Vláda zneužila vstup do Unie k vydírání
Patálie se zákonem o dani z přidané hodnoty (DPH) se řadí na důstojné místo v košatici lapsusů provázejících vstup Česka do Evropské unie. Jdou tam s námi země, u nichž by nás to před několika lety ani nenapadlo, neb byly, nebo možná stále jsou, u nás považovány za div ne rozvojové. O žádné z nich ale není známo, že by například klíčový zákon o harmonizaci výběru DPH přijímala osm dní před vstupem. Z vrcholu Řípu se sociální demokracii dobře mluví o tom, že Evropská unie je její projekt. Jenomže rozhled z památné hory se omezuje na kus české kotliny. Do Evropy přes hraniční hvozdy nedohlédneš, natož abys tam doplivl.
Truchlohra.
Logistický oříšek, související s přepravou těžce zraněného ministra Cyrila Svobody, udělalo ze čtvrtečního hlasování frašku. Jednou se patrně najde člověk, který to vtělí do dramatu nebo alespoň opery. Nebude tam smět chybět údernická práce zaměstnanců Tiskárny ministerstva vnitra, kteří přivedli normu na světlo boží už v pátek ráno pod číslem 235/2004 Sb. Dokument má čtyřiašedesát stránek a podnikatelé dostali sedm dní na to, aby se změnám, v řadě ohledů zásadním, přizpůsobili. Argument, že tak mohli činit a zpravidla i činili v předstihu, neobstojí. Nejistota do poslední chvíle, zda nastane změna, nebo bude platit dosavadní stav, přináší vedle komplikací i zvýšené náklady. Poslanec Jan Mládek, člen expertního týmu ministra financí to alespoň uznal: „Vůči podnikatelům jsme spáchali hroznou věc,“ uvedl pro Hospodářské noviny.
Vstřícný prezident.
Do sněmovny byl vládní návrh zákona o DPH předložen loni 5. listopadu. Osmadvacátého téhož měsíce byl v prvním čtení přikázán k projednání výborům. Obecnou i podrobnou rozpravou prošel osmnáctého února. O osm dní později byl ve třetím čtení schválen. Nebyla to tudíž sněmovna, kdo zdržoval. Ani Senát. Ten návrh projednal na apríla, devatenáct dní poté, co mu jej sněmovna postoupila.
Zástupci ministerstva financí senátorům oznámili, že už začínají pracovat na novelizaci sporných opatření. To Senát přesvědčilo, zákon schválil a 2. dubna předložil prezidentovi. Ten jej podle očekávání vetoval, ale nevyužil patnáctidenní lhůtu na to, aby normu studoval. Kdyby tak učinil, dostala by se sněmovna k opětovnému projednávání nejdříve 25. dubna. To znamená, že by byl přímo ohrožen termín pro zrušení sporného ustanovení o tom, že společně s dubnovou platbou DPH by podnikatelé měli uhradit ještě padesát procent navrch.
Času dost.
Historie tohoto ustanovení, které po dohodě s vládou prosadil do takzvané harmonizační novely zákona o DPH č. 322/2003 Sb., (nezaměňovat za nový, nyní přijatý harmonizační zákon o DPH – pozn. red.) poslanec Michal Kraus, je pro postup koaličního kabinetu symptomatická. Novela byla přes protesty podnikatelů, opozice i části sdělovacích prostředků (EURO 25/2003) schválena sněmovnou loni v červnu. Senát ji neprojednal, prezident Václav Havel vetoval, ale sněmovna jej v září přehlasovala. Od té doby se vedly diskuse o tom, že to je vlastně hyenismus, aby vláda násilně a bezúročně pumpovala podnikatele kvůli tomu, že bude mít v souvislosti se vstupem do EU s výběrem DPH časové problémy.
Koalice nakonec v průběhu prací nad reformou veřejných financí našla jiné zdroje, ale přesto byl byznys další měsíce natahován na skřipec. Vyhlášení o tom, že nepodaří-li se Krausův dodatek včas zrušit, finanční úřady plátcům DPH porušení této povinnosti prominou, vydalo ministerstvo financí až minulou středu. Pět dnů před termínem platby.
