Ani stávka učitelů nepřiměla koalici přidat na školství více než miliardu
Učitelům na rozdíl od mašinfírů nebo lékařů stávkování nikdy moc nešlo. Také minulé úterý to zcela prohráli. Chtěli si vyvzdorovat navýšení školské kapitoly státního rozpočtu nejméně o tři miliardy korun na platy a na učebnice, ale u nového ministra Ondřeje Lišky dosáhli pouze příslib „velmi solidního jednání“ s odkladem řešení na příští sezónu. A i za to mu na závěr demonstrace na Maltézském náměstí poděkovali potleskem. Vládní koalice ODS, lidovců a zelených, pro kterou má být podpora vzdělanosti jednou z deklarovaných hlavních priorit, pak sice ve středu při schvalování státního rozpočtu na rok 2008 přidala regionálnímu školství téměř jednu miliardu korun navíc (kapitola školství tak nabobtná na více než 119 miliard korun), ale je to málo. Nastane zřejmě to, před čím už půl roku varují školští odboráři i opozice: školám bude v příštím roce chybět půlmiliarda korun na pomůcky a platy učitelů reálně poklesnou, protože jejich růst nemusí pokrýt ani inflaci.
Paroubek: stagnace a pokles.
Jaký div, že právě z peněz na školství a z úterní stávky učitelů se minulý týden stalo politikum číslo jedna. Poslankyně ČSSD Vlasta Bohdalová navrhovala vyjít vstříc požadavku školských odborů a přidat školám tři miliardy, vládní „odpadlíci“ Miloš Melčák a Michal Pohanka prosazovali - a v bouřlivé sněmovní debatě nakonec prosadili - „jen“ 933 milionů korun navíc. Jiřímu Paroubkovi se haló kolem školství minulé úterý a středu hodilo i jako vítaný argument při hlasování o nedůvěře vládě. „Bohužel za vlády Mirka Topolánka jsme svědky obratu směrem ke stagnaci a snižování úrovně jak platů učitelů a školských pracovníků, tak především objemu prostředků pro financování rozvoje vzdělávání,“ hřímal. A pokračoval: „Bohužel, opět se vracíme i v tomto směru do dřevních dob vlád Václava Klause, kdy přednost ve vládních prioritách měli tuneláři a kdy plat učitele byl zlomkem platu řadového bankovního úředníčka.“ Podal si i nového ministra školství Ondřeje Lišku ze Strany zelených. „Tato vláda nebyla dva měsíce schopná obsadit resort školství a nakonec jej svěřila mladému talentovanému muži, kterému nicméně chybí nejen manažerské, ale také akademické nebo i jiné vynikající renomé. Jeho angažmá nemůže skončit dobrým výsledkem,“ prohlásil o Liškově budoucnosti.
Havel Liškovi fandí.
S tak černou prognózou kupodivu nesouhlasí sociálnědemokratický stínový ministr školství Jiří Havel. „Nikdo neříká, že Liška neuspěje,“ uvedl Havel pro týdeník EURO. „Po pravdě řečeno, všichni si přejeme, aby kolega uspěl. Samozřejmě že má v této funkci několik handicapů, a mohu mu jen přát, aby se z nich nakonec staly přednosti. Protože není v zájmu nikoho, aby ztroskotal další ministr,“ říká Havel v jasném rozporu s Paroubkovou tvrdou linií.
Je pravda, že Liška začal ve funkci jako zkušený diplomat. Okamžitě poté, co ho v úterý jmenoval prezident Václav Klaus, vydal se na Maltézské náměstí mezi demonstrující učitele - a uspěl. Hodně mluvil o budoucím dialogu a takřka vůbec o aktuálních finančních požadavcích. I když možnost navýšit v příštím roce školský rozpočet o více než „Melčákovu“ a „Pohankovu“ miliardu pro týdeník EURO zatím nevyloučil: „Tohle nechávám otevřené, nechci střílet od boku cokoli konkrétního, protože to je tak vážný problém, že si zasluhuje dostatečnou pozornost a čas. Nebudu slibovat nic pro příští státní rozpočet. Ta možnost tu je, ale nebudu ji slibovat,“ řekl Liška doslova. Jeho kolegyně a ještě před týdnem i ministerská protikandidátka ze Strany zelených poslankyně Olga Zubová si myslí, že nový ministr se nyní bude snažit situaci učitelů zlepšit i jiným způsobem než jen navýšením státního rozpočtu. Také zdůrazňuje, že ohledně peněz bude mít hlavní slovo ministr financí. „O tom, jak bude rozpočet vypadat pro příští rok, by se měla zahájit jednání právě teď,“ vyzývá Zubová, která svůj souhlas s podobou rozpočtu na rok 2008 podmínila právě navýšením kapitoly školství o „Melčákovu“ a „Pohankovu“ miliardu. Mimochodem, oba poslanci ji vydupali s pomocí škrtů v oblasti podpory exportu a podpory v nezaměstnanosti.
