Kapitola CXV
Trojprezidentství * Neboj! Netlač! Neros! * Hlasuj nohama! Absolut chucpe! * Nový systém * Švejnarovi novináři
Trojprezidenství?
Nejpodivnější okolností první volby prezidenta byla formulace otázek. Místo volebního lístku, na němž se volitel vyjadřuje maximálně pro jednoho kandidáta (Klaus, Švejnar nebo nikdo), mohli volitelé zvednutím ruky hlasovat pro oba, aniž by tím cokoli porušili! Nikde nebylo řečeno ani se z ničeho jiného nedalo vyrozumět, že kdo bude pro Klause, nesmí hlasovat i pro Švejnara, a naopak! Volitelé mohli korektně hlasovat pro oba kandidáty - a kdyby tak učinili v obou případech v předepsaném počtu, mohli být zcela v souladu s ústavou zvolení prezidenti dva! A kdyby se tak stalo u třech kandidátů, mohla nastat situace analogická středověkému trojpapežství.
Pak by byl svolán koncil, aby schizma rozštípl. Volitele bychom vyslali do Kostnice, kde by čekal dle koncilních zvyklostí přiměřený počet „pěknic“ (vulgo dorot, a jejich mužských protějšků) - a oni by tam procedurálními debatami v poklidu strávili pár let. Český stát by zatím bezpochyby vzkvétal.
Neboj! Netlač! Neros!
Veřejná volba nemá dobrou alternativu. Příšeří tajné volby nahrává jen spekulacím, intrikám, pomluvám, korupci, zbabělosti a dalším zlotřilostem. Naopak svoboda nejen má ráda, ale i přímo vyžaduje ostrý slunka svit. Tam neobstojí tajnosnubní ochránci volitelů před různými „tlaky“. (A co před teplotou a rosným bodem?) Svoboda se z definice pojí s odpovědností a rizikem! A v Parlamentu mají být pouze svobodné, důstojné a odvážné osobnosti, protože zástupně reprezentují ostatní!
Ať si kdokoli hlasuje, jak chce, ale ať tak činí zjevně, aby mohl nést důsledky, aby mu to zabránilo se ucházet o hlasy lidí, kteří by mu je jinak nedali, kdyby znali jeho opravdové názory. Utajené aranžmá smrdí podrazem! Ať tedy zvolí cestu Miloše Melčáka a Michala Pohanky: Ti sice budou navždy trapní, ale usoudili, že jim to za to stojí. Budiž. Zdá se však nečekaně, že oproti protagonistům tajné volby zachovali část důstojnosti. Své činy nemaskují, hrají na vlastní triko.
Hlasuj nohama!
Veřejná volba byla zbabraná víc, než si lobbisté tajné volby mohli přát. V tom zmatku nebylo zřejmé, kdo byl pro koho - a pak ještě vznikly pochyby, kolik bylo hlasů a přítomných volitelů. Jsou lepší způsoby než vsedě hlasující poslanci či senátoři, sčítaní skrutátory. Například hlasování po jménech by dodalo tomuto aktu důstojnost, protože to je volba tváří k voličům.
Britský způsob je zase vtipný. Volitelé by odešli do předsálí, odkud by se po jednom vraceli do jednacího sálu různě označenými dveřmi, jasně vyjadřujícími jejich názor. Mezi futry by byli spočítáni a už by nemohli zpět. Najít dveře, označené „Klaus“ nebo „Švejnar“, a civilizovaně jimi projít, to by snad zvládli. A veřejnost by prostřednictvím televize kontrolovala skrutátory.
Absolut chucpe!
Styl vládnutí, jenž svým „respektem“ k zákonům připomíná doby hodné zapomenutí, připomněli „modří“. Důsledky jejich obstrukcí in puncto tajné volby je dostihly v momentě, kdy si to přáli nejméně. Úsilí nerespektovat, co si sami zákonodárci schválili, totiž že hlasování probíhá pouze do 21 hodin, bylo skutečně úděsné. Jestli hodinky předsedajícího schůze falírovaly o tři minuty, je nepodstatné, protože by se třetí kolo volby stejně nestihlo. A kdyby proběhlo hlasování po 21 hodině, mohlo by být úspěšně napadeno u soudu. Neznalost či ignorance zde dostaly hrůzné kontury: Je-li to pro modré výhodné, k čertu s pravidly!
Volební systém
Kromě partajních fanatiků nikdo neočekává od voleb většinový mandát, který by jedné straně umožnil realizovat svůj program až do mrtě. Kdyby pak další volby vyhrála většinově opozice a chovala by se stejně, uvědomili by si voliči, omlácení tu o jednu, tu o druhou zeď, že to není optimální způsob vývoje. Na důstojné kompromisy, jež činí politiku průchodnou a realistickou, však musejí být osobnosti. A ty se tam přes současný systém stranických sekretariátů prostě nepropasírují.
Proto by bylo záhodné změnit volební systém do Sněmovny ve smyslu onoho, použitého v komunálních volbách v roce 1994. Jde o takzvaný poměrný systém s volnými kandidátními listinami, kdy volič může vybírat jednotlivce napříč z různých kandidátek, případně též škrtat či připisovat jména. Usmíváte se také při představě totální nadbytečnosti partajních sekretariátů? Což to ještě doplnit o přímou volbu prezidenta?
Švejnarovi novináři
Novinář na volné noze a bývalý šéfredaktor časopisu Týden Karel Hvížďala vystupuje tu a tam v rádiu či televizi jako mediální expert nebo nezávislý komentátor. Pokud hodnotí věci nepodstatné, nebo jimž nerozumí, budiž. Proč ho ale nechají v médiích vystupovat jako nezávislého komentátora k prezidentské volbě? Hvížďala se přece aktivně zapojil do předvolební kampaně Jana Švejnara. Sepsal s ním knižní rozhovor, který měl Švejnarovi v jeho kandidatuře pomoci.
Druhým známým novinářem, který se zapojil do Švejnarovy volební kampaně, je komentátor Hospodářských novin Jan Macháček. V prosinci loňského roku se chlubil, že s ním Švejnar otázku volební kampaně konzultoval. Dokonce tehdy zmínil i jedno z probíraných témat -knižní rozhovor. Jen tehdy nemohli najít toho pravého, kdo by ho s ním měl vystřihnout. Nakonec našli experta Hvížďalu.
Toto své politické angažmá by oba novináři měli vždy připojit ke svému podpisu, když prezidentskou volbu veřejně komentují.