Času nezbývá.
V průběhu zákonodárného procesu bylo k novému zákonu o DPH podáno na dvě stě padesát pozměňovacích návrhů. Řada byla přijata, řada ne. Ne všechny byly oprávněné, některé vyjadřovaly věcný nesouhlas s pasážemi týkajícími se reformních kroků, například změn sazeb. Vyskytla se ale i řada oprávněných připomínek k harmonizačním pasážím, upozorňujících na to, že po vstupu do EU by mohly nastat problémy. Hodně z nich nebylo akceptováno. Nezbyl na to čas.
Některé výhrady ještě v den definitivního schválení zákona, minulý čtvrtek, zveřejnila společnost České daně. Reakce ministerstva byla stručná: není to tak. V jeho pozici šlo o zřejmou snahu nejitřit atmosféru krátce před začátkem platnosti zákona. Lze předpokládat, že kdyby zbylo více času, byli by pracovníci ministerstva přístupní věcné diskusi.
Prodej bez daně.
Jednatel společnosti České daně Petr Hruška tvrdí, že nový zákon o DPH připouští výklad, podle něhož by plátci daně, kteří prodávají zboží konečným spotřebitelům, mohli prodávat bez DPH. Plyne to podle něj z definic uvedených v paragrafu 62 odstavci 1 a paragrafu 75 odstavce 1 nového zákona, které na sebe vzájemně nešťastně odkazují, respektive jdou proti sobě. V jednom paragrafu stojí, že plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně „je dodání zboží plátcem, u kterého při pořízení plátce neuplatnil nárok na odpočet daně podle paragrafu 75 odstavce 1“. Tam ale stojí, že „nárok na uplatnění odpočtu nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně“.
Laik se v těchto termínech poměrně těžko orientuje, ale podle Petra Hrušky i jeho kolegů z jiných firem, je výklad o možnosti prodeje zboží bez DPH legitmní a při širším uplatnění by mohl těžce dopadnout na státní rozpočet. Petr Hruška to dokumentuje na modelovém příkladu: Prodejce nakoupí zboží za stokorunu včetně devatenáctiprocentní DPH na vstupu, na kterou neuplatní odpočet. Přičte si stokorunovou marži a prodá zboží konečnému spotřebiteli za dvě stě, aniž by zboží bylo na výstupu zatíženo DPH. Pokud by prodejce uplatnil na vstupu odpočet devatenáctiprocentní DPH (100 minus 19 rovná se 81) a připočetl si opět stoprocentní marži. dostane se včetně devatenáctiprocentní DPH, kterou v tomto případě musí uplatnit, na cenu 215,40 (81 + 100 krát 1,19). Výnos pro stát z DPH z marže činí v tomto případě zhruba patnáct korun (34,40, což je DPH na výstupu, minus 19). Je zřejmé, že první případ je výhodnější pro spotřebitele a koneckonců i pro dodavatele, u něhož vzniká konkurenční výhoda z nižší ceny. „Nechceme k takovému postupu navádět,” tvrdí Petr Hruška. “Jenom předem upozorňujeme na nepřesnosti a možný výklad zákona. Domnívám se, že je na soudu, nikoli na ministerstvu, aby posoudil, zda je taková interpretace správná.”
Nad rámec EU.
Jiná připomínka se týká zdaňování převodů nemovitostí, kde nový zákon, podle společnosti České daně v rozporu s šestou směrnicí EU, zavádí zdaňování všech převodů staveb do tří let od nabytí nebo kolaudace, a to i před kolaudací. Směrnice však podle Hrušky v článku 4 připouští zdanění pouze prvního převodu po dokončení stavby, tedy po kolaudaci, ale ne už dalších převodů. Pokud si Česko zvolí jako kritérium pro zdanění dobu od dokončení stavby do převodu, měla by zároveň vyloučit zdanění převodu stavby před dokončením, jinak jí údajně hrozí soudní spory.
