Akciové penzijní fondy v dlouhodobém horizontu slušně vydělávají, ale peněz v nich je málo. Naopak konzervativní fondy mají tak nízký výnos, že nepokryje ani inflaci.
Některé dopisy zkrátka nepotěší. Platí to i o korespondenci, kterou v posledních týdnech zaslaly svým klientům penzijní fondy. Průměrný výnos starých neboli transformovaných fondů za loňský rok dosáhl úrovně 0,7 procenta, a nepřekonal tak ani inflaci. Mizernou bilanci soukromého penzijního spoření vylepšuje jen příspěvek od státu, na kterém lze získat až 2760 korun ročně.
Nemá přitom valného smyslu hovořit o úspěšnějších a neúspěšnějších fondech. Výsledek je bídný napříč trhem. „Nejúspěšnější penzijní fond dosáhl zhodnocení 1,1 procenta, nejméně úspěšný transformovaný fond zhodnotil klientské úspory pouze o 0,5 procenta. Ještě hůře dopadly účastnické penzijní fondy, v plusu byly pouze dva,“ poznamenává hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
Spoříte si na důchod v penzijním fondu?
Právě účastnické fondy, vznikající od roku 2013, měly přinést změnu do zatuchlého třetího důchodového pilíře. Jejich loňské výsledky však jsou ještě bídnější. Akciové a vyvážené fondy loni doplatily na pád hlavních světových burz. V případě konzervativních fondů, které ukládají peníze na termínové účty a nakupují krátkodobé státní dluhopisy a pokladniční poukázky, jsou výsledky blízké nule tradicí sahající až do roku 2008.
Stát dotuje fondy, fondy dotují stát
Výsledky českých fondů jsou mizerné i v mezinárodním srovnání, jak dosvědčují statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) za rok 2017. České penzijní fondy jsou s nominálním výnosem 0,5 procenta a reálným výsledkem (po odečtení inflace) -1,8 procenta bezkonkurenčně nejhorší ve vyspělém světě. Naopak v zemích, kde je zvykem investovat penzijní úspory hlavně do akcií, se v tomto desetiletí reálné zhodnocení – s výjimkou nešťastného loňského roku – běžně pohybovalo od pěti do osmi procent ročně.
Češi by samozřejmě mohli do akcií investovat také; bohužel tak činí jen nepatrná menšina z nás. Podle aktuálních čísel je v českých penzijních fondech nashromážděno zhruba 460 miliard korun, ale z toho jen osm miliard v akciových a 11 miliard v těch, které kombinují akcie a dluhopisy. Zájem o ně zůstává okrajový navzdory tomu, že vložené peníze celkem dobře zhodnocují. V případě akciových a smíšených fondů totiž nemá smysl sledovat roční výnos; důležité je zhodnocení v horizontu pěti a více let.
Pokud jako příklad vezmeme výnos doplňkových penzijních fondů od počátku roku 2014, tak akciové fondy od té doby zhodnotily peníze o 14 až 28 procent a vyvážené o devět až 16 procent. Výjimečné výsledky má Conseq Globální akciový fond s celkovým nárůstem o 37 procent. „Významnou roli v našem fondu hrají středoevropské akcie, máme v nich něco přes jednu třetinu portfolia, vedle nich investujeme do indexů hlavních světových burz,“ uvedl člen představenstva Conseq penzijní společnosti Richard Siuda.
Naopak konzervativní a dluhopisové účastnické fondy nevynášejí téměř nic. Češi se tak stávají oběťmi nízkých úrokových sazeb, kterými se Evropská centrální banka i další instituce snaží rozhýbat ekonomiku. Konzervativní klienti tak nepřímo umožňují své vládě, ale i dalším evropským vládám financovat státní dluh s minimálními náklady.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že mezi různě zaměřenými fondy lze přestupovat. „Jako optimální volbu klientům doporučujeme naši Strategii životního cyklu, která automaticky převádí prostředky klientů mezi jednotlivými účastnickými fondy v závislosti na jejich věku. V mladším věku jsou jejich prostředky investovány do dynamického typu fondu a s blížícím se důchodovým věkem pak postupně zvyšujeme zastoupení konzervativního typu fondu,“ vysvětluje generální ředitelka ČSOB Penzijní společnosti Marie Zemanová.
Příliš tuhá regulace
Dostáváme se k zásadní otázce: Kde se stala chyba? Starší transformované fondy mají povinnost dosáhnout v každém roce kladného zhodnocení, což je fakticky nutí k těm nejopatrnějším investicím - nákupu krátkodobých státních dluhopisů a pokladničních poukázek či k ukládání peněz na termínové vklady nebo u České národní banky. Ztrátu z investic do akcií v některých letech by musel správce fondu uhradit ze svého.
Nové účastnické fondy přišly v době, kdy už byl trh rozdělen. Velké banky a pojišťovny navíc vedly kampaň, aby do starších fondů na poslední chvíli nalákaly co nejvíc klientů. Nové fondy nemají garantovaný kladný výnos v každém jednotlivém roce a také neumožňují klientům vybrat bez postihu polovinu peněz po patnácti letech spoření. Jak potvrzují zdroje z trhu, do nových fondů vstupují často lidé, kteří po dosažení důchodového věku vyberou úspory ze starého účtu a začnou se státní podporou spořit znovu od nuly.
Vzhledem k výše zmíněným nevýhodám byl přestup aktivních klientů ze starého do nového typu fondu spíše výjimečný. Až v poslední době se situace mění k lepšímu, kdy hlavně mladší klienti si začínají uvědomovat výhody dlouhodobého investování do akciových a smíšených fondů. „Mám radost, že zájem o přestupy z transformovaných do účastnických fondů se každoročně zvyšuje o desítky procent,“ říká generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny Marcel Homolka.
