovni.
Aristoteles by se jen smutně chechtal, jak jím popsané eristické „podpásovky“ zužitkoval Al Franken v modelovém příkladu současné úrovně „argumentace“ v „dialogu“ občana (o) s vládou (v):
(o): Proč teroristé nenávidí Ameriku?
(v): Nenávidí nás, protože jsou zlí.
(o): Nic jiného za tím nevězí?
(v): Správně. Oni jsou zlí. A nenávidí nás kvůli naší svobodě.
(o): Oni nás nenávidí kvůli naší svobodě?
(v): A vlastně proto, že jsou zlí.
(o): Já samozřejmě vím, že jsou zlí. Myslel jsem jenom, kdybychom třeba porozuměli, co bylo vlastně příčinou…
(v): Proč berete pod ochranu teroristy?
(o): Já je neberu pod ochranu. Jsou zlí. O to se přít nemusíme. Ale přece jenom, když porozumíme…
(v): Proč se stavíte na ochranu teroristů?
(o): Ale to já přece nedělám! Já teroristy opovrhuji! Myslím jenom, že pokud chceme zabránit příštímu útoku…
(v): Jak můžete obhajovat al-Káidu?
(o): Věřte mi, já přece teroristy neobhajuji. To, co udělali, bylo strašné a nedá se ničím omluvit. Jsou zlí. Já jsem jenom chtěl…
(v): Proč tedy berete teroristy pod ochranu?
(o): To přece nedělám. Pokouším se jenom říci, že když se z toho poučíme…
(v): Proč nenávidíte Ameriku?
(Viktor Farkas, Lži za války a v míru, Praha 2006)
Síť, nebo shluk?
Mediálně užívané schéma nyní již bezrozporně používá k deskripci organizace teroristických aktivit pojmu „síť“. Problém je však v tom, že v případě britsko-pákistánského teroristického komplotu bezpečnostní složky nereagovaly způsobem odpovídajícím zásahu proti teroristické síti. Realizace byla - ať již z jakýchkoliv důvodů - nekoordinovaná, protože v Pákistánu se zatýkalo o mnoho dříve než v Británii. To by v případě, že by šlo o teroristickou síť, znamenalo jednoznačné upozornění britské části organizace, že je prozrazena. Šlo tedy buď o poměrně bezprecedentní selhání koordinace bezpečnostních orgánů, bojujících proti terorismu, nebo to bylo jednání uvážené - pak ale nemohlo jít o teroristickou síť.
Načasování.
Teroristické akce měly souviset s výročím 11. září. Zatčení však proběhlo mnohem dříve, což navozuje dojem, že bylo ovlivněno jinými aspekty a symbolika 9/11 byla využita pouze k zesílení efektu. Zcela oprávněná je proto otázka, nakolik obecně platí, že úspěšné akce bezpečnostních složek souvisejí s dobou, v níž je projednáván jejich rozpočet. Tento aspekt jistě není dobře přeceňovat, chybné však by bylo jej nedocenit - a to zejména vzhledem k obrovské (až podstatné) důležitosti, jakou má výše získaných rozpočtových prostředků z pohledu těchto složek. Lze se dokonce setkat s hodnocením úspěšnosti toho kterého ředitele bezpečnostní organizace, zakládajícím se nikoli na výsledcích činnosti oné organizace, ale na výši získaných prostředků ze státního rozpočtu. Všeobecnou modlou je přece „manažérský přístup“, takže čemu se vlastně divíme, že?
Efektivní, či efektní?
Je nesporné, a zmiňuje to mnoho komentářů, že načasování zákroku bylo diskutabilní. Nepřineslo totiž mnoho důkazů, které by byly procesně využitelné v předpokládaných následujících soudních přelíčeních se zatčenými. Naopak, v některých případech byli již zadržení propuštěni na svobodu, neboť zajištěné důkazy nebyly shledány dostatečnými ani pro uvalení vazby. Žalobci tedy budou mít těžkou úlohu, neboť zaznívají hlasy, že ani ty získané procesně využitelné důkazy nemusejí být dostatečnými pro odsouzení. Hrozí blamáž se všemi nepříjemnými, propagandisticky nepochybně důkladně využitými důsledky. A to se stane v případě, kdy asi nikdo nepochybuje o tom, že se - na rozdíl od břevnovského případu - skutečně něco chystalo! Jediné využití případu asi bude všeobecně vzdělávací, jako ilustrace fatálního politického ovlivnění činnosti bezpečnostních složek.