Už Soukup protestoval.
O tom, že finanční situace škol v roce 2008 bude napjatá, se vědělo už letos na jaře, kdy se připravoval rozpočet. Právě tehdy začal předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík poprvé mluvit o prosincové výstražné stávce. Proti radikálnímu snížení prostředků na platy učitelů protestovali tehdejší ministryně školství Dana Kuchtová i její tehdejší náměstek pro investice Jaromír Soukup. „V materiálech ministerstva financí se objevuje rozpočet ministerstva školství o čtyři miliardy nižší, než je skutečnost,“ varoval Soukup. Kalouskovo ministerstvo tehdy také požadovalo, aby resort školství odevzdal část svého rezervního fondu určeného na investice do veřejného vysokého školství ve prospěch přerozdělení pro dopravu a obranu. „Vnímáme, že prioritou ministra financí ani vlády pravděpodobně není školství, a zásadně s tím nesouhlasím,“ řekl tehdy Soukup týdeníku EURO.
Utečou učitelé?
Dnešní stav je takový, že vysoké školy skutečně přicházejí o sedm procent svých financí. A největším problémem škol základních a středních jsou a budou nástupní platy učitelů, které se pohybují na úrovni přibližně patnácti tisíc korun hrubého. V uplynulých letech za vlád ČSSD se meziroční růst učitelských mezd přece jen dostal na hladinu čtyř až deseti procent, což odpovídalo poměrům u kvalifikovaných zaměstnanců v ostatních oborech. To však příští rok zřejmě skončí, protože i s přidanou miliardou je školský rozpočet schopen garantovat jen růst 1,5procentní. „Dostaneme se znovu do situace, kdy učitelská profese nebude moci konkurovat ostatním?“ ptá se Havel. Situaci dnes paradoxně komplikuje nízká nezaměstnanost. Zatímco ještě nedávno nebyl takový problém sehnat v regionech kvalifikované učitele, nyní je podle odhadu odborníků téměř polovina budoucích absolventů pedagogických fakult rozhodnuta nikdy nenastoupit do školství. Snahou odsunout řešení finančních potíží školství na rok 2009 možná Liška hraje o čas: V té době už zřejmě bude možné počítat také s penězi z evropských fondů.
Liška: Žádné další tlaky.
Během úterní stávky se zdálo, že tak velkou míru naštvanosti učitelů školské odbory nečekaly. Předpokládaná stotisícová účast ve stávce byla téměř o třetinu překročena, stávkovala řada neodborářů i pedagogů soukromých nebo církevních škol (i ony pobírají dotace od státu). Šlo o největší školskou stávku od roku 1989, například zářijového protestu v roce 2003 za ministryně Petry Buzkové se zúčastnil jen poloviční počet školských zařízení (3020) a řetězovou stávku v prosinci 1997 za ministra Jiřího Gruši podpořilo „jen“ 65 tisíc učitelů a zaměstnanců škol. Přestože nic neprosadila, odboráři žádné další akce nechystají. Dobšík sice avizoval možnost, že v případě nesehnání požadovaných peněz do přespříštího rozpočtu by se nemusely 1. září 2008 otevřít některé školy, Liška to však popírá. „Rozcházeli jsme se s Dobšíkem s tím, že se žádné další požadavky v tuto chvíli formulovat nebudou. Takže žádné další výhrůžky, žádný další tlak příští týdny ani měsíce nepřinesou,“ tvrdí rezolutně nový ministr. Jako by si vzal k srdci doporučení, které mu dal na Hradě Václav Klaus: „Takové stávky rozpočet školství nevyřeší, vysvětlete jim to.“ Za zbytečnou označil stávku i premiér Mirek Topolánek, podle něhož je přidaná miliarda do školství dostačující.
Nejsme odboroví císařové.
Liška má štěstí, že Dobšík není žádný David Rath, který dokázal svého času ve jménu peněz pro lékaře pořádně zlobit mnohé ministry zdravotnictví. Blíží se však rok, kdy účinek reformy veřejných financí dopadne na další skupiny obyvatel, a to je příležitost pro šéfa Českomoravské komory odborových svazů Milana Štěcha, senátora za ČSSD. I ten minulé úterý demonstroval s učiteli. „Reforma se projeví v rozpočtech rodin, a pokud napětí a nespokojenost budou akcelerovat, jsme připraveni zorganizovat jakýkoli protest,“ řekl týdeníku EURO. „Ani minutu bych neváhal, bude-li vůle členské základny. Protože na prosazení reforem s pomocí politických přeběhlíků a politické korupce je jediná adekvátní odezva, na kterou vláda slyší: Plné ulice nebo stávka,“ soudí Štěch. Jaké akce by připadaly v úvahu? „Nejsme žádní odboroví císařové. O tom se musí rozhodnout demokratickou procedurou od základních organizací až po odborové svazy. Zatím však stav natolik velké nespokojenosti nenastal,“ připouští a dodává, že jeho centrála v žádném případě nepůjde do souboje, který by neměl masivní podporu. Byl to právě Štěch, který na Maltézském náměstí připomněl tleskajícím demonstrantům, že Liška reprezentuje stranu, jež podporou reformy bere z rozpočtu prostředky na veřejné služby včetně školství. „Kdyby se nesnižovaly daně třeba právnickým osobám, nebudou jenom tři, ale desítky miliard navíc,“ povzbuzoval jejich vztek.
