E v r o p s k ý z b r o j n í p r ů m y s l
Většina evropských zbrojovek si bude muset hledat partnery. Nic jiného jim totiž nezbývá.
Zbrojní průmysl byl vždy lukrativní oblastí, ve které se točily velké peníze. Zvláště v době studené války, kdy obchod se zbraněmi vynášel triliony dolarů. Dnes je však jiná doba. Studená válka skončila a celosvětová poptávka po zbraňových systémech významně poklesla. Zbraně se sice i nadále vyrábějí a prodávají, ale zbrojovky to dnes nemají lehké. Konkurence je výrazně vyšší.
Žebříčku světových výrobců zbraní vévodí americké firmy. Mezi ně patří giganti Boeing a Lockheed Martin Group of Companies. Obě firmy byly v průběhu 90. let nuceny provést rozsáhlou restrukturalizaci a konsolidaci. Společnost Boeing Aerospace se spojila s řadou firem. Nejvýznamnější fúzí je spojení s výrobcem letadel McDonnell Douglas, k němuž došlo v roce 1996. Po této fúzi se stal Boeing největším výrobcem letecké a vesmírné techniky na světě.
Lockheed Aerospace se podrobil podobnému konsolidačnímu a restrukturalizačním programu při spojení s firmami Martin a General Dynamics, k němuž došlo v letech 1993 až 1996. Dnes je Lockheed Martin druhou největší zbrojovkou na světě. Hlavním důvodem pro fúzi těchto gigantů bylo zefektivňování výroby a snižování nákladů na výrobu. Dvě velké firmy jsou schopny nabídnout svým zákazníkům levnější výrobky než větší počet menších firem.
Buď fúze, nebo pohroma
Evropský zbrojní průmysl se dnes nachází v podobné situaci. Buď se zkonsoliduje, nebo mu hrozí zánik. „Musíme se smířit s globální výzvou, tvrdí Julian Scopes, výkonný viceprezident pro Evropu britské společnosti British Aerospace (BAe). Scopes se domnívá, že evropským zbrojovkám hrozí nebezpečí v podobě silné americké konkurence. Americký zbrojní rozpočet se v současnosti pohybuje okolo 250 miliard dolarů ročně. Evropský kolektivní zbrojní rozpočet na jeden rok je o více než polovinu nižší (120 miliard USD). Pokud by se evropské zbrojovky spojily, obsadily by alespoň druhé místo na světovém žebříčku výroby a obchodu se zbraněmi.
Již dnes se chystají fúze evropských výrobců letecké techniky. Mezi ně patří British Aerospace s obratem ve výši dvanácti miliard dolarů v roce 1997 a Německý Daimler Chrysler Aerospace (Dasa) s obratem okolo 7,5 až 8 miliardami dolarů. Tyto firmy by se měly spojit se švédským koncernem SaaB AB a dále s italskou Alenií, španělskou společností CASA a s francouzskými firmami Aerospatiale a Dassault. Propojení ovšem závisí na privatizaci francouzské státní zbrojovky Aerospatiale. Před dvěma týdny uvedl prestižní britský časopis Jane s Defence Weekly, který se zabývá mezinárodním zbrojním průmyslem, že se francouzská levicová vláda rozhodla privatizaci koncernu Aerospatiale urychlit. Francouzská strana rozhodla poté, co hrozilo, že ve fúzi budou pokračovat Britové a Němci sami. Odborníci se domnívají, že tuto zprávu o případném vynechání francouzského podniku vypustila britská strana, aby donutila Francouze k privatizaci svého zbrojního průmyslu. Narozdíl od Britu či Němců se totiž Francouzi vždy snažili chránit svůj zbrojní průmysl pod štítem státního vlastnictví. Vůdci země si uvědomili, že pokud nechtějí, aby došlo k zániku jejich zbrojního průmyslu, budou se muset spojit s celým kontinentem. Z tohoto důvodu se také francouzská vláda rozhodla zprivatizovat gigantickou státní společnost, vyrábějící radarové a jiné elektronické systémy, Thomson-CSF. Je možné, že v budoucnu se Thomson spojí s britskou společnosti GEC-Marconi, nebo se Švedskou firmou Ericsson.
