Policie pláče nad odchody svých příslušníků. V porovnání s ostatními zeměmi máme ale ochránců zákona nadbytek, zvláště těch na vedoucích pozicích
Nedávné násilné incidenty na severu Čech, všudypřítomná drobná kriminalita, zdlouhavé čekání na dopravní policisty při autonehodě či tradiční závěr vyšetřování „případ byl odložen“ nebudují českým ochráncům zákona pozitivní renomé. A přitom jediné, co občané tohoto státu od policie slyší, je skuhrání.
Policejní prezident Petr Lessy si už nějaký čas stěžuje, že policie může kvůli úbytku svých příslušníků zkolabovat. Vedení totiž očekává jako každý rok vlnu odchodů déle sloužících policistů, kteří jsou považováni za zkušené, do civilu. Hlavním motivem tohoto rozhodnutí je pokles mezd. Lessy odhaduje, že do konce letošního roku by mohlo odejít až dva tisíce ochránců zákona.
Otázkou ale je, jestli policie není spíše personálně hypertrofovaná a neschopně řízená, protože ochránců zákona v české kotlině rozhodně není málo. Ve sboru najdete překvapivě mnoho důstojníků s vyššími hodnostmi, krajské a okresní správy jsou stejně jako prezidium přeplněné „kancelářskými krysami“ ve služebním poměru. Ministerstvo vnitra se proto mimo jiné chystá revidovat výkonnost policejních složek. Díky tomu se snad dozví, koho může z dnešních kancelářských fotelů poslat na ulici nebo nechat pracovat u kriminální policie. Už z dílčích výsledků je totiž patrné, že efektivita policejní práce není žádná sláva.
Analýza bude na podzim
Při porovnání dostupných údajů o personálních stavech ozbrojených složek v jiných zemích zjistíme, že česká policie oplývá poměrně vysokým počtem příslušníků. K 1. červenci čítaly řady ochránců zákona 40 454 příslušníků (teoreticky k nim můžeme přičíst ještě 8613 strážníků městských a obecních policií, kteří také dbají o veřejný pořádek).
Z aktuálních zjištění vyplývá, že v Česku vychází 259 obyvatel na jednoho policistu a 386 policistů na sto tisíc obyvatel. Týdeník Euro proto požádal Policejní prezidium a ministerstvo vnitra, aby poskytly studie nebo srovnání s ostatními demokratickými zeměmi, z nichž bychom mohli při analýze efektivity policejní práce ve srovnání s početními stavy policistů vycházet. Vnitro nechalo odpověď na prezidiu.
„Policejní prezidium si takové srovnání či analýzu nenechalo zpracovat ani ji nevytvářelo. Srovnání by totiž bylo zcela neobjektivní. Policejní sbory v Evropě vykonávají různý katalog činností, kdy problematika, kterou se například v jedné zemi, zabývá policie, spadá v další zemi pod jiné ministerstvo, například obrany či financí,“ argumentuje Jaroslav Ibehej z tiskového odboru Policejního prezidia.
Prezidium v současné době pod tlakem hrozících odchodů do civilu vytváří analýzu současného početního stavu policistů s ohledem na aktuální potřeby. „Tato analýza se v současné době zpracovává. Předpokládáme, že bude hotova do podzimu letošního roku,“ podotkl Ibehej.
Hodně, nebo málo?
K porovnání početního stavu české policie a jejích zahraničních kolegyň je nicméně možné použít odbornou studii Martina Bohmana a Oldřicha Krulíka z roku 2009 s názvem Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku.
Například sousední země – Německo, Rakousko nebo Polsko – si ve sledované době vystačily s mnohem menším počtem ochránců pořádku. V Polsku v roce 2008 vycházelo 311 policistů na sto tisíc obyvatel, v Německu 322 a v Rakousku 332. V Česku tehdy bdělo nad bezpečností jednoho statisíce obyvatel 442 ochránců pořádku, dnes už je to „jen“ 386 policistů. Inspirativní může být i srovnání s Estonskem, Litvou a Lotyšskem. V Estonsku vycházelo podle zmiňované studie na sto tisíc obyvatel 243 policistů, v Litvě 334 a v Lotyšsku 357. Nejhůře ze sledovaných zemí na tom byla Itálie se 498 policisty na sto tisíc obyvatel. Česko coby „policejní stát“ zastínilo také Řecko (455) či Slovinsko (443).
