Severomoravské vodovody a kanalizace prý moc zdražily, firma dostala pokutu
Spojeneckým vojskům se podařilo obsadit irácký přístav Umm Qasr, a především strategicky důležitou rafinerii a přilehlá ropná pole, informovala koncem března roku 2003 americká televizní stanice CNN. Prostě žádné překvapení, klasická válka o ropu, kterých se za posledních padesát let událo několik, se vyvíjela dle očekávání.
Voda místo ropy
Ropné války ale již v příštích letech pravděpodobně nahradí jiná „hitovka“. „V tomto století se válčí o ropu, v tom dalším se bude bojovat o vodu,“ prohlásil před časem někdejší viceprezident Světové banky Ismail Serageldin. Z kdysi běžné vody se stává strategická surovina. Potvrdila to ostatně již před několika lety americká hydroložka Joyce Starrová, která je přesvědčena, že v roce 2030 bude voda stejně drahá jako ropa. Svým způsobem již konflikt o vodu s několikaletým předstihem zasáhl i Česko. Municipality, které se zbavily počátkem devadesátý let svých podílů ve vodárenských společnostech, teď hledají možnosti, jak ovlivnit dění v těchto firmách, především jejich cenovou politiku. „Na přelomu loňského a letošního roku jsem se sešel s několika zástupci měst a obcí, radili jsme se, jak postupovat ve vztahu k vodárenským firmám, které jsou ovládány soukromými majiteli, respektive jaké jsou možnosti ovlivnit jejich cenovou politiku,“ tvrdí starosta středně velké obce. Jméno si zveřejnit nepřál, zdůvodnil to tím, že setkání nebylo oficiální. Současně dodal, že na rokování k nějaké koordinaci postupu nedošlo. „Schůzka byla informativní, dohodli jsme se, že se nad tímto tématem letos ještě sejdeme,“ dodal.
Boje na severu
Jak se ale zdá, někde již boj o větší slovo ve vodárenských firmách nastal. Za příklad může sloužit společnost Severomoravské vodovody a kanalizace. Největší tuzemské soukromé vodárny zásobují zhruba dvanáct procent obyvatel České republiky. Firmu vlastní od roku 2006 španělská Aqualia, součást koncernu Grupo FCC. V této souvislosti stojí za zmínku, že koncern se věnuje především stavebnictví. Ale zpět k české vodárenské firmě. Ta totiž dostala od Finančního úřadu v Ostravě několikamilionovou pokutu za to, že si v letech 2007 až 2008 k cenám vodného a stočného připočetla nepřiměřený zisk. Výše pokuty nebyla, vzhledem k tomu, že řízení ještě neskončilo, zveřejněna. Dle informací týdeníku EURO se ale jedná o několik desítek milionů korun. Finanční úřad se ve svém rozhodnutí o udělení pokuty odvolává na zákon o cenách. V dokumentu, do jehož části mohl týdeník EURO nahlédnout, mimo jiné tvrdí, že Severomoravské vodovody a kanalizace si s odběrateli sjednaly v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince roku 2008 ceny vodného a stočného, ve kterých byl započítán ve prospěch firmy nepřiměřeně velký zisk. „A jejich vyúčtováním a zaplacením získala neoprávněný majetkový prospěch, který nelze vyčíslit,“ tvrdí se v rozhodnutí Finančního úřadu v Ostravě. Úřad kontroloval firmu od listopadu 2009 až do konce loňského roku. Finanční úřad v Ostravě se na takové případy boje proti dominantním producentům patrně specializuje. Již v roce 2006 udělil obří pokutu ve výši 2,4 miliardy korun ocelářské společnosti Mittal Steel Ostrava (dnes ArcelorMittal Ostrava), a to za údajné předražení koksu. Firma se proti pokutě odvolala na ministerstvo financí, které ji zrušilo a vrátilo úřadu k opětovnému projednání. Ten neváhal a pokutu zvýšil na 2,7 miliardy korun. Mittal považoval pokutu za nesmyslnou.
Zisk investujeme
Vraťme se ale k vodárenství. „Pokutu považujeme za neoprávněnou, proto jsme proti ní podali odvolání na ministerstvo financí. Teď čekáme na to, jak úřad rozhodne. Zatím jsme nic neplatili, pokuta není pravomocná,“ sdělil týdeníku EURO generální ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací (SmVaK) Miroslav Kyncl. Poukazuje na to, že firma vykazuje vysoké zisky především z toho důvodu, že vlastní infrastrukturní majetek, tedy vodárny, rozvodné sítě a podobně. „Tudíž veškeré modernizace a podobně musíme hradit ze svého zisku, proto jej potřebujeme. Podle mě vznikl problém proto, že náš kalkulovaný zisk je ve skutečnosti vyšší, než kolik obdrží akcionáři na dividendách,“ konstatoval Kyncl. V tom je společnost atypická proti dalším konkurenčním společnostem, které v tuzemsku působí. Většina z nich je totiž jen takzvaně provozních, tedy provozují majetek, který vlastní municipality. Těm pak platí nájem. „Mají tu částku v nákladech,“ tvrdí šéf SmVaK. Týdeník EURO má informace, že finanční úřad poslal na firmu starosta jedné z obcí, kterým společnost poskytuje vodárenské služby. Údajně proto, že společnost zdražila vodné a stočné o několik procent více, než byla původní dohoda s municipalitami. Tuto verzi nepřímo potvrzuje i dopis, který před časem poslali vedení SmVaK rozhořčení zástupci měst a obcí, které firma zásobuje vodou. V něm si stěžovali na přehnaně vysoké zdražení. Kyncl ale tvrdí, že firma neví, kdo na ni kontrolu poslal. „Může to být někdo z obcí nebo i od konkurence,“ konstatoval. Po celém Česku krom jiného probíhaly a stále ještě probíhají tendry na provozování vodárenské infrastruktury, která byla postavena z fondů Evropské unie. „Několik takových projektů máme i v regionu severní Moravy. Zájem je velký i proto, že platí pravidlo, čím víc toho provozujete, tím je to efektivnější,“ vysvětlil Kyncl proč je ve vodárenském oboru aktuálně velmi napjatá situace.
Transformace
Český vodárenský trh se razantně změnil počátkem devadesátých let minulého století. V roce 1992 začal stát převádět do té doby své podíly v těchto firmách na municipality. Proces trval až do konce devadesátých let. Města a obce pak mnohdy své podíly ve vodárnách obratem prodaly, většinou nadnárodním koncernům či finančním investorům. Ve většině případů si města nechala objekty, jako jsou úpravny vody, čističky či potrubí, ale provoz prodala soukromým firmám. Ty tedy zajišťují, že do těchto objektů vůbec teče voda, že se upravuje, distribuuje a čistí. Dnes se na rozděleném českém trhu pohybuje pět světových vodárenských hráčů, když první tři pozice obsadily francouzské společnosti Veolia Water a Ondeo a rakouská Energie AG. Nadnárodní hráči zásobují vodou zhruba 78 procent obyvatel Česka. Dle odborníků navíc obce mnohdy prodávaly své podíly ve vodárenských firmách s vidinou stomilionových zisků výrazně pod cenou. Dnes takových rozhodnutí patrně litují.