Až dojde k privatizaci Aerospatiale, může se tato firma spojit se soukromou zbrojovkou Dassault, která vyrábí řadu světoznámých stíhaček Mirage. I majitel této slavné firmy Serge Dassault si ovšem uvědomil, že nezávislost francouzského leteckého průmyslu pravděpodobně končí výrobou nejnovější stíhačky typu Rafale, kterou si objednalo francouzské vojenské letectvo a vojenské námořnictvo. Vinou současné ekonomické krize se francouzský zbrojní průmysl totiž nedokáže uživit ani na domácím, ani na tvrdém světovém trhu.
Po spojení Aerospatiale se společností Dassault mohou tyto dvě společnosti vstoupit do nového mezinárodního seskupení s BAe a s Dasa. Jednání nyní probíhají. Vznikne nová společnost z názvem European Aerospace and Defence Company (EADC), která bude schopná konkurovat americkým gigantům. V blízké budoucností by měla EADC také zahrnout italského leteckého výrobce Alenia Aerospazio, španělský koncern CASA a švédskou zbrojovku Saab. Alenia a CASA jsou ovšem také státní podniky, takže i je bude nutné privatizovat. Narozdíl od Aerospatiale se však počítá s tím, že tyto dvě zbrojovky budou v rámci nového konsorcia plnit spíše funkci subdodavatele než hlavního dodavatele. Jejich začlenění do EADC bude tak spíše symbolické, nikoli nezbytné. „V této chvíli v Evropě působí příliš mnoho firem, které vyrábí více méně stejné komponenty, tvrdí Oats Schwarzenberger, ředitel marketingu pro Evropu a Afriku u firmy Lockheed Martin Tactical Aircraft Systems, která vyrábí letoun F-16 Fighting Falcon. „Není nutné, aby existovalo tři sta firem, které produkují identické šroubky, dodal v nadsázce Schwarzenberger.
Například výrobu helikoptér se však Evropě podařilo zkonsolidovat do jisté míry lépe než ve Spojených státech. Dnes existují dvě seskupení na výrobu vrtulníků, Eurocopter a Westland-Augusta Group. První vzniklo sloučení mezi německým výrobcem MBB a divizí na výrobu helikoptér u francouzské společnosti Aerospatiale. Na druhé straně se britská firma Westland spojuje s italskou Augustou. Spojené státy konsolidace firem, které vyrábějí vrtulníky všech kategorií, teprve čeká. V tuto chvíli existují tři hlavní američtí výrobci helikoptér: Bell Textron, Boeing a Sikorsky.
Damoklův meč
Někteří američtí odborníci působící ve zbrojním průmyslu se obávají, že spojení evropských zbrojovek bude znamenat vznik skutečné evropské pevnosti, do níž nepronikne žádná vnější konkurence.
Jedním z hlavních důvodů, proč se evropské zbrojovky spojují, je snaha o dosažení větší nezávislosti na americké technologii. Po druhé světové válce byla celá západní Evropa zcela závislá na amerických zbrojařích. V období studené války Spojené státy de facto zajišťovaly bezpečnost svým spojencům nejen přímou ochranou, ale také prostřednictvím poskytovaných technologií.
Po pádu železné opony Evropa získala novou sebedůvěru. Začaly se objevovat snahy o technologickou samostatnost. Je to důsledkem nejen logiky ekonomického přežití, ale také rozdílem ve filozofickém postoji pramenícím z odlišnosti americké a evropské kultury.
Steve Mead, evropský ředitel společnosti British Aerospace, se domnívá, že takové starosti jsou zcela zbytečné. „Pokud vím, tak většina amerických zbrojovek přivítá evropskou konsolidaci, jelikož to usnadní budoucí spolupráci.
