PŘÍLIŠ MNOHO RÁDCŮ

L e g i s l a t i v a

Po delší době se prý budou opět měnit právní normy upravující dění na kapitálovém trhu - klíčový zákon o cenných papírech a zákon o dluhopisech. Legislativní proces u nás však probíhá pod taktovkou přinejmenším nekoordinovanosti.

Ministerstvo financí se ústy svého předního legislativce Jiřího Špičky nechalo v minulém týdnu slyšet, že novely zákonů o cenných papírech a dluhopisech by mohly být připraveny v paragrafovaném znění v polovině roku.

V roce 2000 se předpokládá rovněž přijetí novely zákona o burze, bez bližšího časového určení je potřeba změnit zákon o Komisi pro cenné papíry - především její pravomoce ve vydávání vyhlášek (dosud je to tak, že komise vyhlášku navrhne, ale schválit a vydat ji musí ministerstvo). Zbrusu nový zákon podle direktiv EU prý potřebují fondy. Tolik kuchařka MF, to má ostatně vydávání zákonů o kapitálovém trhu plně v kompetenci.

Je tu však další nezanedbatelný subjekt, který má do dění co mluvit - Komise pro cenné papíry. Na její půdě zase pracuje skupina britských odborníků právě na kompletní analýze tuzemských zákonů kapitálového trhu. Je však veřejným tajemstvím, že vztahy mezi oběma institucemi nejsou nejvřelejší, což rychlosti a koordinovanosti celého procesu jistě nepřidá. Nejlepším dokladem toho mohou být právě klíčové vyhlášky komise - o kapitálové přiměřenosti obchodníků a vyhláška upravující problematiku výkupů akcií. O nezbytnosti obou se mluví již od vzniku komise v dubnu loňského roku. Zatím však - téměř po roce - světlo světa nespatřily.

Na stole je nelichotivé, nicméně více než poučné mnohasetstránkové doporučení Světové banky, jak léčit náš skomírající trh. Koncem roku se rovněž nechal slyšet místopředseda vlády Pavel Mertlík, že vláda hodlá letos předložit samostatný zákon o obchodních společnostech, jejichž činnost dosud upravuje Obchodní zákoník. Na tom zase dělá skupina při ministerstvu spravedlnosti. Příliš mnoho úprav, nekoordinovanosti a Evropská unie klepe na dveře. Jak a komu se vše podaří implementovat do přehledné a efektivní legislativní podoby, dnes bohužel asi nikdo neví.

Vraťme se však k na začátku zmiňované nejpřipravenější novele, zákonu o cenných papírech. Rozšíří se paragrafy upravující deriváty a ty nebudou napříště považovány za cenný papír, ale za samostatnou ekonomickou a právní kategorii finančních instrumentů. Budou se odlišovat bankovní a nebankovní obchodníci s cennými listy. U veřejně neobchodovatelných cenných papírů by napříště jejich majitelé měli mít k dispozici roční zprávu o hospodaření emitenta.