Spojené státy mají značný zájem na tom, aby se jejich firmy podílely na těžbě břidlicového plynu v Evropě. Ten se má v následujících letech stát novým energetickým hitem kontinentu a snížit jeho závislost na zdrojích zemního plynu z Ruska.
Hlavně o tom nemluvte
Velký zájem Američanů ostatně dosvědčují i události doprovázející návštěvu Baracka Obamy v Polsku, která se uskutečnila před několika týdny. Součástí prezidentova týmu byla skupinka poradců, která se inkognito rozprchla po Evropě na tajná jednání.
„Luxusní hotel v centru Prahy. Narychlo svolaná schůzka s prosbou, aby se účastníci o jejím konání příliš nerozšiřovali, ani v soukromí. Téma bylo jediné: možnosti těžby břidlicového plynu v Česku a případná spolupráce,“ popsal tajné jednání jeden z účastníků. „Na schůzce se probíralo kromě jiného, jaký máme názor na perspektivu těžby břidlicového plynu v České republice, jak velký odhadujeme objem zásob, jaký je postoj místní samosprávy, veřejnosti, ekologů a podobně,“ dodal.
Konání mítinku potvrdily týdeníku Euro tři na sobě nezávislé zdroje. S ohledem na citlivost jednání jeho průběh komentovaly pouze s podmínkou, že jejich jména nebudou zveřejněna. Současně však upozornily, že Česko nebylo jedinou zemí, kterou Obamův tým tajně navštívil. Podobná utajená rokování se měla odehrát i v Polsku, Maďarsku, Rakousku, na Ukrajině a Německu. Tedy všude tam, kde se nacházejí velká ložiska břidlice, u níž připadá v úvahu těžba plynu.
Nejvíc mají Poláci
Patrně nejrozsáhlejšími lokalitami vhodnými pro těžbu břidlicového plynu disponuje Polsko. Americký Úřad pro energetické informace odhaduje, že tamní vytěžitelné zásoby vystačí při dnešní spotřebě na čtyři sta let. Američtí specialisté dále analyzovali 48 nalezišť břidlicového plynu ve 32 zemích. Dospěli k závěru, že vyjma Ruska jsou v Evropě technologicky dostupné zásoby, které obsahují 17,67 bilionu metrů krychlových plynu.
Jenže u našeho severního souseda se teprve pozvolna začíná s průzkumnými pracemi, o které je především mezi americkými a britskými firmami velký zájem. Dosvědčuje to ostatně dramatický růst cen zkoumaných lokalit. Mezi průzkumníky jsou kromě jiných i společnosti Chevron či Exxon Mobil. První zkušební vrty pro amerického partnera v Polsku uskutečnila i společnost Moravské naftové doly (MND) podnikatele Karla Komárka mladšího, teď se čeká na jejich výsledek. S těžbou chtějí v Polsku začít do dvou let. Zda jsou zásoby břidlicového plynu v zemi skutečně tak velké, ale zatím není jisté. Prognóza zásob totiž vznikla tak, že se rozloha a mocnost břidlicových vrstev vynásobila předpokládaným objemem plynu v hornině.
Možná naleziště břidlicového plynu se nacházejí i v Česku, především na Moravě. Například britská společnost Caudrilla chystá průzkumný vrt na Valašsku. První by měl zjistit, zda je tamní struktura skutečně vhodná k těžbě břidlicového plynu. Pokud zjistí že ano, přidá další dva. K obdobnému průzkumu se chystají i Moravské naftové doly (viz Hledáme parťáka). Doba od prvního zkušebního vrtu až po zahájení těžby může trvat až pět let. I v případě Česka se hovoří o několika bilionech kubíků břidlicového plynu, který půjde vytěžit.
Perspektivní, ale…
„Těžbu břidlicového plynu v Evropě, tedy i v Česku, považuji za reálnou,“ tvrdí Stanislav Benada, zakladatel Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně, který současně pracuje jako poradce firmy Cuadrilla. Ostatně dobývání břidlicového plynu není žádnou novinkou, ve světě se tak děje již zhruba sto let. Benada je ale přesvědčen, že pokud má dojít k masivnějšímu využívání břidlicových ložisek, musejí být splněny některé podmínky.
