Pražské jaro Za nevalného zájmu médií proběhla koncem minulého týdne událost, která může mít dalekosáhlý dopad na osud nejsilnější vládní strany – ODS. Zrušení oblastních sdružení v Praze 4, Praze 12 a Praze západ kvůli velrybářským náborům poměrně zásadně mění politickou mapu Prahy a tím mají velký vliv na celostátní politiku. Primátor Bohuslav Svoboda podruhé překvapil své vnitrostranické soupeře a dostal je do defenzivy. Poprvé to bylo, když rozpustil koalici s ČSSD ovládanou na magistrátu dvojicí Hulínský a Březina a uzavřel novou koalici s TOP 09. Jeho protihráčům se pak podařilo s pomocí části TOP 09 zásadně omezit jeho vliv na magistrátu, vyhnat jeho manažera Vladimíra Licha z Dopravního podniku a pak postupně oslabovat jeho pozici v celé pražské ODS. Svoboda již téměř rok byl z pohledu politické moci vlastně z velké části jen věšákem na primátorský řetěz. Jeho protivníci sílili v oblastních sdruženích a zdálo se nevyhnutelné, že Svobodu dříve nebo později tak znechutí, že se stáhne z politiky zpět, ke své lékařské praxi. Pražská organizace ovládaná opět zcela suverénně Tomášem Hrdličkou, Ondřejem Palounkem a Borisem Šťastným by šla do voleb sice na porážku, ale s nadějí, že si se sociální demokracií a nastupujícími Zemanovci (v pražských kavárnách zmiňovaní spíše jako Hrdličkovci) udrží svá korýtka u městských miliard.
Jenže to vypadá, že holubovití modří ptáci opět podcenili politickou obratnost docenta Svobody a nadhodnotili význam informací o oslabování pozice Petra Nečase v čele ODS. Ten podle všeho stále velmi pevně ovládá výkonnou radu, která návrhu Bohuslava Svobody na rozpuštění oblastí bez dlouhých řečí vyhověla a poslala na dlažbu, tedy mimo stranickou strukturu, asi zdaleka nejvíce členů ve své historii.
Když k tomu připočteme sdělení obvinění exšéfovi DPP Martinu Dvořákovi, odchod Palounkova člověka Tomáše Kolingera, který dělal kšefty s rodinou Kočků, z pozice obchodního náměstka Pražských služeb, tak je jasné, že stará garda pražské ODS se ocitá zase docela slušně v úzkých. Na podzimním pražském regionálním sněmu nejspíše nebude mít dost sil na to, aby zásadním způsobem ovlivnila výběr volebního lídra i vedení regionu.
Samozřejmě předvídat na základě zrušení tří oblastních sdružení začátek pražského jara v ODS je hodně předčasné. Nakonec by to jaro mohlo skončit v ODS stejně jako to komunistické před pětačtyřiceti lety. Za roky, kdy tahle parta ovládala pražské miliardy a sála z nich neskutečné částky, dokázala vytvořit rozsáhlé klientelistické vazby, jejichž rozbití není reálné očekávat od jednoho nebo třeba i více podobných administrativních kroků. ODS je však stranou s více než dvaceti tisíci členy, z nichž naprostá většina se těchto kšeftů neúčastní a účastnit nikdy nehodlá. A těm určité, ve straně zaběhlé praktiky zavánějí stejně jako běžným, stranicky neorganizovaným občanům. Jejich názor by se mohl začít projevovat, pokud se najde někdo, komu uvěří, že chce poměry změnit. A docent Svoboda takovým člověkem nejspíše je. A premiér Nečas to zřejmě cítí a snaží se mu pomoci, protože od Svobodovy síly se odvíjejí i Nečasovy šance na udržení stranických pozic, a tak se odhodlal i k poměrně dost odvážné akci.
Je nejvyšší čas. Léta nejsilnější pravicová strana se propadá do bezvýznamnosti a s pravicí v Česku by to mohlo brzy dopadnout jako s polskou levicí před pár lety, kdy prakticky zcela zmizela z politické scény. Nezapomínejme, že TOP 09 stále není opravdu plošně působící stranou schopnou dosahovat dobrých výsledků ve všech volebních kláních, ať už jde o krajské či obecní volby. Pokud by se v Česku standardní pravice propadla do bezvýznamnosti, začaly by její prostor z velké části vyplňovat populistická a silným autoritářstvím zavánějící politická uskupení typu Bártových Věcí veřejných či Babišova hnutí Ano. Ta už dnes některým lidem při pohledu na míru nedůvěryhodnosti tradičních stran začínají připadat jako přijatelná alternativa přinášející silnou ruku třímající krásné nové koště. Že jsou za podobnými politickými uskupeními zcela stejné, byť zatím neviditelné a tajené ekonomické zájmy konkrétních lidí, přitom není vůbec pochyb.
O autorovi| l PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