Přestože dnes evropské zbrojovky usilují o rozsáhlejší propojení mezi sebou, existují nadále snahy o spolupráci s dalšími partnery. Mezi ně opět patří především americké zbrojovky. Taková spolupráce vyplývá nejen z ekonomické nevyhnutelnosti (Američané mají více peněz na vývoj), ale také z koordinace zahraniční politiky mezi EU a USA.
Lockheed Martin dnes kupříkladu spolupracuje s BAe na vývoji „stíhačky nové generace pojmenované Joint Strike Fighter (JSF), která má nahradit řadu starších strojů. Lockheed Martin dokonce vkládá svou budoucnost do programu JSF. Tento letoun má podle nadějí svých výrobců nahradit co nejvíce různých typů stíhaček v ozbrojených silách Spojených států a britského královského vojenského námořnictva, a to za co nejnižší cenu. Stejné soutěže o JSF se účastní i americký gigant Boeing, ovšem bez evropského partnera.
Evropský zbrojní průmysl se konsoliduje i v jiných oblastech, zejména ve vývoji a výrobě raketových systémů. Podobně jako u leteckých koncernů dojde pravděpodobně ke spojení dalších jednotlivých firem. Tak vzniklo kupříkladu nové britsko-francouzské seskupení Matra-BAe Dynamics, které se nedávno vydalo na ambiciózní cestu vývoje a výroby nové generace raketových systémů typu vzduch-vzduch, vzduch-země a země-vzduch. Tyto raketové systémy využívají nejmodernější technologie a budou schopny konkurovat výrobkům z USA, zejména firmám Boeing a Raytheon. Konsorcium Matra-BAe v této chvíli připravuje novou raketu typu vzduch-vzduch z názvem ASRAAM, která se stane součástí výzbroje nového stíhacího letounu EF-2000 Typhoon. Samotný letoun Typhoon je také výsledkem rozsáhlé spolupráce evropských zbrojovek, zejména BAe, Dasa, Alenia a CASA. Další evropské firmy, které nabízejí hyperkvalitní technologie v oblasti raketových systémů, jsou Aerospatiale, Dasa a Saab Dynamics.
Kromě letecké a raketové výroby se evropské firmy také propojují v jiných oblastech, zejména ve výrobě pozemní techniky. Tady vzniká úzká spolupráce mezi různými státy. Podle odborníků ze společnosti Jane s Defence Group, kteří monitorují vývoj zbrojních programů po celém světě, se většina pozemní techniky soustřeďuje neoficiálně pod německou vlajkou, zatímco vývoj a výroba letecké technologie spadá spíše pod Brity. V Jihoafrické republice se firmě BAe podařilo uzavřít smlouvu v hodnotě několika miliard dolarů, mimo jiné na dodávku proudových trenažérů Hawk-100 a stíhacích letounů BAe-Saab JAS-39 Gripen. Uzavřením této smlouvy se podařilo BAe zajistit si první zahraniční odbyt nového letounu, který je doposud součástí výzbroje švédského královského letectva.
Válečné lodě šité na míru
Jediná oblast, kde se neočekává rozsáhlá celoevropská integrace, je vojenské námořnictvo. V této sféře totiž fungují jiná pravidla hry, která vyplývají z logiky věci: jednotlivé součásti pro výrobu lodí jsou příliš těžké na to, aby se jejich komponenty vyráběly v jedné zemi a montovaly v jiné. Válečné lodě jsou navíc komplexní systémy, které se objednávají a staví na zakázku daného klienta.
Zdá se, že Britové, Francouzi, Holanďané, Italové, Němci či Španělé budou v nejbližší době i nadále stavět své vlastní válečné flotily. Existují však případy, kdy třeba francouzské vojenské loděnice DCN International nebo italské Fincantieri-Cantieri Navali Italiani S. p. A. či jiné evropské firmy plní zakázky pro různé země. Jistá uniformita ve výrobě však přece jen existuje, zvláště v oblasti elektronických a zbraňových systémů v rámci členských států Severoatlantické aliance.
