Začíná nové kolo boje o vliv v profesní organizaci lékařů
Možná je to náhoda. Ale spíš ne. V každém případě záměr poslance ODS, místopředsedy zdravotnického výboru Jozefa Kochana, novelizovat zákon číslo 220/1991 Sb., o zdravotnických komorách, v tom smyslu, že členství v nich by nebylo povinné, byl zveřejněn bezprostředně poté, co vláda získala důvěru, a tím pádem i větší sebevědomí. Loni na podzim, krátce poté, co nastoupil do úřadu, odpovídal Tomáš Julínek na otázku týdeníku EURO, zda jako ministr zdravotnictví bude prosazovat zrušení povinného členství v České lékařské komoře (ČLK) slovy, že to momentálně není na pořadu dne. Je třeba přiznat panu ministrovi, že se chová, jak se moderně říká, konsensuálně a tvrdí to pořád: „Otázka členství v komorách pro mě není prioritní.“ A záměr Jozefa Kochana, původním povoláním lékaře-radiodiagnostika, bývalého primáře v nemocnici v Trutnově, označuje za individuální akt, s jehož obsahem se sice ideově ztotožňuje, ale který nebyl konzultován ani v rámci ODS, ani s ministerstvem financí.
Zato byl konzultován, jak tvrdí sám Jozef Kochan, s prvním náměstkem ministra zdravotnictví Radkem Šnajdrem, také činným v ODS. No ale bóže. Stalo se snad něco strašného? Určitě ne, když myšlenku nepovinného členství v ČLK prosazuje ODS od poloviny devadesátých let. A rozumějí jí i lidovci. Jejich nedávný poslanec a možný nový náměstek na ministerstvu zdravotnictví Josef Janeček ho před časem sám prosazoval ve sněmovně. Jenomže Jozef Kochan pojal svůj záměr tak široce, že to vyvolalo znepokojení prezidenta České lékárnické komory (ČLnK) Lubomíra Chudoby, který mu napsal otevřený dopis, v němž záměr liberalizovat zdravotnické komory rozšířil i na další profesní komory, jež v Česku působí, a způsobil tím starosti jejich představitelům.
Lubomír Chudoba vidí velké problémy, které by zrušení povinného členství v komorách vyvolalo, a stejný názor pochopitelně zastává jeho kolega prezident České stomatologické komory (ČSK) Jiří Pekárek i prezident ČLK Milan Kubek. Za tu dobu, co komory máme, vybudovaly si společenskou, politickou, a uznejme, že i odbornou, prestiž, ekonomicky zesílily a koneckonců vytvořily i pár přijatelných pracovních míst pro zaměstnance jejich aparátů. Největší komora, lékařská, má přes čtyřicet tisíc členů a loni hospodařila s více než osmdesátimilionovým rozpočtem.
Rozpočty v řádech desítek milionů mají i ostatní dvě zdravotnické, byť počtem členů podstatně menší profesní komory. A nejen ony. Profesních komor vytvořených na principu povinného členství je v Česku dvanáct a nikdo z funkcionářů by pochopitelně oslabení svého vlivu huronsky nevítal. Však také tajemník mocné České advokátní komory Ladislav Krym proti Kochanově záměru střelhbitě vystoupil, ačkoliv se advokátů ani netýká. Jozef Kochan chce přece novelizovat zákon týkající se ČLK, ČSK a ČLnK. A půjdeme-li do tématu opravdu skrupulózně, nejde ani tak o lékárníky nebo zubaře jako především, ne-li přímo výlučně, o doktory. Když na „uklidňovací“ tiskovce na ministerstvu zdravotnictví stáli po ministrově boku tři prezidenti Kubek, Chudoba a Pekárek, všichni dobře věděli, že jejich výskyt na jedné lodi je jen iluze. Fata morgana, oční klam.
Požadavky na zrušení povinného členství jsou už řadu let tradičním folklorním prvkem sjezdů lékařské komory a vystupují s nimi doktoři, vesměs funkcionáři různých sdružení lékařů určitých odborností, kteří by ze svého radikalismu pravděpodobně hodně slevili okamžitě poté, co by vedení komory opanovali. Jenomže od roku 1998 ovládají vedení komory lidé kolem Davida Ratha a dnes Milana Kubka, kteří jsou názorově blízcí ČSSD, zatímco jejich oponenti mají zase blíž k ODS. Takže i když to nikdo otevřeně neformuluje, v ČLK tyto dvě strany delší dobu vedou skrytý souboj o ovládnutí početné a vlivné profesní a zájmové organizace. Samozřejmě nejde prioritně o liberalizaci nebo zatížení lékařů-zaměstnanců. A zdůrazňuje-li Jozef Kochan tyto prvky svého záměru, během těch dvou měsíců, které budou údajně věnovány konzultování jeho záměrů s ministerstvem zdravotnictví a uvnitř ODS, bude mít dost času, aby změnil názor.
Posunutí vedení ČLK z jednoho názorového vlivu pod jiný vliv není apriorně nic odsouzeníhodného. Unfair by ale bylo, kdyby se tak mělo stát politickými prostředky a za využití zákonodárné i exekutivní státní moci. Z čistě taktického hlediska je ale znovuvytažení problematiky povinného či nepovinného členství v ČLK opodstatněné. Občanská demokracie formuluje své plány reformy zdravotnictví, které se dost příkře liší od sociálnědemokratického pojetí, a ČLK v nynější podobě by mohla brzdit nejen jejich uskutečňování, ale i přípravu. Naposledy se o zrušení povinného členství v lékařské komoře hlasovalo ve sněmovně před čtyřmi lety a návrh Marka Bendy neprošel. Ale jen o chlup. Kromě občanských demokratů a části lidovců pro něj hlasovali i jednotlivci z ČSSD a KSČM. Dnes je rozložení sil ve sněmovně pro ODS citelně příznivější.