Soud poprvé dospěl k rozsudku v privatizační aféře
V polovině devadesátých let absolvoval stáž v Budapešti americký novinář. Studoval změny ekonomického prostředí, a po předchozím pobytu v Čechách a na Slovensku se divil, jak je možné zprivatizovat 80 procent státního majetku bez větších afér. Místní znalec ho upozornil: nemusíte mít strach, aféry ještě přijdou.
Miliarda byla moc.
Měl pravdu. Budapešťský městský soud letos začátkem března odsoudil k nepodmíněným trestům odnětí svobody bývalého prezidenta maďarské privatizační společnosti ÁPV, jejího právního zástupce a majitelku advokátní kanceláře, která si na privatizačních vyjednáváních vydělala pro Maďary nepřijatelnou provizi. V Maďarsku je to první soudní případ, související s privatizací, který dospěl až k rozsudku. Poslední informace říkají, že státní žalobce se neuspokojil s rozsudkem a odvolal se.
Příběh by možná nikdy nezačal, nebýt naivní novinářské otázky, jak je možné, že advokátní kancelář vydělá na jediném případu asi miliardu forintů. Kancelář, kterou vlastní Marie Tocsiková, dostala v roce 1996 ve dvou částkách 804 milionů forintů od státní privatizační společnosti ÁPV, která částečně vykonává funkce českého Fondu národního majetku a byla výkonným článkem ve velké privatizaci. Maďarský zákon o privatizaci měl chybičku krásy: zmiňoval se sice o nároku obcí a obecních samospráv na část z privatizačních příjmů, pokud se prodej týkal majetku na jejich území, neřešil ale míru náhrady. Zmiňoval pouze osobu povinnou, a tou byla právě zmíněná privatizační akciovka. Výklad zákona byl nejednotný, a protože ÁPV na žádosti obcí nereagovala, musela čelit přibližně stovce soudních žalob. Právě v té době se objevila na scéně kancelář Marie Tocsikové a nabídla model mimosoudního vyjednávání se žalobci za provizi deseti procent. Tehdejšímu prezidentovi ÁPV Imre Szokaiovi se návrh zamlouval a předběžně pověřil (zatím jenom ústně) Tocsikovou vyjednáváním. Szokai předložil návrh na právní spolupráci a konzultace prezidiu ÁPV v lednu 1996, prezidium s pověřením souhlasilo. V červnu vedení ÁPV konstatovalo, že vyjednávání bylo úspěšné, státní privatizační podnik zachránil asi deset miliard forintů. O provizi 804 milionů pro advokátní kancelář se však dověděl tisk…
Šokovaná veřejnost.
Psal se rok 1996 a Maďaři procházeli obdobím restriktivních opatření, která dodnes nesou označení po tehdejším ministrovi financí Bokrosův balíček. Zavádělo se školné na univerzitách, krátily se sociální výdaje, snižovala reálná mzda, zvyšovaly spotřební daně. Tato opatření měla smysl, země se zachránila před finančním krachem a dodnes z výsledků restriktivních opatření čerpá.
Není divu, že v atmosféře Bokrosova balíčku byla veřejnost šokována, když se dověděla o jednorázové provizi jediné fyzické osoby. Již v roce 1996 proto parlament začal vyšetřovat okolnosti vypořádání nároků obcí v privatizaci. Výsledkem bylo odvolání celého vedení ÁPV a o dva měsíce později byl odvolán silný muž socialistů - privatizační ministr Tamás Suchmann. Tisk také zjistil, že z provize čerpaly další dvě obchodní společnosti, které shodou okolností vedli lidé blízcí vládním socialistům a svobodným demokratům. Aféra byla na světě.
Politika v pozadí.
Co se vlastně stalo? Nejvyšší soud už koncem roku 1995 rozhodl, že právní výklad obcí je správný a privatizační společnost jim bude muset zaplatit. Vedení ÁPV mělo na výběr: buď plošně vyplatit asi deset miliard forintů, nebo s představiteli obcí vyjednávat. Advokátní kancelář Marie Tocsikové se objevila těsně před rozhodnutím vedení ÁPV a koneckonců peníze této státní akciovky zachránila. Mnozí pozorovatelé - a také mnozí právníci - upozorňovali na politické souvislosti, především, že bez politického krytí by tak lukrativní objednávku od ÁPV asi nedostala žádná kancelář. Důležitý byl také psychologický aspekt a z něj vyplývající názor, že poctivým způsobem se miliarda prostě vydělat nedá. Tehdejší premiér Gyula Horn bez většího vyšetřování nařídil personální změny, protože ve hře bylo veřejné mínění, rozhořčení z výše provize. Horn pravděpodobně předpokládal, že odvoláním vedení privatizační společnosti a samotného ministra privatizace se situace upokojí a na případ se zapomene. Nestalo se.