Počty ochránců zákona a efektivita jejich práce jsou pro českou policii velmi citlivé téma. Když už policisté o tomto problému hovoří, činí tak pod rouškou anonymity. „Pravdou je, že celoevropský průměr se pohybuje okolo tří set padesáti policistů na sto tisíc obyvatel, což je ale do jisté míry zkresleno policejními sbory skandinávských zemí, kde je s ohledem na geografii stlačeno obyvatelstvo do mnohem menšího teritoria, než je tomu v zemích střední, západní, případně jižní Evropy,“ řekl týdeníku Euro nejmenovaný analytik Policejního prezidia.
Policista upozorňuje, že v řadě zemí Evropy dochází k nárůstu počtu policistů, například v Irsku, Řecku, Španělsku, Kypru, Lucembursku, Maďarsku, Maltě, Nizozemsku, Portugalsku, Slovensku a Švédsku. „Naopak Česká republika zaznamenává, spolu s pobaltskými zeměmi v posledních letech největší reálný úbytek policistů. Od roku 2004 dochází k ročnímu úbytku zhruba o jeden až dva tisíce policistů. A lze spekulovat, že jinak tomu nebude ani letos,“ dodal analytik.
Možnosti existují
Získávání relevantních informací k počtu příslušníků v policejně-bezpečnostních sborech v jakékoli zemi je poměrně složitý úkol. O to těžší je zpracování smysluplné srovnávací studie mezi několika státy. „Problematické je zejména rozdílná organizace bezpečnostních sborů – na státní policii, četnictvo, obecní policejní sbory, uniformované a neuniformované složky, zpravodajské služby,“ konstatují ve své analytickém materiálu Martin Bohman a Oldřich Krulík.
První náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška přesto souhlasí, že řídicí struktury policie jsou přebujelé. „Tím nechci říct, že šéfové nejsou zapotřebí, na kvalitních lidech s autoritou to samozřejmě stojí, ale jde také o to, kolik jich je. Ministerstvo má dnes čtyři náměstky a v minulosti jich bylo víc. Stejným směrem by měla jít policie: začneme od prezidia přes krajské správy až po okresy, policejní stanice bude ta poslední, které se to dotkne,“ vysvětluje Hruška.
Vyjma samotného zeštíhlení struktury by se policie mohla zbavit i některých správních činností, například týkajících se zbraní. „Bylo by logické, aby si občan mohl zbrojní průkaz vyzvednout na místě, kde dostává občanský a řidičský průkaz. Policie by měla držet výjimky, týkající se vojenských zbraní, aby nám na obecním úřadě nepovolovali například samopal,“ říká Hruška.
Rezervy jsou podle něj i v ekonomických nebo personálních úsecích policie. Problém spočívá v tom, že policistu nelze podle služebního zákona jen tak propustit. Tedy pokud nepřekročí zákon. Policista, jemuž bylo zrušeno místo, musí být převelen do zálohy, kde bere osmdesát procent platu. „Jestliže je někde paní ve služebním poměru, která rozděluje poukazy na ozdravné pobyty, to přece není normální. Přitom vyšetřovatel vražd má třeba úplně stejnou hodnost. Už dnes si umím představit, že Policejní prezidium zeštíhlí,“ hledá řešení Hruška.
Zbavit se špeku
Vnitro chce kvůli zefektivnění policie vytvořit pracovní tým složený z policistů i bývalých ochránců pořádku. „Chceme ho vystavět z lidí napříč službami, z pořádkové, kriminální policie, měli by tam být krajští ředitelé i šéf obvodního oddělení. Tihle lidé by měli ministerstvu poskytnout námět, kde dá škrtat. Nemůžeme jít cestou auditu, protože policii a hasiče nemůže postavit soukromá firma, jsou to specifické instituce,“ pokračuje Hruška.
Jenže problém nespočívá pouze v dostačujícím nebo nedostačujícím počtu policistů, ale spíše v celkovém úpadku policejního sboru. Nedávné incidenty v severních Čechách potvrdily stále častější úkaz. Některým policistům se do skupinové bitky zasahovat nechce, a to ať z důvodů kondičních, nebo ze strachu o život. Ono, řekněme si to upřímně, policistovi s bříškem navyklému jezdit ve služebním autě se ani nelze divit.
Svérázně tento problém řeší v Mexiku nebo Thajsku. Program zeštíhlovací diety pro thajské policisty v Bangkoku posílený cílovými prémiemi zažil nečekaný úspěch. Do akce se zapojily desítky policistů, kteří během dvouměsíční kúry zhubli v průměru o více než deset kilogramů. Akce byla součástí programu proti hrozivému tloustnutí policistů v hlavním městě Thajska, kde díky používání hlídkových aut mají při zaměstnání velmi málo pohybu, ale o to více příležitostí ke konzumaci rychlého občerstvení.