I když ministerstvo financí prostřednictvím mluvčího Marka Zemana oznámilo, že takováto interpretace je nesprávná, protože EU požaduje zdanit převod budov a pozemků buď před jejich prvním obydlením, nebo podle jiného kritéria, které si zvolí členský stát, přičemž lhůta pro zdaňování nesmí přesáhnout pět let, Petr Hruška trvá na svém: „Podle šesté směrnice je nutné vycházet pouze z jedné podmínky. Nelze je sdružovat tak, jak je to provedeno v zákoně. Směrnice přitom, na rozdíl od zákona, výslovně stanoví, že se zdaňuje pouze první prodej stavby.“
Politické motivy.
Daňoví poradci zatím neveřejně upozornili i na další diskutabilní místa a nevylučují, že je uplatní v praxi. Jedná se třeba o způsob zdaňování zboží z dovozu v některých celních režimech, zdaňování předplacených služeb, nejasných formulací zakládajících absurdní eventualitu zdaňování činností v domácnosti a podobně. U zákona takovéhoto rozsahu a významu na tom není nic neobvyklého. Problém je v tom času. I když některé potíže nutně ukáže až praxe, řadu sporných momentů bylo možné při přijetí zákona v dostatečném předstihu důkladněji zmapovat, vysvětlit nebo odstranit a především sjednotit výklad zákona Koneckonců zmíněná harmonizační novela č. 322/2003 Sb. Byla vydána tři měsíce před vstupem v platnost.
Odborníci se shodují na tom, že z praktického hlediska bylo jednoznačně účelnější měnit zákon o DPH ve dvou etapách. Jednou kvůli harmonizaci s předpisy EU, podruhé kvůli daňové reformě. Proti tomu ale stály politické zájmy vládní koalice, postrádající ve sněmovně spolehlivou většinu. Zejména schvalování reformní novely by bylo při samostatném projednávání riskantní, přičemž na dodatečných výnosech z úpravy sazeb je závislý státní rozpočet. Daňové výnosy pouze z titulu harmonizace by případný výpadek nevyrovnaly. Harmonizační novela, připravená ministerstvem financí pro krizovou eventuality, že by se ve čtvrtek nepodařilo prezidentské věto přehlasovat, počítá podle informací týdeníku EURO s dodatečnými ročními výnosy dvanáct až třináct miliard korun. Zákon ve schváleném znění ale kalkuluje, včetně dopadů změn platných od 1. ledna, se zvýšením rozpočtových příjmů v roce 2005 o 25 miliard.
Pod pás.
Požadavky související se vstupem do Evropské unie koalice využila jako páku k prosazení vlastního pojetí daňových změn. Komplikované jednání o takzvané reformě veřejných financí pak způsobilo kritické zpoždění nového zákona. Nezakrytým vydíráním byla slova Vladimíra Špidly o tom, že krach zákona o DPH by neumožnil vyplatit kompenzaci, kterými se koalice snaží „povzbudit“ před volbami do Evropského parlamentu, Senátu a krajských zastupitelstev důchodce a rodiny s dětmi. Kdyby se nezvýšily daně, asi by vláda na tyto populistické kroky neměla. Po právní a technické stránce však spolu zmíněná opatření nijak nesouvisí.
Koalice měla před hlasováním o zákonu o DPH asi hodně nahnáno, když premiér prohlásil, že s ním vláda nestojí, ani nepadá. Stupňování hrozeb fatálních důsledků včasného nepřizpůsobení daňové legislativy požadavkům EU však nakonec zřejmě účinkovalo i na opozici. Ta přes mocný verbální nesouhlas akceptovala, že není kam ustoupit. Na čtvrtečním klíčovém jednání oponovalo stovce koaličních poslanců posílených nezařazeným alkoholikem Petrem Kottem jen osmdesát tři opozičníků z ODS a KSČM .