Qui bono.
Kromě příznivého vlivu na výši rozpočtových kapitol bezpečnostních složek může být předmětem diskuse otázka, nakolik jsou spektakulární bezpečnostní akce vypointovány víceméně mediálně, k udržení správné temperatury veřejného mínění. Související asociace koření hluboko v době studené války, historiky nemilosrdně odkrývané. Jedním z možných závěrů je podezření, že mediální (někdy až mičurinská) kultivace doktríny „říše“ či „osy zla“ je nejen účinným politickým klišé, ale též znamenitým podnikatelským záměrem - tedy z hlediska zbrojního průmyslu zcela jistě. K tomu je třeba všemožně a systematicky tupit kontrolní mechanismy obchodu zbraněmi a vojenským materiálem, o materiálech dvojího užití nemluvě. Protože kdo dodal tehdy krásnému, nyní ošklivému Saddámovi nervový plyn? A kdo vyrobil přístroje nočního vidění, používané ještě škaredějším Hizballáhem? To není paranoia, to je skutečně jiná, velmi reálná hra.
Parkinsonovské podněty.
V této souvislosti jsou logicky publikovány nápady, že je nutno revidovat (český) bezpečnostní systém a vytvořit protiteroristické centrum (CTC), které by zajistilo dostatečnou koordinaci bezpečnostních složek státu. Asi nejen každého většího podnikatele, znalého organizační problematiky, zamrazí. Znamená to tedy, že tomu tak doposud nebylo? Neměly oprávnění, nebo si konkurovaly až nevěřily? To doposud nikdo nevěděl? Nebo věděl, a nevadilo mu to? Vím ze zkušenosti, že o ideji CTC se diskutovalo již před deseti roky. Vzhledem k tomu, že CTC nebylo ustaveno, bylo lze se domnívat, že problém byl vyřešen zefektivněním činnosti bezpečnostního aparátu za současného organizačního schématu, s patřičným využitím všelikých rad, výborů a podvýborů na vládní a meziministerské úrovni! A zadrhává-li spolupráce na osobních animozitách, je nutno příslušné funkce přeobsadit profesionály, kteří umějí a budou spolupracovat! V souvislosti s vedoucími funkcemi se vtíravě nabízí myšlenka, zda leitmotivem CTC není přitažlivá představa vzniku nových, velmi atraktivních funkcí, a to nehledě na legislativní, ekonomické a organizační problémy, které by vznik nového molochu nutně provázely. Organizační změny jistě mohou leccos vyřešit, nejsou však všelékem, byť by byly doporučovány byrokraty parkinsonovského ražení, jimž jsou tou největší a nejmilovanější hračkou.
Zastaveníčko.
Není účelem této statě bagatelizovat nebezpečí současného terorismu. Účinný a důstojný odpor proti němu je však charakterizován přesným a nezávislým myšlením. Záměrem statě je varovat před příliš jednoduchými odpověďmi, automatickými, podvědomě ovlivněnými či mechanickými reakcemi na tuto problematiku, zejména však před jakkoliv maskovanými manipulacemi. Tato nebezpečí jsou signalizována tím, že v nich je bezrozporně zabudováno příliš mnoho „kdyby“. Některé rysy současného boje proti terorismu, které zavdaly důvod k této polemice, totiž příliš připomínají případ nesmělého mladíka, který sbíral rozumy před prvním rande. „Je to jednoduché, zavedeš řeč nejprve na rodinu, sourozence, zájmy - a pak už to jde samo,“ poradil mu zkušený přítel. Mladík tedy započal rande otázkou: „A sourozence máte?“ Dívka zavrtěla hlavou. Ticho. „A co koníčky,“ zajímal se mladík, „hrajete třeba na klavír?“ Opět tichý zápor. Trapné ticho. Mladík nasadil k finálové zteči: „A kdybyste měla bratra, hrál by na klavír?“