Nejdůležitější je výraznější zlevnění samotného procesu těžby. Břidlicový plyn leží v Evropě ve velkých hloubkách, zhruba od 2,5 do čtyř kilometrů pod povrchem. V porovnání s USA, kde se dobývá z vrstev břidlice ležících již kilometr pod povrchem, je to výrazně více, což samozřejmě prodražuje i samotnou těžbu.
Břidlicový plyn se velmi zjednodušeně řečeno těží následovně: nejprve se udělá vertikální vrt v plynonosné břidlici, která se pak hydraulicky rozštěpí. Konkrétně: pod vysokým tlakem se do vrstvy břidlice vstříkne voda smíchaná s pískem a přídavkem chemikálií. Voda i s chemikáliemi se vyčerpá zpět, zůstane jen písek, který způsobí, že se puklinky v narušené břidlici neuzavřou. A těžba plynu může začít.
Jenže nastává první problém, samotný vrt i hydraulické štěpení břidlice je velmi nákladné. Vrt do takových hloubek vyjde zhruba na 150 až 200 milionů korun, štěpení horniny na dalších přibližně 200 milionů. Benada je přesvědčen o tom, že pokud se nepodaří ceny těchto prací výrazně stlačit dolů, těžba břidlicového plynu v Česku se prodraží natolik, že nebude rentabilní.
„V USA se ceny podařilo stlačit dolů, i proto je tam těžba rentabilní,“ argumentuje Benada. A je tu další problém. K těžbě břidlicového plynu jsou nutné jisté zkušenosti, a firem, které jimi disponují, je jen omezený počet. Nejvíc jich je v USA, kde mají s těžbou již více než desetiletou praxi. V severní Americe je břidlicový plyn hitem posledních let, kvůli jeho produkci jsou Spojené státy nezávislé na dovozu plynu ze zahraničí a naopak od roku 2015 plánují jeho vývoz.
Samozřejmě lze říci, pokud mají americké firmy zkušenosti, stačí se jen poučit a těžba může začít. Jenže to není tak jednoduché. USA nahrávají i další skutečnosti. Země je historicky největším producentem ropy na světě. Oblasti, kde se ropa těžila, jsou doslova provrtány jako řešeto. Tamní databáze o geologickém složení, vlastnostech hornin, a tedy i výskytu břidlice je obrovská. Další průzkumné vrty nejsou zapotřebí, což významně šetří náklady na případnou těžbu. V Evropě taková velká a podrobná databáze není, v mnoha lokalitách, kde se břidlice nachází, je nutné průzkum teprve udělat. Stejné je to samozřejmě i v Česku. Tady jsou prozkoumány oblasti především na jižní Moravě, kde se již desítky let těží ropa a zemní plyn. Vrty ale nejdou do takových hloubek, kde se nachází břidlice, proto bude nutné udělat obsáhlejší průzkum. „Vrtů, které jdou do hloubek přes čtyři kilometry, je v tuzemsku zhruba dvacet,“ upozornil Benada.
Moc lidí a rezervací
Proti těžbě břidlicového plynu hovoří i další skutečnost. Česko, potažmo Evropa, jsou hustě zalidněné oblasti. Pro těžbu z břidlic je přitom nutný velký prostor. „Existuje omezení, jak daleko od domů se může těžit. Pokud je krajina liduprázdná, zase se v mnoha případech jedná o chráněné území nebo je tam nějaké jiné omezení. Možnost vrtat v Česku, respektive v Evropě, není moc velká,“ tvrdí Benada. Přesto je ale přesvědčen, že z břidlicového plynu se v tuzemsku stane významná energetická surovina. „Předpokládám, že do deseti, patnácti let by mohla těžba břidlicového plynu pokrýt až deset procent spotřeby zemního plynu v tuzemsku. Je to úžasný zdroj,“ neskrývá nadšení zakladatel naftařského muzea.
Společnost MND je ve svých predikcích velmi opatrná. „V Česku jsou projekty na těžbu břidlicového plynu v projekční fázi,“ tvrdí generální ředitel firmy Zbyněk Parma. Jeho komerční těžba se zatím nevyplatí. I kvůli již zmíněným vysokým nákladům na vrty. Zatímco u konvenční těžby zemního plynu je četnost vrtů v řádech kilometrů čtverečných, u břidlicového plynu by jejich síť musela být mnohem hustší, v řádech metrů. A to se při současných nákladech na vrty a ceně plynu na trhu nerentuje. „Předpokládám, že se situace změní, až budou vyčerpány všechny konvenční zdroje,“ je přesvědčen generální ředitel MND Parma.