České ministerstvo vnitra si analýzu efektivity jednotlivých policejních složek, která by měla předurčit možné změny, nechá zpracovat na podzim. Úkol to nebude jednoduchý. Policie nepokulhává jen v problematice počítačové kriminality nebo odhalování korupce a organizovaného zločinu. Nedávný zásah proti ozbrojeným potenciálním teroristům na pražské ubytovně to dokresluje. Z možných nebezpečných radikálů se nakonec vyklubali padělatelé cestovních dokladů, kteří stříleli v ubytovně vzduchovkami do PET lahví.
„Stále se řeší takzvané čárky, jaká je objasněnost. Je jasné, že například na sídlišti bude kriminalita vždy větší než na vesnici. Mělo by být další kritérium: čím větší počet hlášení, tím víc nám lidé důvěřují. Je špatně, pokud je objasněnost hlavní položka hodnocení,“ vysvětluje náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška.
Jiná situace je u takzvaných republikových útvarů – Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, protidrogové centrály nebo protikorupční policie. „Provedeme důkladné vyhodnocení pěti let nazpátek a uvidíme. Budeme si klást otázku: Odpovídá současná podoba celorepublikových útvarů potřebám společnosti? Ale musíme počkat na čísla,“ říká Hruška. Už dnes je totiž podle některých signálů zřejmé, že výsledky této specializované policejní práce nejsou příliš valné.
Lákadlo výsluh
Dalším z problémů fungování sboru jsou prostředky vynakládané na bývalé příslušníky. Delší dobu sloužící policisté končí s vidinou takzvané výsluhy, která může spolu s platem v civilní sféře dosahovat velmi příjemného obohacení rodinného rozpočtu. Ta ovšem také zatěžuje rozpočet ministerstva vnitra, které ji vyplácí ze svého.
Spousty policistů sloužících ještě za minulého režimu, kteří dosáhli vyšších hodností a sloužili více než dvacet let, dostávají měsíčně slušnou rentu. Mezi policisty, kteří odešli do civilu a užívají si nadprůměrných výsluh, patří například bývalý náměstek Policejního prezidenta Jiří Houba nebo dlouholetý zástupce šéfa Národní protidrogové centrály Gabriel Berži. Výše jejich postslužebních benefitů přesahuje podle neoficiálních poznatků měsíčně 60 tisíc korun, což se rovná platu manažera menší firmy. S tímto příspěvkem od státu se už opravdu nemají zapotřebí zapojovat do pracovního procesu.
Základní výměra výsluhy za patnáct let služby by podle dostupných informací měla činit dvacet procent měsíčního služebního příjmu. Následně se podle odpracovaných let postupně zvyšuje. Výše výsluhového příspěvku by však měla činit maximálně padesát procent měsíčního služebního příjmu.
Obvyklou praxí před odchodem některých vyšších policejních manažerů je vyhnat zhruba rok před odchodem plat vysokými odměnami, které se pak logicky promítnou do zvýšené renty. A můžeme skuhrat nad další rozpočtovou zátěží.
Utrácet a válet se
Práce kvalitních policistů musí být dobře zaplacena, o tom není pochyb. Bez patřičného ohodnocení totiž půjde málokdo nasazovat život. Navíc policisté by se měli celoživotně vzdělávat, a to také něco stojí.
Ministru vnitra Janu Kubicemu se na letošek pro policii podařilo vytáhnout z ministra financí 700 milionů korun. Jenže peníze budou investovány do jiných nutností. „V současné době počítáme s rozdělením přidělených finančních prostředků tak, že 200 milionů bude určeno na nákup spotřebního materiálu pro výkon služby. Dalších 200 milionů půjde na nákup pohonných hmot a 300 milionů na posílení oprav nemovitého majetku. Finanční prostředky budou rozděleny na jednotlivá krajská policejní ředitelství,“ vysvětluje Pavla Kopecká z Policejního prezidia. Takže pokud chce ministerstvo vnitra dosáhnout skutečné renovace policie, čeká ho další rozpočtová tahanice.
Zda bude pokus ministerstva vnitra o zefektivnění práce policie úspěšný, se uvidí. Je však třeba zásadní proměna. Policie s nástupem nových technologií rezignovala na klasické vyšetřovací metody, práci s informátory a podobně. Pokud se nezastaví pokusy o vyšetřování z kanceláří za pomoci nadužívaných odposlechů, těžko se na výsledku práce policie může něco změnit. Stejně tak, pokud nebude ubývat „hlídek“ v podobě klimbajících policistů v autech. Teprve pak může policejní práce znovu dostat smysl a naplnit často parodované heslo „Pomáhat a chránit“.
