Firma ArcelorMittal Ostrava požádala vládu o pomoc při financování náhrad mezd zhruba pro pět set svých zaměstnanců. Kvůli výraznému poklesu poptávky po oceli pro ně totiž nemá dostatek práce a již půl roku je za sedmdesát procent platu nechává doma. Udržování umělé zaměstnanosti vyjde firmu na 27 milionů korun měsíčně.
Krize postihla i další české hutnické firmy, třeba Třinecké železárny či Evraz Vítkovice Steel. Ty ale zatím o krizový příspěvek nežádají. Možná se jim to zdá nemravné a chtějí se s krizí vypořádat samy, možná jen vyčkávají, jak úspěšný bude se svou žádostí ostravský koncern.
Samozřejmě v době, kdy se stát chystá pomoci šrotovným českému autoprůmyslu, by bylo spravedlivé ulehčit ve špatných časech i dalším oborům. Podobně jako u výrobců automobilů vytvořit stimuly, které podpoří dnešní chatrnou poptávku. Zatím se tak neděje.
Jenže přispívat na platy jediné konkrétní firmě za celoplošnou podporu považovat nelze. Navíc v případě společnosti ArcelorMittal Ostrava, s ohledem k jejím finančním rezervám, by to bylo poněkud nemravné. Státní správa by měla její požadavek ignorovat. Byť je klíčovým zaměstnavatelem v regionu. Proč? Na firemním účtu nerozděleného zisku se od privatizace společnosti v roce 2002 nahromadilo přes 33 miliard korun. Z loňského čistého zisku navíc k této částce přibude dalších 4,6 miliardy korun. Z miliardové rezervy přitom ostravský podnik úvěruje svou sesterskou společnost LNM Technologies z ostrova Mauritius a mateřský koncern ArcelorMittal, který pro změnu sídlí v Nizozemsku. Ke konci loňského roku jim dohromady půjčil 24,5 miliardy korun.
Před poklesem poptávky v hutnictví již před několika lety varovala většina odborníků a firemních manažerů. A zcela oprávněně, růst nemohl pokračovat věčně. Vždyť jedním z důvodů pro fúzi firem Mittal Steel a Arcelor do koncernu ArcelorMittal bylo vytvořit celek, který bude schopný odolávat očekávaným turbulencím na trhu. Součástí koncernu je i ostravský podnik. Otázkou zůstává, zda brát žádost o příspěvek na platy jako důkaz nenaplnění jednoho z cílů nadnárodní fúze, nebo jako neochotu majitelů podniku vypořádat se všemi podnikatelskými riziky.
