Příliš riskantní Blesk

13. 7. 2006

Pentagon převzal první letoun JSF. Projekt ale nabírá zpoždění a náklady rostou

Američtí vojáci mají rádi přezdívky a dávají je i svým letadlům. Tak třeba stíhačce F-16 říkají Letící sokol, letoun F/A-18 je pro ně Sršeň. Vybrat jméno pro zcela nové „neviditelné“ bitevní letadlo, které je zatím známé pod kódem F-35 nebo JSF, trvalo vedení US Air Force celé tři roky. Návrhy Černá mamba, Fantom nebo Zběsilý neprošly. Letoun nakonec ponese jméno Blesk II. Křest proběhl předminulý týden v Texasu. Přestože je ale jméno vybráno, má nejdražší vojenský projekt v historii značně nejistou budoucnost. Nabírá totiž zpoždění a neúměrně se prodražuje. Vladní agentura GAO už ho označila za „příliš riskantní“. Někteří američtí spojenci navíc uvažují o tom, že z něj odstoupí a místo Blesku II. si pořídí levnější evropské eurofightery.

Náhrada místo F-16.

Pentagon nakupuje ve velkém stylu. Ne po desítkách nebo maximálně stovkách kusů jako v Evropě. Předběžně počítá s objednávkou 2443 letadel Joint Strike Fighter ve třech základních verzích. Letectvo dostane klasickou stíhačku a nahradí tak své stárnoucí F-16. Námořnictvo získá letoun uzpůsobený pro krátké starty a přistání na letadlových lodích. Námořní pěchota dostane model schopný přistát na místě jako třeba vrtulník.
Jedno ale budou mít všechny verze společné. Budou vybaveny „neviditelnou“ technologií stealth, což jim pomůže uniknout nepřátelským radarům. Americké letectvo zatím převzalo první prototyp. Samotné dodávky mají začít až napřesrok. V roce 2007 půjde o pět prvních kousků. O šest let později by už Pentagon měl mít k dispozici 424 blesků. Poslední letoun má být podle nyní platných plánů předán v roce 2027. Několik stovek blesků získají v příští dekádě i ti američtí spojenci, kteří se finančně podílejí na úvodní vývojové fázi (zatím pokrývají zhruba jedenáct procent nákladů). Ti dostanou za svou včasnou podporu a pomoc při samotném nákupu významnou slevu. Celkem má jít o dalších 722 letounů. Plánovači Pentagonu dále počítají s tím, že další až tři tisíce letadel se prodají i dalším spřáteleným zemím - například Japonsku a Izraeli.
Do poslední kategorie Američané stále řadí i Česko. Loni v létě totiž šéf Agentury pro spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti DSCA generál Jeffrey Kohler prohlásil, že jeho úřad vyjednává se zástupci deseti zemí. Kromě Česka jmenoval ještě Belgii, Řecko, Jižní Koreu a Španělsko, další státy chtěly zůstat v anonymitě. „Minimálně šest z těchto států se o program JSF velice, pravdu velice zajímá a velmi pravděpodobně si tyto letouny i koupí,“ řekl Kohler.

Co s gripeny.

Tuzemské ministerstvo obrany Kohlerova slova nijak nekomentovalo. Faktem je, že česká armáda kdysi s variantou JSF opravdu vážně počítala. Generálové tvrdili, že by bylo možné nakoupit nejprve starší americké stroje - olétané stíhačky F-16 nebo Tornado - a používat je nějakých pět deset let. Získali by tak čas na přípravu a vyhlášení dalšího tendru, tentokrát na zcela nové stroje. V úvahu přicházeli právě americké JSF nebo evropské eurofightery.
Proti se ale postavili tehdy vládnoucí sociální demokraté. Premiér Vladimír Špidla prohlásil, že on osobně preferuje spíše „evropský projekt“. „Letadlo JSF se dostane do operačního nasazení bůhví kdy, snad v roce 2015… Jsem přesvědčen o tom, že Evropa musí mít vlastní zahraniční politiku, vlastní bezpečnostní politiku a že musí mít i vlastní vojenskou a zbraňovou kapacitu,“ řekl někdejší český ministerský předseda Špidla v červenci 2003.
Právě Špidlův kabinet později schválil desetiletý pronájem čtrnácti švédských gripenů za bezmála dvacet miliard korun.
Co se ale stane s „českými“ gripeny po roce 2015, zatím není jasné. Cena za případný odkup stanovena nebyla. Je tedy možné, že se úvahy o možném nákupu supermoderních amerických blesků objeví opět na scéně. Zvlášť za jiné než sociálnědemokratické vlády.

