Právní zástupce státu doporučoval proklepnout rozhodce, jestli nebyli vyzvědači
Současný stav arbitrážního sporu vlastníka společnosti Diag Human Josefa Šťávy se státem, v němž žalobce žádá miliardové odškodné za údajně protiprávní vytlačení z českého trhu (EURO 21, 22 a 23/2006), je následující. Na základě výzvy rozhodčího senátu z počátku června se obě strany vyjádřily k provedeným důkazům Stanovisko právních zástupců státu z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) bylo založeno na popření oprávněnosti nároků Diag Human. Její právní zástupce Jan Kalvoda tvrdí opak a jménem klienta nyní navrhl rozhodčímu senátu, aby byly obě strany sporu vyzvány k podání závěrečného návrhu. Zároveň oznámil, že do konce tohoto týdne předloží žalované straně a rozhodcům rekapitulaci dosud předložených důkazů a také nové důkazy, prokazující oprávněnost nároků žalobce. O jaké důkazy by se mohlo jednat, týdeníku EURO nesdělil. Pouze zopakoval svůj dřívější názor, že desetiletý arbitrážní spor vstoupil do finále a rozhodnutí arbitrážního senátu by mohlo padnout do konce roku.
Disciplinovaná komise.
Je pravděpodobné, že jeden z aspektů, na které se žalobce zaměřil, jsou údajné pokusy státu využít, respektive zneužít ve sporu proti společnosti Diag Human mocenských nástrojů a porušit tím právní zásadu rovnosti zbraní. Dílčí potvrzení svého tvrzení zaznamenal na jaře, když policie nakonec začala vyšetřovat počínání poslankyně Hany Šedivé (ČSSD) ve funkci předsedkyně vyšetřovací komise ke kauze Diag Human. Tajemnice komise údajně uzavřela smlouvu s ministerstvem zdravotnictví, ve které se zavázala, že mu exkluzivně poskytne informace získané výslechem svědků. Vyšetřovací komise je přitom samozřejmě povinna být nestranná.
Pravděpodobná manipulace.
Týdeník EURO má k dispozici i dokument, který potvrzuje, že stát se pokoušel, nebo o tom alespoň uvažoval, posílit svou pozici ve sporu i jinými problematickými postupy. Jan Kalvoda odmítl říci, zda tento dokument hodlá použít. Potvrdil však, že ho má k dispozici. Jde o kopii dopisu nazvaného Návrh dalšího postupu ve sporu se společností Diag Human, a. s., který tehdejší právní zástupce státu, advokát Přemysl Raban, poslal v lednu 1998 na ministerstvo zdravotnictví. Hned v první větě Raban konstatuje, že „již na počátku vzniku sporu došlo ze strany ministerstva k velice závažným procesním a taktickým chybám, které podstatně zvýšily naděje žalobce na úspěch ve věci a zhoršily postavení žalovaného“. Za jednu z chyb například považuje, že „při volbě rozhodců nebyl brán ohled na jejich názor na nekalou soutěž, na způsob, jakým nekalou soutěž vykládají a chápou, na jejich právní pojetí nekalé soutěže (široké pojetí soutěžního vztahu), jejich zkušenost, eventuálně možnost odolání pravděpodobné snaze o zmanipulování výsledku“. Stojí za pozornost, že snaha (koho jiného než žalobce?) o zmanipulování výsledku je označena za pravděpodobnou.
Možnosti napojení.
Ve výčtu možností dalšího postupu Přemysl Raban dává ke zvážení, zda by nebylo účelné „u rozhodčího senátu prověřit eventuální možnost napojení na bývalé výzvědné služby“. Tím fakticky připouští, že stát by se mohl pokusit dosáhnout úspěchu ve sporu diskreditací rozhodců za účasti silových struktur.
Dále advokát upozorňuje, že rozhodčí senát by mohl být napaden námitkou z podjatosti i kvůli tomu, že „zástupce žalobce a předseda senátu, kteří rozhodovali o mezitímním rozsudku v prvním stupni, jsou zaměstnanci téže instituce“. Zřejmě se jedná o Moniku Pauknerovou, rozhodkyni jmenovanou žalobcem a tehdejšího (v roce 1998) právního zástupce Diagu Human Jiřího Oršulu. Oba učili na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Těžko ovšem říci, zda je to šrám na mandátu, když se na akademické půdě setkává řada advokátů i soudců. Například předseda rozhodčího senátu Květoslav Růžička působí společně s Monikou Pauknerovou (třetím rozhodcem delegovaným státem je advokát Zdeněk Rusek, bývalý šéf inspekce ministra obrany - pozn. redakce) na katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a na katedře mezinárodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity. Sám Přemysl Raban působí na katedře obchodního práva Západočeské univerzity. Je též místopředsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře a byl jím i v době, kdy zastupoval stát v arbitrážním sporu vedeném u této instituce.
Moc médií.
Advokát Raban také doporučoval ministerstvu zdravotnictví, aby posoudilo, „zda by eventuální medializování záležitosti neobrátilo názor veřejnosti ve prospěch ministerstva zdravotnictví a zdravotnictví jako celku“. Není vyloučeno, že tento nápad inspiroval někdejší ministryni zdravotnictví Zuzanu Roithovou (KDU-ČSL) k obsáhlejšímu materiálu, který rozeslala tehdejším členům vlády a v němž navrhla obsáhlé mediální operace, které měly ovlivnit rozhodování soudů o několika podáních ministryně ve věci Diag Human. Na zásah bývalého místopředsedy vlády Josefa Luxe (KDU-ČSL) byl ale materiál z jednání vlády stažen. Zuzana Rothová své soudní pře jednu po druhé prohrávala, poslední žaloby nakonec na pokyn kabinetu stáhla.
Časová disproporce.
Informace týdeníku EURO dokládají, že dopis Přemysla Rabana byl součástí materiálů, které dlouho ležely na ministerstvu zdravotnictví, než byly odeslány na ÚZSVM. V seznamu dokumentů vedle dopisů exministra Bohumila Fišera nebo usnesení vlády figurují i Poznatky bezpečnostní informační služby (BIS) o firmě Conneco (nyní Diag Human) nebo Zpráva BIS – informace o osobě Josef Šťáva a firmě Diag Human. Do stejného souboru zřejmě patří i další dokument, který má týdeník EURO k dispozici – dopis ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) Petra Jarolíma (v zastoupení podepsán Petr Turek) Zuzaně Roithové z února 1998. Představitelé ÚHKT v něm reagují na úkol zadat veřejnou zakázku na zpracování krevní plazmy a konstatují, že firma Sevac (státem postavený závod v Bohumili u Prahy) „nenabízí výrobu krevních derivátů z dodané plazmy na své výrobky, ale zpracování plazmy na výrobky firmy Grupo Grifiols“.
Nelze pochybovat o tom, že Diag Human má i tento dokument k dispozici a použije ho na podporu svého tvrzení, že Sevac nikdy nevyráběl. Tím spíše, že stát sám oslabuje svou pozici tím, že předkládá nedůvěryhodnou statistiku, v níž jsou krevní deriváty ze Sevacu uváděny už v kolonce spotřeby za rok 1993 (princip je jednoduchý – čím více dodavatelů derivátů, tím menší potenciální podíl Diagu Human na trhu a tím i menší odškodné – pozn. redakce). Vláda však rozhodla o výstavbě továrny až o dva roky později.