Po personálních změnách se poprvé v maďarské privatizační historii případ nezahrál do autu. V říjnu 1996 zahájila generální prokuratura vyšetřování. Výsledkem byla žaloba na advokátku Tocsikovu za podvodné jednání a na čtyři zástupce vedení ÁPV za defraudaci. V roce 1999 soud všechny osvobodil pro nedostatek důkazů. V líčení se dokazovalo, zda Tocsiková podváděla, nebo ne a zda vedení ÁPV vyplatilo provizi neoprávněně. Rozsudek z roku 1999 obžalované osvobodil, v odůvodnění uznal, že v Maďarské republice je možné vydělat veliké peníze i poctivým způsobem.
Pyžamová výpověď.
Prokuratura ale vedla vyšetřování dál, přičemž při druhém soudním líčení se změnila žaloba u Marie Tocsikové na neoprávněný zisk, u členů vedení ÁPV na zneužití informaci v obchodním styku. Navíc před soudem stanuli i dva straničtí funkcionáři, ekonom socialistů László Boldvai a podnikatel z řad svobodných demokratů György Budai. Soud zjistil, že Tocsiková dostala provize také za činnost, kterou nikdy neodvedla. Práce v souhrnné hodnotě 650 milionů forintů totiž nebyla ničím jiným než převzetím agendy jiné společnosti, zastupující v jednáních zájmy samospráv. Šlo o přípravnou fázi vyjednávání, tedy o sběr a vyhodnocení informací, přezkoumání oprávněnosti nároků samospráv a výši nároků. To udělala akciová společnost Vektor, jejíž úkolem bylo zastupování zájmů samospráv před soudem. Právě tato fáze vyjednávání byla vyčíslena na 650 milionů forintů.
Soud také zjistil, že vedení ÁPV a advokátská kancelář obžalované jednaly ve shodě, a to vše se stranickým a vládním krytím, s předem definovaným zájmem přesunout část provize do pokladen firem blízkých tehdejším vládním stranám. Převod 343 milionů forintů byl prokázán, a to na rozdíl od spojitosti mezi převodem financí pro další obchodní společnosti a následným převodem z jejich účtů na účty stranické. O tom, že finance měly putovat do stranických pokladen, se zmínila samotná obžalovaná, její výpověď však soud nakonec nevzal v úvahu. Tocsiková totiž tuto spojitost uvedla jen jednou, při nočním výslechu, který maďarská média nazvala „pyžamovou výpovědí“. Právnička však při něm byla údajně pod vlivem sedativ a s výslechem souhlasila údajně jen proto, že jí policie vyhrožovala vzetím do vazby.
Soud nakonec odsoudil Marii Tocsikovou nepodmíněně na čtyři roky a ke konfiskaci majetku v hodnotě 640 milionů forintů. Bývalému šéfovi ÁPV Imre Szokaiovi vyměřil čtyři a půl roku, bývalému vedoucímu právníku ÁPV Péteru Liszkaiovi o rok méně. Další tři členové vedení ÁPV byli odsouzení podmínečně. O zadání zakázky advokátní kanceláři hlasovalo ovšem pět členů vedení. Pikantní je, že pátého člena prezidia, bez jehož hlasu by se transakce nemohla uskutečnit, se nepodařilo vypátrat.
Dobré zprávy.
Pozorovatelé uvádějí, že rozsudek znamená pro maďarského občana dobrou zprávu především tím, že kromě právničky Tocsikové se před soud dostali také členové tehdejšího prezidia ÁPV. Prezidium vznikalo na základě koaličních dohod. Odsouzení stranicky nominovaných funkcionářů za zneužíváni svých informací a pravomocí je začátek konce éry „rovných a rovnějších“. Současně ovšem pozorovatelé upozorňují na obdobné praktiky současné vládní moci. Zatím není jasné, jak skončí případ fiktivních firem nakupujících státní pohledávky, jejichž majitelé jsou blízcí kruhům vládní strany Fidesz, případně nezávislým malorolníkům. Do ztracena zatím zmizely případy fiktivních nákupů firem a pohledávek s použitím kradeného pasu srbského občana Josipa Totha i dosud nevypátraného podnikatele jménem Kaya Ibrahim.
Maďarská veřejnost také ještě nedostala odpověď na otázku, jak je možné stát se ředitelem daňového úřadu a přitom být podezřelý z daňových podvodů. To je případ Lajose Simicsku, spolužáka současného premiéra Viktora Orbána. Pozorovatelé se také ptají, zda březnový termín vynesení rozsudku nebyl motivován jen dubnovým termínem parlamentních voleb. Dodejme, že případ Marie Tocsikové se považuje za nepřímý důvod prohry socialistů před čtyřmi léty.
Tyto nezodpovězené otázky ale neznamenají pochybnosti, pokud jde o rozsudek nad představiteli ÁPV a právničkou s vysokou provizí. Soud je shledal vinnými a odsoudil je - a to je dobrá zpráva z Budapešti.