Tři sta miliard.

Křest prvního letounu F-35, který US Air Force přebraly do svého inventáře, se odehrál předminulý týden ve městě Fort Worth v Texasu v továrně zbrojovky Lockheed.
„Jsem nadšeni,“ prohlásil během slavnostního ceremoniálu velitel amerických vzdušných sil Michael Moseley. „A bojovníci na celém světě jsou nadšeni představou, že budou s tímto letounem bránit svobodu,“ dodal.
Příliš nadšeni ale nejsou američtí plátci daní. Rozpočet projektu JSF alias Blesku II. se už nebezpečně blíží k hranici 300 miliard dolarů. A to přitom původní předpoklady počítaly s částkou 201 miliard za bezmála dva a půl tisíce letounů pro Pentagon. A to je zatím řeč pouze o nákladech na vývoj a výrobu, ne na samotné zavedení do výzbroje a operační nasazení. To přijde státní rozpočet Spojených států na dalších minimálně 347 miliard dolarů.
Vysoké náklady by Američané asi skousli, horší už to je se zpožděním, který projekt nabírá. A zpoždění znamená další prodražování.
„Náklady na vývoj letounu narostly od počátku o čtyřiaosmdesát procent. Projekt navíc nabral téměř pětileté zpoždění, dohodnuté termíny dodávek musely být několikrát zrušeny,“ uvádí se v analýze amerického Vládního účetního dvora (Government Accounting Office - GAO), který se projektem JSF soustavně a intenzivně zabývá. „Objednávky Pentagonu nyní poklesly o 530 kusů. A cena jednoho letadla tak narostla o osmadvacet procent neboli o třiadvacet milionů dolarů,“ konstatuje materiál GAO určený pro americký Kongres.
Respektovaný Účetní dvůr navíc označuje projekt v naplánované podobě za „příliš riskantní“. Pentagon totiž hodlá nakoupit několik stovek letadel ještě před tím než projdou řádnými pozemními a vzdušnými testy.
Vedení ministerstva obrany USA podepsalo s výrobcem JSF - firmou Lockheed - dohodu o tom, že první letouny budou dodány již v roce 2007. Tedy o dva roky dříve, než Blesk II. v základní verzi absolvuje vůbec nějaké zkušební lety. Než Lockheed dokončí vývoj a úvodní operační zkoušky a pustí se naplno do výroby, Pentagon už zaplatí 49 miliard dolarů a odebere 424 letadel…

Tisícinásobek.

„Zahájení výroby předtím, než se při klasických letových testech odzkouší konečná podoba letounu, významně zvyšuje riziko nárůstu ceny při případných změnách… To může celý projekt značně prodražit a také prodloužit,“ uvádí se v hodnocení GAO z března 2006.
GAO dále cituje několik zástupců zbrojního průmyslu, kteří odhadují nárůst nákladů při případných zásadních strukturálních změnách v konstrukci letounu na „deseti až tisícinásobek“ původně předpokládaných cen.
Pentagon a Lockheed navíc ve svém harmonogramu vůbec nepočítají s tím, že se některé letové testy mohou opakovat. „Například při programu (letounů) B-2 byly letové testy zahájeny v červenci 1989 s tím, že budou trvat asi čtyři a půl roku. Nakonec ale bylo třeba o čtyřicet procent letových hodin navíc, takže zkoušky skončily až v roce 1997,“ uvádí se v analýze americké Government Accounting Office.
Podobně otřesné zkušenosti s velkými vyzbrojovacími projekty má i Česko. Tak například nákup podzvukových letounů L-159. Vojáci si od vodochodského Aera objednali v polovině 90. let minulého století dvaasedmdesát těchto strojů. Počítali s cenou kolem třiceti miliard. Nakonec ale museli továrně, která je momentálně před konkurzem, zaplatit kvůli špatně sepsané smlouvě (chybělo pojištění kurzových rizik) dalších deset miliard navíc. A to není všechno. Před třemi lety došlo ministerstvo obrany k rozhodnutí, že většinu - padesát tři - z již nakoupených letadel nebude nikdy potřebovat. Takže se je od té doby pokouší, zatím neúspěšně, prodat.
„Velkolepě“ se kdysi jevil i projekt modernizace tanků T-72. Vojáci chtěli nejprve s velkou pompou vylepšit na tři sta padesát těchto stárnoucích tanků sovětské výroby. Nakonec skončili na třicítce, a cena jednoho zmodernizovaného tanku se tak přehoupla přes sto milionů korun.

Boeing kontra Lockheed.

Projekt JSF má už poměrně dlouhou historii. O modernizaci svého „leteckého parku“ začal Pentagon uvažovat v 80. letech minulého století. Vojenská výzkumná agentura DARPA mu tehdy doporučila zadat objednávku na jedno jediné letadlo pro všechny druhy ozbrojených sil. Letectvo, námořnictvo a námořní pěchota měly získat univerzální „neviditelný“ jednomotorový jednomístný nadzvukový bitevník, kterému se začalo říkat Joint Strike Fighter.
Program JSF oficiálně odstartoval v listopadu 1996. Pentagon tehdy zadal přípravné práce hned dvěma americkým zbrojovkám - Lockheedu a Boeingu - s tím, že konečné rozhodnutí o přidělení zakázky padne do pěti let.
Boeing svůj projekt označil kódem X-32, Lockheed X-35. Futuristicky vyhlížející hornoplošník s robustním trupem o délce více než čtrnáct metrů X-32 vzlétl jako první, v září 2000, usedleji vypadající „pětatřicítka“ od Lockheedu (patnáct a půl metru, lichoběžníkové křídlo, zdvojené svislé ocasní plochy) o měsíc později. V polovině října roku 2001 vojáci oznámili, že si vybrali projekt Lockheedu. Na vývoji motoru začal na přímou zakázku Pentagonu pracovat Pratt & Whitney a General Electric. Pro práce na střední části trupu letounu si Lockheed navíc rozhodl požádat o spolupráci ještě další dvě zbrojovky, americkou Northrop Grumman a britskou BAE Systems.
Nezvyklé bylo, že projekt JSF byl od samého počátku pojat jako mezinárodní. Američtí spojenci do něj přitom mohli vstoupit na třech úrovních, podle výše finančního příspěvku. Dá se říct, že platí pravidlo čím větší příspěvek, tím větší výhody a nižší cena. Ve třídě „Level I“ je jen Velká Británie, ve druhé skupině Itálie a Nizozemsko, zbývajících pět zemí Pentagon zařadil do „kategorie 3“ (viz box).
Spojenecké země ale měly získat i další výhody, například možnost zapojit do výzkumných prací a následně i výroby své vlastní experty a firmy. Nebo vyslat vlastní specialisty do řídícího týmu celého projektu. A hlavně: podle slibů Pentagonu by se dostali ke všem unikátním technologiím.

Britský plán B.

Právě kvůli přístupu k technologiím JSF ale vznikly později potíže, které trvají dosud. Například Británie letos v březnu oznámila, že se může stát, že si blesky vůbec nekoupí. Prý už má „plán B“. Proč? Britům se nelíbilo, že jim Američané odmítli poskytnout přístup ke všem technickým údajům o JSF, speciálně pak k vyvíjenému softwaru. „Věříme, že k úplnému zpřístupnění technologií JSF nakonec přece jen dojde,“ prohlásil náměstek britského ministra obrany pro vyzbrojování Paul Drayson při slyšení v americkém Kongresu. „Ovšem když k tomu nedojde, tak ty letadla zkrátka nekoupíme. Jestliže nedojde k dohodě a podpisu smlouvy do konce roku 2006, máme připravený plán B,“ řekl tajemně Drayson. Detaily neuvedl, spekuluje se o tom, že by Británie místo Blesku II. koupila evropské letouny Typhoon (společný projekt Velké Británie, Německa, Itálie a Španělska) nebo francouzské stíhačky Rafale.
Nespokojenost s přístupem k technologiím JSF nedávno vyjádřilo také Turecko. To ale zatím s žádným alternativním plánem nepřišlo.
Už v roce 2004 pohrozilo odchodem z projektu i Norsko. Tamní vládě se nelíbilo slabé zapojení norského průmyslu. Později se ale dokázala s Lockheedem dohodnout na uspokojivém kompromisu. Stejně si ale nechala raději „otevřená vrátka“. „Konečné rozhodnutí o tom, zda letadla Blesk II. koupíme, padne až v roce 2008,“ řekl deníku Washington Post norský diplomat Geir Wiik.