Kocourkova rezignace Nečasovi komplikuje vládní změny
Mezi „ohroženými kusy“ by zřejmě byl kvůli stížnostem ze strany byznysmenů i bez historického znemožnění se, jež vyvrcholilo slovy o „odklonění“ šestnácti milionů. Faktem ale je, že skandál končícího ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka přišel pro Petra Nečase předčasně. Do úvah o chystaných větších či menších rošádách na ministerských křeslech totiž na tiskové konferenci blekotající Kocourek zasáhl dřív, než byly do detailu promyšlené a připravené. Tím Kocourek jen celé dění nechtěně urychlil. Spolu s jeho rezignací se celý děj rozpohyboval, politici i lobbisté vycítili šanci prosadit vlastní vidění podoby kabinetu a premiér se dostal pod nezamýšlený a nechtěný tlak.
Výsledkem může být nejen překotné dohadování a brzké oznámení širších změn v kabinetu. Ale také možnost, že se kromě výměny ministra průmyslu a obchodu nestane z hlediska ministerských postů delší dobu nic.
Kocourek bude ministrem průmyslu minimálně do pondělka 16. listopadu. Po celý sklonek minulého týdne už se v médiích objevovala jména jeho případných náhradníků. Nejprve bylo třeba vyřadit exministra životního prostředí Pavla Drobila. Byť soud v minulém týdnu smetl i obžalobu jeho bývalého poradce na životním prostředí Pavla Knetiga, Drobilova pověst není pro okamžité jmenování do vládní funkce nejlepší. Bez ohledu na to, že Nejvyšší státní zastupitelství ještě stále nedokončilo prověrku zastavení jeho případu.
Do další skupiny „čekatelů“ byli zařazováni šéf poslanců Zbyněk Stanjura či šéfporadce premiéra Martin Říman, který nedávno musel přepustit křeslo šéfa dozorčí rady ČEZ Martinu Romanovi. První by ale musel skončit jako předseda poslaneckého klubu. Tedy na postu, který „urval“ Nečasovu vnitrostranickému sokovi Petru Tluchořovi o jediný hlas. Navíc Plzeňáci, kteří tehdy rozhodli, jsou s Nečasem kvůli Jiřímu Pospíšilovi na kordy a mohli by svůj tehdejší postoj snadno přehodnotit. Proti Římanovi zase mluví nejen jeho hlásaná nechuť k ministerské funkci a nulový přínos hlasů v rámci ODS (mimochodem všichni tři jmenovaní jsou z Moravskoslezského kraje), ale také jeho napjaté vztahy s premiérovou pravou rukou Janou Nagyovou.
Při konstatování, že ODS dnes zkrátka nemá dostatek lidí, kteří by post ministra průmyslu mohli zastávat, tedy začalo padat jméno místopředsedy rozpočtového výboru Michala Doktora. Což o to, někdejší spojenec Vlastimila Tlustého se v posledních týdnech a měsících profiloval jako Nečasův nejvěrnější (proti Tluchořovi dokonce kandidoval na šéfa poslaneckého klubu). Jenže nemá politickou oporu ani v Jihočeském kraji, ani v samotném klubu (proti Tluchořovi byl zcela bez šance). Navíc nemá ani silnou podporu Václava Klause či zákulisních hráčů, což zjevně pomáhalo Kocourkovi (Ivo Rittig) či třeba Tomáši Chalupovi (aktuálně Tomáš Hrdlička), kteří jsou na tom v oblíbenosti ve straně tak nějak nastejno. Vyloučena proto není ani možnost, že Nečas nakonec ukáže na někoho úplně jiného.
Druhou variantou je pak širší výměna křesel v rámci celé koalice. Tu by zřejmě bylo třeba rýsovat od ministerstva spravedlnosti, kde sedí Jiří Pospíšil. Ten je sice u Nečase v nemilosti, na druhé straně má (spolu s Romanem Jurečkem) stále páky na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ve hře je nejen verdikt v kauze Drobil, ale i jmenování nového vrchního státního zástupce v Praze, kterého šéf NSZ nominuje. Situace se tedy zatím ocitla v patu.
I proto, že po spravedlnosti stále prahnou Věci veřejné. Kdyby justici získala Karolína Peake, ušetřila by Nečasova vláda na jejím ministerstvu, protože by mohlo opět zaniknout. Kromě toho přišli véčkaři s novým trumfem: lobbisté blízcí Vítu Bártovi v minulém týdnu vysílali vzkazy, že je superguru připraven stáhnout z kabinetu ministra školství Josefa Dobeše. Toho si premiér ve vládě nepřeje dlouhodobě. Nejen kvůli jeho někdejší roli personalisty ABL, ale také kvůli chabým výkonům v resortu.
Vzhledem k tomu, že Dobeše má dost jak valná část ODS, tak i TOP 09, mohl by na to premiér slyšet. Kdyby se totiž opravdu rozhodl svěřit justici véčkům výměnou za vnitro (Jan Kubice by se podle některých představ mohl stát policejním prezidentem), mohl by Dobešovu hlavu předložit jako vítaný bonus celé transakce.
V prostředí politiky a byznysu kromě toho koluje ještě celá řada dalších spekulací nad rámec výše popsaného, které se vesměs týkají stále stejných lidí a často se liší jen v detailech. Podle některých takových zpráv by do výměn mohla být zatažena i TOP 09. Pavel Dobeš z dopravy by podle některých mohl vystřídat svého jmenovce na školství a dopravu by získala ODS, úplným evergreenem je pak konec Alexandra Vondry zatěžkaného kauzou ProMoPro na obraně či odchodem Leoše Hegera ze zdravotnictví (když v této souvislosti zase padá jméno Borise Šťastného z ODS, člověk se už musí smát), a s tím související přenechání průmyslu topce. Kocourkovým odkloněním dostaly každopádně spekulace o všech možnostech novou dynamiku.
