Špatný zákon čeká patrně na starého guvernéra
Představa, že Česká národní banka dostane nový zákon a zároveň nového šéfa, začíná dostávat trhliny. Převládají totiž informace, že Josef Tošovský patrně zůstane v křesle guvernéra. Na místo viceguvernéra Evropské banky pro obnovu a rozvoj, na něž některé hlasy dosazovaly právě Tošovského, prý protlačil svého kandidáta ruský prezident Putin. Tak to alespoň uvádějí zdroje z okruhu české vlády. Na tuto možnost upozorňoval týdeník EURO již 12. června (24/2000). Tošovský byl v minulém týdnu na dovolené, nicméně v ČNB spíše stále počítají s jeho odchodem. Jasné slovo by mělo zřejmě padnout velmi brzy. Sám Tošovský již v červnu ujistil bankovní radu, že definitivní rozhodnutí padne na konci července. V případě odchodu by prezident patrně nečekal na platnost novely zákona o ČNB a zřejmě by rychle jmenoval nového guvernéra. Kromě dvou viceguvernérů Zdeňka Tůmy a Oldřicha Dědka, o nichž se hovoří jako o horkých kandidátech, není vyloučeno ani případné jmenování někoho z vnějšku centrální banky. Evropě se nelíbí. Novela zákona o ČNB je zatím na pořadu jednání senátních výborů. Mezi senátory přitom není mnoho vůle nejvíce kritizované pasáže měnit. Minulý týden ve výboru pro evropskou integraci podobu novely poměrně ostře kritizoval vedoucí delegace Evropské komise v ČR Ramiro Cibrián. Domnívá se, že ustanovení ukládající stanovovat inflační cíl v dohodě s vládou a schvalování provozního rozpočtu Poslaneckou sněmovnou nejsou zcela kompatibilní s evropským právem a mohou ohrožovat nezávislost centrální banky. Stejný názor má i samotná Česká národní banka. Tam však analýza dopadů novely ještě probíhá. Člen bankovní rady, vrchní ředitel Pavel Štěpánek konstatoval, že banka pořídila anglický překlad zákona s ambicí oslovit ECB a Evropskou komisi a získat od nich pro potřeby Senátu jejich názor. „To je věc, kterou děláme pokaždé, když připravujeme jakoukoli legislativu. Nejde o to, že bychom hledali podporu pro náš názor, říká Štěpánek. Dohoda bez arbitra. Obě záležitosti, které uvedl Cibrián ve výboru pro evropskou integraci, jsou přitom poměrně závažné a hrozí nežádoucími dopady na činnost banky. Problém je v paragrafu, který říká, že centrální banka stanovuje v dohodě s vládou inflační cíl a režim devizového kursu. V případě kursu o nic nejde a zdá se to logické. Těžko si představit, že by ČNB rozhodla sama třeba o vstupu do nějaké měnové zóny nebo že zafixuje kurs na euro. Problém je u inflačního cíle. Dohoda může být nesmírně komplikovaná. Vláda má své priority a ČNB může vidět význam střednědobé cenové stability zřetelněji. Přitom v případě nedohody není arbitra. Zákon ho nevymyslel a nedefinoval řešení. „Myslím, že v praxi problém nedohody nenastane, především proto, že jsme s vládou již před časem učinili dohodu o tom, co to ta cenová stabilita je, věří Štěpánek. „Domluvili jsme se, jak by se měl vývoj inflace ubírat až do roku 2005. Dohoda byla podpořena i pozitivním stanoviskem Evropské komise. Pavel Štěpánek samozřejmě ví, o čem mluví, a praxe je skutečně předurčena dlouho dopředu. Nicméně skutečností je, že zmíněné dohody bylo dosaženo po poměrně dlouhém a urputném sporu mezi centrální bankou a ministerstvem financí. Vládní úředníci prosazovali inflační cíl mnohem méně ambiciózní. „Hlavní problém je v tom, že se na celou záležitost bude dívat řada expertů ze zahraničí a budou říkat: Podívejte, něco, co bylo velmi dobře definováno v původním zákoně, je změněno způsobem, který dává nejistotu. Začnou klást otázku, zda centrální banka vzhledem k novému zákonu neztrácí kredibilitu, nezříká se konvergence. Jsou to zbytečné otazníky, tvrdí Štěpánek. K čemu ten bič? Druhým vážným problémem je otázka rozpočtu. Rozpočtová nezávislost je jedním z učebnicových atributů nezávislosti centrální banky. Mezinárodní praxe přitom odpovídá učebnicovým poučkám. Schválené znění nepochybně poskytuje politikům možnost vlivu na to, jaké možnosti bude mít banka k zajišťování svých cílů. „Věřím poslancům, že tohoto nástroje k ovlivnění měnové politiky nechtějí využít, prohlašuje Pavel Štěpánek. Dodává však: „Problém je v tom, že je vytvořena zákonná možnost v případě nějaké obzvláště krajní situace ten vliv uplatnit. To je špatně. Štěpánkovi osobně velmi vadí to, že se v zákoně toto ustanovení objevilo. Tím jako by poslanci prohlašovali, že se tato banka chovala nezodpovědně v rozpočtové a platové oblasti. „To přece není pravda. My jsme možná udělali chybu a měli jsme být v tomto ohledu transparentnější, ale argumentace, že se zde rozhazuje, je absurdní, zlobí se. Dealer není úředník. Zásahem na citlivé místo je ustanovení, které říká, že platy v ČNB mají odpovídat platům ve státní správě. Průměrná mzda v centrální bance je přitom o dvacet procent nad průměrem státních úředníků. Tam, kde je práce v ČNB porovnatelná se státní správou, jsou platy naprosto srovnatelné. Na klíčových postech je politika jiná. Platy se odvozují od situace v komerčních bankách na podobných pracovištích. Zásah proti těmto profilovým činnostem by mohl být velmi bolestivý. Tím spíše, že ve státní správě je určitý výsluhový systém. Plat se odvozuje od kvalifikace a odpracovaného počtu let. V ČNB i mladý člověk na dealingu nebo v bankovním dohledu může mít plat, na jaký by ve státní správě nikdy nedosáhl. Platové omezení v těchto profesích může vést ke snížení kvality práce centrální banky. Problémem je i samotná právní možnost snížit platy. Lidé mají pracovní smlouvy a Zákoník práce neumožňuje jim jen tak snížit plat.
