Naděje, že by se něco změnilo, jsou málo reálné
Kdykoli dojde k nějaké zásadní, či alespoň domněle zásadní, události – a takovou je, přinejmenším mediální optikou, i smrt světového teroristy číslo jedna – okamžitě se vynoří naléhavá otázka: Co bude dál? V jejím podtextu je skryta naděje, respektive obava, že vše bude jinak, že nic nebude jako dřív. Pokusme se tedy zamyslet nad tím, co se (ne)stane v souvislosti se smrtí Usámy bin Ládina (UBL).
Začněme tím, že se zaměříme na ty, kteří jeho smrt spojují s nadějí, že se věci změní k lepšímu. Úspěšná fyzická likvidace UBL přišla bohužel příliš pozdě na to, aby mohla přinést okamžitý konec organizace, v jejímž čele stál. Důvodů je proto hned několik. Al-Káida zaprvé není jednotnou organizací, jež by mohla být paralyzována tím, že se povede zlikvidovat její hlavu. Podle odborníků se jedná o síť spolu komunikujících, leč na sobě v podstatě nezávislých buněk, a je-li tento poznatek správný, pak by její (ne)schopnost dále fungovat neměla být výrazně poznamenána.
Zadruhé je třeba zmínit, že UBL, který byl nejprve sponzorem a organizátorem, se později stal spíše inspirátorem a symbolem toho, co na Západě označujeme termínem terorismus, ale co jeho obdivovatelé a příznivci vnímají zcela jinak. Právě tady se pravděpodobně dotýkáme nejdůležitějšího aspektu jeho smrti: UBL byl symbolem.
Záměr nevyjde
Na Západě byl považován za krystalicky čisté zosobnění zla, ale desítky milionů muslimů – a pravděpodobně nejen jich – ho vnímaly jako symbol spravedlivého odporu proti tomu, jaké zlo pro zbytek světa představuje (ne)řád, nastolený a vynucovaný Západem v čele s USA. Deklarovaný záměr americké administrativy zamezit zneužití jeho smrti k rozpoutání mediálních i politických vášní tím, že mrtvola byla rychle pohřbena do moře (aby se hrob nestal poutním místem) a nebudou zveřejněny fotografie či jiné materiály ze zásahu (aby nedošlo k mediálním manipulacím), se tak s pravděpodobností blížící se sto procentům mine účinkem. „Mučednická“ smrt z rukou nevěřících bude představovat symbolické završení jeho životního „díla“ a stane se důležitou součástí jeho poselství. Podobně jako se v našich končinách svého času psalo o nesmrtelném odkazu a věčném životě Lenina, Stalina, Gottwalda či jiných padouchů bude po nějakou dobu odkaz UBL rezonovat, a to zejména v muslimském světě. S touto dimenzí však teď Západ nemá nejmenší šanci cokoli udělat. Podstatné je, že by se v tomto ohledu vůbec nic nezměnilo ani v případě, že by UBL byl dopaden živý a postaven před soud. Žádný soudní tribunál totiž nemůže poskytnout odpověď na klíčovou otázku, zda byl teroristou či „svatým“ bojovníkem. Odpověď na takovou otázku mohou poskytnout pouze politické elity, jež pro svou interpretaci získají veřejné mínění. Vzhledem k situaci, které teď v arabském světě tamější elity čelí, se však nezdá být pravděpodobné, že by právě do této činnosti teď chtěly investovat energii. Naděje, že by se ve vztazích mezi Západem a částí muslimů něco zásadního změnilo, tedy můžeme označit za nepravděpodobné.
Odkaz bez obsahu
Pojďme se nyní podívat na druhou možnost, tedy na ty, kdo smrt UBL případně vnímají jako ztrátu a obávají se, co bude dál. S plným vědomím toho, že nejsem kompetentní k tomu, abych se pokoušel analyzovat niterné pocity truchlících, se pokusím načrtnout, proč takové obavy nemají opodstatnění. Jestliže UBL byl v očích mnoha muslimů reprezentantem spravedlivého boje, pak je třeba konstatovat, že ničeho zásadního nedosáhl. Spektakulární pád newyorských dvojčat sice šokoval Ameriku i svět, ale na zásadním nepoměru sil, bohatství, hospodářského a vědecko-technického potenciálu mezi Západem a světem islámu se vůbec nic podstatného nezměnilo. Teprve s delším časovým odstupem bude možné objektivně zhodnotit, nakolik se následná válka proti teroru podepsala na relativním oslabení USA a vzestupu Číny, Brazílie či Indie. Pokud jde o arabský svět, tam energetické suroviny a některé turisticky lákavé destinace i nadále zůstávají tím jediným, co je v globalizovaném světě schopen nabídnout. Lidem jako byl UBL se navíc v očích Evropanů, Američanů, Rusů, Indů či Číňanů podařilo spojit s islámem tolik negativních charakteristik, že to jejich politickým elitám často umožnilo legitimizovat aktivity, které by jinak byly jen obtížně realizovatelné. V tomto ohledu tedy UBL svým spoluvěrcům prokázal vskutku medvědí službu, neboť je nikterak neposílil, ale spíše prohloubil jejich izolaci, která se již teď negativně odráží na ubohém tempu jejich hospodářského a technicko-inovačního rozvoje.
