Za Jiřím Pospíšilem jsou vidět výsledky. Rozhodnutí ale často podřizoval tomu, kolik mu vynesou kladných bodů u veřejnosti
Vláda ztrácí jednoho z mála pracovitých členů. Jiří Pospíšil rozpohyboval justici k tomu, aby konečně začala odhalovat korupci. Spravedlnost je slepá. Česká média i mnozí političtí činitelé se tímto způsobem minulou středu po odvolání ministra spravedlnosti předháněli v glorifikaci jeho osoby. Je ovšem taková adorace Jiřího Pospíšila namístě?
Komentátoři a analytici jako by zapomněli na to, jak obratně dokázal Pospíšil měnit svá rozhodnutí kvůli žebříčku popularity. Na to, jak snadno zavírá oči a dělá mrtvého brouka, když se mu to mediálně hodí. Stačí si vzpomenout například na kauzu Čunek. „Největším ohrožením právního státu je populista v křesle ministra spravedlnosti. Celý život žije ve lži,“ napsal autorovi tohoto článku jeden z jeho někdejších vládních kolegů v reakci na Pospíšilův komentář ke svému nenadálému nucenému odchodu z vlády. Nepřál si být jmenován.
Jak protančit mezi problémy
Působení Jiřího Pospíšila na tuzemské politické scéně je zapotřebí hodnotit striktně střízlivým pohledem. Prosadil sice novelu trestního řádu, občanského zákoníku a dotáhl téměř ke konci novelu zákona o státním zastupitelství. Naprosto se mu ovšem vymkly z rukou půtky ve státním zastupitelství, pod rukama mu bytněly problémy vězeňství, uskutečňují se podivné nákupy, například zchátralé nemovitosti na Vidnavě pro detenční ústav. Věznice jsou přeplněné, a to kvůli soudům, které nedokážou využívat instrumentů alternativních trestů nebo jejich odklonů.
Pod Pospíšilovou vstřícnou taktovkou navíc doslova zvlčili exekutoři a za zády má mezi našeptavači plzeňského kmotra Romana Jurečka. Přesto bývalému ministru spravedlnosti díky dobře vedené komunikaci jeho přehmaty v očích médií a potenciálních voličů neuškodily. Dokázal se šikovně „vymluvit“ i ze svého výletu na italský poloostrov Monte Argentario, kde se mimo jiné setkal se šéfem ČEZ Martinem Romanem a plzeňským podnikatelem Petrem Šikošem, majitelem společnosti Neutrics, která získala státní zakázku na vybudování registru dlužníků. Navzdory větším či menším skvrnám na pověsti tak Jiří Pospíšil jako jeden z mála vládních politiků umí překlopit veřejné mínění na svou stranu.
Nezvládnuté ekonomické řízení resortu je bezesporu jen zástupným důvodem pro jeho odvolání. Přestože se premiér Petr Nečas na tiskové konferenci minulý týden vehementně snažil, aby odchod místopředsedy ODS z vlády uspokojivě vysvětlil manažerským selháním, nikdo Nečasovi nevěří. Jako skutečné důvody k odvolání se skloňují spíše razance při vyšetřování trestných činů s návazností do politiky a plánované jmenování Lenky Bradáčové šéfkou pražského Vrchního státního zastupitelství. A zejména volná ruka, kterou od něj žalobci „dostali“ při zkoumání možných přehmatů představitelů vládní koalice.
Kritici Pospíšila naopak spekulují, že příčinou Nečasova kroku může být kauza Vidnava, ve které by mohl Pospíšil stanout po boku obviněných – svého někdejšího ekonomického náměstka Františka Steinera a bývalého šéfa Vězeňské služby Luďka Kuly. Objevila se i konstrukce, že premiér Jiřího Pospíšila odvolal kvůli údajné loňské zahraniční cestě na Maledivy s lobbistou Romanem Jurečkem. „V životě jsem na Maledivách nebyl a s Jurečkem jsem na dovolené také nikdy nebyl. Ani nevím, kde Maledivy leží. Je to úplný nesmysl. Mohu prokázat, že minulý rok jsem byl na dovolené v Itálii, v malém penzionku s náměstkem Melzerem a dalšími lidmi z resortu. Lze prokázat, že jsem si to platil. Na Maledivy bych v životě neletěl, nemám rád tropy,“ reagoval na dotaz týdeníku Euro Jiří Pospíšil. Poznamenat k tomu lze pouze tolik, že na člověka, který neví, kde zmíněné souostroví leží, má velmi zřejmé ponětí, že se nachází v tropech.
Odcházím neodcházím
Pospíšil oficiální důvody svého odvolání pojmenovávat nechce. Nečasovo rozhodnutí podle svých slov respektuje a nechce působit jako zhrzený člověk, který křičí, protože přišel o funkci. „Jen dodám, že ekonomické důvody nemohu úplně přijmout. My jsme v průběhu minulého roku upozorňovali, že ministerstvo není schopno financovat vězeňství z peněz, které jsme dostali. A celou dobu jsme upozorňovali, že v průběhu roku přijdeme s novou žádostí. Náš postup nebyl překvapivý. Mě překvapuje, že jsem byl odvolán teď, možná jsem měl být proto odvolán před tím, než jsem dal tu žádost na stůl,“ řekl Jiří Pospíšil týdeníku Euro krátce po svém odvolání.
I jeho zatím poslední vystoupení před veřejností však naznačuje, že Jiří Pospíšil až moc dobře ví, co chtějí média i voliči slyšet. V první fázi po odvolání se tvářil, že pro něj politické působení končí a bude se věnovat „bohulibé“ práci pro nadaci Medy Mládkové. „Nechci působit ukřivděně. Udělal jsem kus dobré práce. Odcházím se věnovat jiným věcem mimo politiku a nebudu na to vzpomínat nějak špatně,“ řekl týdeníku Euro pár desítek minut po zveřejnění zprávy o svém konci ve vládě.
Pár hodin poté, kdy se snesla na Petra Nečase vlna kritiky kvůli odvolání jeho populárního ministra, už bylo všechno jinak: „V každém případě budu dál podporovat reformní vládní kroky, zůstanu členem ODS, chci se dál věnovat justici na úrovni Parlamentu. Zda zůstanu místopředsedou, pravděpodobně ano, ale beru si pár dní na rozmyšlenou. Neuvažuji o tom, že bych odešel z ODS, odcházel z politiky. Chci se více věnovat regionální politice, jsem poslancem za Plzeňský kraj a v této oblasti se chci angažovat.“
Podobných politiků, kteří v horizontu minut měnili svá zásadní rozhodnutí, jsme v Česku měli spoustu. Jednomu z nich se přezdívalo Luftjarda a také kdysi býval miláčkem médií. Dnes po něm neštěkne ani pes.