Liška slíbil, že už v nejbližších týdnech chce začít s učitelskou veřejností jednat o koncepčním řešení, jak natrvalo zajistit pro školství více peněz. Prý je připraven takovému řešení zajistit politickou podporu. Nezní to nereálně. Aspoň jako vyjednávač se zatím třicetiletý politik osvědčil.
O platech a stávce
- Průměrný plat zaměstnanců v regionálním školství 19 099 Kč
- Průměrný plat učitelů v regionálním školství 23 027 Kč
- Počet členů školských odborů 47 000
- Počet stávkujících zaměstnanců 128 352
- Celkový počet zaměstnanců regionálního školství 236 000 (2006)
- Počet stávkujících škol 5852
Pramen: Českomoravský odborový svaz pracovníků školství
Jak si Liška získal pískající pedagogy
Když se minulé úterý po poledni začaly na Maltézském náměstí v Praze rojit davy s transparenty, vypadalo to chvíli na demonstraci umělců před ministerstvem kultury. Jenže nápisy Kupte si pejska, Daní ze psa podpoříte školství v obci, Zvoníme na poplach - školství ohroženo drastickými škrty, Vládo, jsme tady - chudá priorita, Jaké školství, takový národ, Nechceme spořit s Liškou nebo Pražáci jsou tady - Praha nespí nenechaly úředníky vykukující z oken Nostického paláce na pochybách, že protest je tentokrát určen těm naproti - ministerstvu školství v Rohanském paláci. Asi sedm set učitelů z různých míst republiky přišlo vyjádřit nesouhlas se záměrem vlády snížit výdaje na školství a reálné platy pedagogů a převést finanční odpovědnost za učebnice a pomůcky na zřizovatele či rodiče. A naopak podpořit navýšení školského rozpočtu o tři miliardy korun. Když se k řečnické tribuně v podobě skutečné školní lavice blížil nový ministr školství Ondřej Liška ze Strany zelených, přivítal ho ohlušující pískot. Jenže třicetiletý politik prokázal, že v oboru komunikace není žádný zelenáč. „Slyšeli jste planých slibů už celou řadu. Nepřišel jsem nic slibovat,“ naladil posluchače hned na začátku zostra, po churchillovsku. „Jsem si vědom, že jsou to přesně dvě hodiny, co jsem byl jmenován prezidentem do své funkce. A přišel jsem se solidní nabídkou partnerství, protože jsem si vědom toho, že tento vážný problém, na který poukazujete a jehož formu plně respektuji, nelze řešit ad hoc při každém schvalování státního rozpočtu. Je to problém, který není řešen dlouhodobě a jenž je setrvalý a hluboký. Nerespektuje roli, kterou hrajete ve společnosti, a s kvalitou této role musí souviset a musí tomu odpovídat také kvalita ohodnocení,“ pokračoval a učitelé mu poprvé zatleskali. Jako kdyby neslyšeli, že řeč je o penězích až na rok 2009, ne pro sezónu 2008. A Liška svými vstřícně laděnými výroky bodoval dál: „Vidím v tom velmi dobrou perspektivu,“ řekl o dialogu. „Nechci pokračovat v jednání až někdy v půli roku, na podzim či v zimě, nýbrž je chci zahájit neodkladně, hned poté, co tato vaše stávka odezní - co se vrátíte a co budeme moci nastavit vztah nového partnerství, dialogu,“ naznačil potřebu známého klidu na práci (a čekání na peníze, které získá resort napřesrok od Evropské unie). Když končil slovy „mějte se pěkně, vážím sic vás, na shledanou“, vypukl potlesk tak silný, že dal zapomenout na vlastně nejpodstatnější větu v Liškově improvizované řeči: „Cokoli bych řekl nad rámec toho, co jsem právě řekl, by bylo laciné, bylo by to populistické, a to neudělám.“ Mladý, intelektuálně vyhlížející politik vyhrál. Snad mu nakonec v očích protestujících pomohlo i ono těsně předcházející a obavami prezidenta Václava Klause předznamenané jmenování na Hradě, jež mu tváří v tvář davu poskytlo punc nevinného otloukánka. Peněz na „prioritní“ školství bude v příštím roce sice málo, ale nikdo to neodnese.