Málo místa, hurá do Evropy
Jak již bylo řečeno, o těžbu břidlicového plynu v Evropě se zajímají především firmy z USA. Dle některých zdrojů i proto, že se v USA těžba břidlicového plynu stále víc blíží z neobydlených do hustěji obydlených míst. V budoucnu to sníží počet těžebních lokalit a část drahé techniky zůstane nevyužitá. A jednou z možností, jak ji opět dostat do provozu, je Evropa. Jenže firmy to nebudou mít tak jednoduché. Zatímco ve Státech je z těžby břidlicového plynu neregulovaný byznys, který zaměstnává tisíce lidí, Evropa je s těžbou mnohem obezřetnější. Především kvůli možným ekologickým dopadům.
Dokládá to ostatně i studie, kterou zveřejnil britský vědecký publicista Matt Ridley. Zmíněnou surovinu považuje za velmi perspektivní, především, jak tvrdí, kvůli své všudypřítomnosti, nízkým nákladům produkce, blízkosti nalezišť k hlavním trhům a relativní čistotě. Ridley je přesvědčen, že břidlicový plyn dramaticky ovlivní v následujících letech světovou energetiku. Současně ale dodává, že kvůli ekologickým hnutím bude mít problémy prosadit se v Evropě. Unijní zákony na ochranu životního prostředí případnou těžbu notně komplikují. A některé státy jsou v této oblasti ještě mnohem ostřejší, třeba Francie letos v březnu přijala zákon, který těžbu břidlicového plynu zakazuje. Evropské centrum pro energetiku a surovinovou bezpečnost v této souvislosti upozorňuje, že ještě před zahájením masivní těžby bude nutné prověřit a ujasnit dopady na životní prostředí.
Pokud se ale prokáže, že těžba břidlicového plynu je perspektivní, a vše nasvědčuje tomu, že ano, byla by škoda jej nevyužít. Zvláště s ohledem na to, že Česko moc dalších využitelných energetických surovin nemá. Hnědé uhlí, které se podílí na pokrytí energetických potřeb země zhruba polovinou, pomalu dochází a další zásoby, jež leží za územními limity, budou patrně odepsány bez užitku. Obdobné je to s těžbou černého uhlí. Aktuální těžba ropy a zemního plynu pokryje jen zlomek tuzemské spotřeby. A tak jedinými zdroji budoucnosti zůstává uran, respektive jaderná energetika (více na str. 32) a obnovitelné zdroje. Ty ale všechno samy nespasí.
Hledáme parťáka
O břidlicový plyn se zajímá i společnost Moravské naftové doly (MND). V rámci svého projektu hlubokého průzkumu hodlá vyhledat partnera, který by se s ní podílel na hlubokých průzkumných vrtech na jižní Moravě v hloubce více než 3,5 kilometru, kde se kromě konvenčních zdrojů uhlovodíků předpokládají i zdroje břidlicového plynu „Mikulovské slínovce předpokládáme jako potenciální nadějné zdroje břidlicového plynu,“ konstatoval šéf firmy Parma. Vrstvy zmíněné horniny se ve velkých hloubkách a mocnostech táhnou od Rakouska až k Brnu.
„Přestože pro nás břidlicový plyn nepředstavuje prioritu našich průzkumných aktivit, zabýváme se i tímto tématem,“ konstatoval Parma. V současné době se provádějí regionálně-geologické studie a analýzy vrtných jader ze starších vrtů. Tyto aktivity jsou realizovatelné v rámci licencí na průzkum, kterými MND již disponuje. „V průběhu příštího roku plánujeme průzkumné práce v menších hloubkách, koncem roku 2013 pak předpokládáme realizaci průzkumně-vrtných prací i do větších hloubek, nad 3,5 kilometru,“ uvedla Jana Hudcová z MND. I proto firma otevře již v září letošního roku data room pro případné zájemce o partnerství na projektu.
