Tak se zdá, že lidovcům měsíc před podáním kandidátek dochází, že jejich koalice se Starosty vypadá jako dobře řízená sebevražda. Nic nenasvědčuje tomu, že by se stal zázrak a těch dvacet procent, která jim ve vzájemném objetí slibovali Gazdík s Bělobrádkem, bylo něčím jiným než holubem na kostelní střeše. Ona by stačila bájná desítka, ale jak vědí čeští pivaři, desítka u nás bývá maximálně devětapůlka. A to je málo.
Ukazuje se, že od snů k realitě je o dost dál než ze Suché Lozi do Prahy, sedm nebo osm procent to momentálně jistí a zatím není vidět důvod, proč by to mělo být jinak.
Ne že by oba pánové neměli pravdu se svou úvahou o volném dvacetiprocentním volebním potenciálu. Momentálně se na ulicích povaluje možná až třetina volebních hlasů, které ale nikdo z existujících politiků neumí zvednout. Nedokáže to ani Bělobrádek s Gazdíkem. Já bych jim to sice přál, ačkoli jsem od počátku předpovídal marnost tohoto pokusu. Nějakou protiváhu dominantnímu Andrejovi naše politická scéna potřebuje jako sůl. Ale to chce o něco víc než silné řeči na partajních schůzích. Především viditelného a slyšitelného lídra. A při vší úctě k oběma pánům, to, že si k jejich tvářím významná část populace sama od sebe nedokáže přiřadit správné jméno, nesvědčí o tom, že by za léta své politické kariéry vyryli ve veřejném mínění nějakou hlubší stopu. Žel nejsou v tom sami, i ostatním partajím chybí zřetelný vůdce, což je také jednou z příčin současné roztříštěnosti politické scény a snadného tažení Babiše k akvizici České republiky Agrofertem.
Je sice nejasné, zda lidovci v příštích dnech zatáhnou za záchrannou brzdu a vyskočí z koaličního vlaku, před nímž je jen dávno stržený most. Každopádně pro tuhle zemi by to bylo jenom dobře.
Lidovci do sněmovny patří. Třeba i jen proto, aby jejich potenciální mandáty nepadly zadarmo ve druhém skrutiniu Babišovi do klína.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