Richard Siuda z Consequ zmínil ještě jeden problém, a sice přísnou regulaci nákladů na správu fondu spolu s nízkými odměnami pro finanční zprostředkovatele. Ti za jednu smlouvu o doplňkovém penzijním spoření dostanou dva tisíce korun. Mají tedy velmi nízkou motivaci nabízet penzijní spoření, když za jiné produkty - životní pojištění, investiční fondy nebo hypotéku - získají odměnu výrazně vyšší.
Sporné je i zaměření českých penzijních fondů výhradně na akcie a dluhové cenné papíry. Jinde mají větší možnosti. Investiční společnosti ze Severní Ameriky, východní Asie a Austrálie, vykrmené penězi z penzijních úspor, dnes běžně nakupují komerční nemovitosti, ale také letiště, rozvodné sítě či větrné elektrárny. Jeden konkrétní příklad: za penzijní úspory veřejných zaměstnanců z Ontaria koupil kanadský fond Borealis v roce 2013 poloviční podíl v českých plynovodech Net4Gas.
Něco takového si zatím české penzijní fondy nemohou dovolit. Nesmějí dokonce investovat ani do nemovitostí, které nabízejí dlouhodobý a poměrně stabilní výnos. „Klienti spoření na penzi mají poměrně dlouhý investiční horizont, a proto by pro ně podobné fondy dávaly smysl. V současnosti však není legislativa na tento druh fondů připravena. Jeho zavedení by vyžadovalo úpravy zákona o doplňkovém penzijním spoření. Proto to není v tuto chvíli aktuální téma,“ uvedl výkonný ředitel KB Penzijní společnosti Pavel Racocha.
Hodně klientů, málo úspor
Vinou tuhé regulace tak máme v Česku prakticky jen konzervativní penzijní fondy, dluhopisové, smíšené a akciové. O jisté originalitě lze hovořit snad jen v případě Penzijní společnosti České spořitelny, která před rokem a půl uvedla na trh Etický fond. „Zaměřuje se výhradně na investice do dluhopisů společensky odpovědných firem. Doplněk portfolia pak tvoří akcie ekologicky zaměřených firem,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý s tím, že fond má již více než 33 tisíc klientů.
Úspory v soukromých penzijních fondech jsou zatím nedostatečné, i když se jedná na první pohled o solidních 457 miliard korun. Problém není v počtu účastníků. Na konci března tyto fondy evidovaly 4,44 milionu klientů, z toho více než jeden milion v nových účastnických fondech. Jenže na jednoho účastníka připadá naspořená suma 103 tisíc korun, což není žádná sláva.
Z výzkumů trhu vyplývá, že průměrný Čech si měsíčně na stáří odkládá jen dvě až tři procenta svého příjmu, pokud vůbec spoří. „Podle doporučení Světové banky a OECD by to však mělo být pět až deset procent,“ upozorňuje generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny Marcel Homolka. Jen tak mohou lidé naspořit vyšší stovky tisíc korun a s nimi si zpříjemnit život v důchodovém věku.
Jak vysoký bude váš důchod? Spočítejte si to na důchodové kalkulačce
Zkušenosti správců fondů ukazují, že mladší lidé otázku penzijních úspor příliš „neřeší“ a že nejpoctivěji na důchod spoří lidé ve věku nad 50 let. Ti logicky volí konzervativní investiční strategii. „Mezi mladými dominuje ve výběru jednoznačně vyvážený a dynamický fond, konzervativní fond u nás mají jednotky procent mladých klientů. Klienty do žádných strategií netlačíme, pouze jim vysvětlujeme výhody a nevýhody jednotlivých programů“ dodává Marcel Homolka.
Mnohé o stavu trhu prozradí také mezinárodní statistiky, které sestavuje OECD. Česká republika stále patří do skupiny zemí, jejichž občané spoléhají hlavně na stát a sami si moc nespoří. Objem penzijních úspor stále ještě nepřekročil deset procent ročního HDP země. Víceméně stejně na tom jsou Německo, Itálie, Belgie, Rakousko či Maďarsko; jen těsně nad deseti procenty se nacházejí Francie, Polsko a Slovensko.
Proti nim stojí země s dlouhou tradicí spoření v penzijních fondech. Objem úspor zde často překračuje sto procent ročního výkonu ekonomiky. To je případ Spojených států, Velké Británie, Nizozemska, Švýcarska, ale také Austrálie a Kanady. Překvapivě vysoký objem soukromých penzijních úspor však mají i některé méně rozvinuté země, jmenovitě Jihoafrická republika, Namibie a Chile.
Problém známe, ale co s tím?
Výroky politiků z posledních týdnů dokazují, že roste povědomí o tom, že se soukromým penzijním spořením není něco v pořádku. „Zmapovali jsme základní představy. Shoda napříč členy komise panovala na tom, že třetí pilíř není efektivní,“ uvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) po jednání důchodové komise. Česká pirátská strana představila svou vizi Národního penzijního fondu se státní garancí návratnosti peněz a s nižšími náklady na správu.
Uvědomit si, že problém existuje, je první nezbytný krok k nápravě. Ale již několikrát se ukázalo, že dobře míněné zásahy politiků vedly k negativním důsledkům. Stačí zmínit podmínku každoročního kladného zhodnocení peněz v původních penzijních fondech či nízké odměny pro finanční zprostředkovatele. Populární či populistická opatření mohou mít efekt dnes, ale blahobytnější život lidem ve stáří nezajistí.
Čtěte také:
