Finanční trhy trhají rekordy, ignorují přitom negativní trendy a nejistoty
Letošní rok charakterizuje sled neočekávaných hospodářských, geopolitických a tržních proměn – a poslední čtvrtletí nejspíš nebude jiné. To, jak se situace nakonec vyvine, bude mít zásadní vliv na účinnost vládních politik – a mnoho dalšího. Tak proč se finanční trhy chovají, jako by žily ve svém vlastním světě?
Akciové trhy jdou letos od rekordu k rekordu a vůbec jim nevadí neuspokojivý růst ve vyspělých i rozvíjejících se ekonomikách ani sílící geopolitické pnutí ve východní Evropě a na Blízkém východě. Toto působivé zotavení přehlíží řadu historických vazeb, mimo jiné už dlouho prokázanou korelaci mezi výkonem akcií a státních dluhopisů. Ostatně korelace mezi mnoha různými třídami finančních aktiv se poslední dobou chovají atypicky a nestabilně.
Měnověpolitická soudržnost vyspělých zemí přitom ustupuje vícestopému systému; Evropská centrální banka (ECB) šlape silněji na plynový pedál stimulace, kdežto americký Fed zvolňuje. Tyto faktory posílají globální ekonomiku do posledního čtvrtletí roku se zátěží hluboké nejistoty v několika oblastech. NEJISTÁ SEZONA Obzvlášť hrozivě nad budoucností ční eskalující geopolitické konflikty, které mohou způsobit závažné systémové poruchy v globálním hospodářství. To platí hlavně na Ukrajině, kde Rusko a Západ navzdory nynějšímu příměří teprve musejí najít způsob, jak natrvalo uvolnit napětí. Nedojdeli k průlomu, nevyhnutelné nové kolo sankcí a protisankcí by zřejmě postrčilo Rusko a Evropu do recese a utlumilo celosvětovou ekonomickou aktivitu.
Vrátit jiskru čím dál malátnějšímu ekonomickému oživení Evropy nebude vůbec snadné i bez takových komplikací. S cílem nastartovat pokrok prezident ECB Mario Draghi předložil evropským vládám ambiciózní politický obchod: pokud zavedou strukturální reformy a zlepší fiskální flexibilitu, centrální banka rozšíří svou bilanci, aby podpořila růst a předešla deflaci. Pokud však členské státy svou část dohody nedodrží, pro ECB bude těžké v praxi nést vzniklé politické břemeno – a stane se terčem kritiky a politického tlaku.
Na druhém břehu Atlantiku se Fed chystá během několika příštích týdnů dokončit ústup od kvantitativního uvolňování (QE), politiky rozsáhlých nákupů aktiv, takže se při podpoře ekonomiky bude spoléhat jen na úrokové sazby a výhledová politická vodítka. Ukončení QE zdůrazňuje kromě své nepopularity mezi politiky obavy z rizika zvýšené fi nanční nestability a stoupající nerovnosti – obojí by mohlo podemlít už dnes chabé ekonomické oživení Ameriky.
Situaci dále komplikují listopadové volby do Kongresu. Vzhledem k pravděpodobnosti, že republikáni budou mít nadále pod kontrolou alespoň jednu komoru, pružnost politik demokratického prezidenta Baracka Obamy zůstane silně podvázaná – samozřejmě pokud Bílý dům a Kongres konečně nenajdou způsob, jak spolupracovat.
V Japonsku projde zkouškou trpělivost soukromého sektoru s třístupňovou strategií premiéra Šinzóa Abeho k oživení dlouho stagnujícího hospodářství, takzvanou „abenomikou“, zejména s ohledem na dlouho očekávanou realizaci strukturálních reforem, které mají doplnit fiskální stimulaci a měnové uvolnění. Jestliže se třetí „šíp“ abenomiky v praxi neuskuteční, averze investorů k riziku se opět zvýší, což poškodí snahy stimulovat růst a předejít deflaci.
S nejistotou zápasí také významné rozvíjející se ekonomiky. Brazilské prezidentské volby v říjnu rozhodnou, zda země vykročí směrem k novému, udržitelnějšímu růstovému modelu, anebo hlouběji zabředne do značně vyčerpané ekonomické strategie, která upevňuje tamní stagfiační tendence.
V Indii je zase otázkou, zda nově zvolený ministerský předseda Nárendra Módí rázně přikročí ke splnění vysokých očekávání voličů od hospodářské reformy, než odezní povolební sympatie. Jestliže si Čína dělá naděje, že předejde tvrdému přistání, bude muset zmírnit finanční rizika.
FIRMY PŘESTÁVAJÍ SEDĚT NA PENĚZÍCH Posledním zdrojem nejistoty je podnikový sektor. Zdravé společnosti zatím letos více otevírají své peněženky – to je zřetelný odklon od chování vedeného averzí k riziku, které od globální finanční krize převládalo.
Narůstající počet firem skutečně začíná užívat obřích objemů peněz, které drží v bilancích, nejprve ke zvýšení dividend a zpětnému odkupu akcií a poté k realizaci fúzí a akvizic, a to tempem, jaké jsme naposledy zaznamenali v roce 2007. Otázkou je, zda společnosti nakonec vyčlení více peněz na nové investice do výroby, vybavení a lidí – pro globální ekonomiku klíčové zdroje podpory. Je to dost dlouhý a závažný seznam otazníků. Účastníci finančních trhů se jim však velkou měrou vyhýbají, zásadní rizika dneška zametají stranou a přehlížejí potenciální volatilitu, která z nich plyne. Finanční investoři namísto toho důvěřují ve vytrvalou podporu centrálních bank a spoléhají na to, že se měnovým orgánům nakonec podaří proměnit politikami vyvolaný růst v růst přirozený. A samozřejmě jim značně prospívá využívání podnikových peněz.
Možná že se v příštích několika měsících ukáže, že rozjařený optimismus prostupující finanční trhy je oprávněný. Pravděpodobnější ale bohužel je, že pohled investorů je zabarven až příliš dorůžova.
O autorovi| MOHAMED A. EL-ERIAN, Z angličtiny přeložil David Daduč hlavní ekonomický poradce Allianz, p edseda Rady prezidenta Baracka Obamy pro globální rozvoj a autor knihy When Markets Collide
