EGAP naplňuje snahu vlády o diverzifikaci českého exportu. Vývozce si u nás pojišťuje rizika vstupu na zahraniční trhy, objemy poskytnutých záruk dosahují 40 miliard korun za rok, říká generální ředitel a předseda představenstva státní pojišťovny Jan Procházka.
EGAP je státem zcela vlastněná pojišťovna, která pojišťuje smysluplné vývozní projekty, které mají buď delší dobu splatnosti, anebo se odehrávají v teritoriích, jež jsou o něco více riziková. Exportér si u nás pojišťuje prvky nejistoty.
Nejde pouze o primární pojišťování bank, produktové portfolio máme rozděleno zhruba 50 na 50. Pojišťováním úvěrů sledujeme to, aby měly zahraniční protistrany přístup k levnějším úvěrům, pokud si kupují český výrobek nebo službu. Zjednodušeně řečeno, když máte v plánu postavit v Ázerbájdžánu novou rafinerii – s příslibem německé kvality za české ceny ─ tak vám nabídneme desetileté financování třeba za tři procenta roční úrokové sazby. Pokud byste si vzal úvěr na tamním trhu, bylo by to třeba za deset procent. To je ta první polovina našeho byznysu.
Druhou je, opět poněkud zjednodušeně, pojišťování faktur. Dám příklad: Vyvážíte na Ukrajinu, dodáváte jim paštiky, a oni řeknou: dovezte nám tři kamiony a my vám to za půl roku zaplatíme. Otázkou je, zda vůbec. Takže než se pouštět do podobných riskantních podniků, je lépe nechat se pojistit. Jak říká Jára Cimrman: Škody nezjistí, kdo se pojistí :-). Exportér dostane zaplaceno od nás nebo od banky, a my si šest měsíců počkáme, až nám to uhradí odběratel. Jeho finanční profil si projdeme předem, a když nám tam něco nebude sedět, tak případ nepojistíme nebo hledáme jiný model. Třeba přes garanci mateřské firmy. V posledních letech extrémně roste pojišťování investic v zahraničí, tedy nemožnost vyvést dividendy ze země nebo případné vyvlastnění.
Jak byste popsal vaši společnost a její roli v podpoře českého exportu?
Jak velkou samostatnost máte v rozhodování, co pojistit a co ne?
Představenstvo má obchodní vedení, v pojišťovně máme pojistný výbor a další platformy. Držíme se bankovního principu minimálně čtyř očí i při nejmenších obchodech. Hlavní obchodní rozhodnutí se dělají na představenstvu. Od určité velikosti obchodu nebo podle míry angažovanosti firmy na daném trhu případ popíšeme členům naší dozorčí rady, oni se k němu vyjádří, a až poté o tom hlasujeme v představenstvu.
Stát má velkou pravomoc a může projekt zastavit. Nemá ale to obchodní vedení, které nese celou odpovědnost. Jinými slovy, když dělá představenstvo svou práci dobře, dostane odměnu. Když naopak špatně, přijde trest. Dříve tomu tak nebylo, odpovědnosti se přehazovaly.
V kolika zemích působíte, kde nejvíce?
Hlavní zadání od české vlády je diverzifikovat vývoz. Na této bázi sledujeme, kolik děláme obchodů do jakých zemí. Většinou se pohybujeme mezi 30 a 40 státy světa, rekord byl 42 za rok. Loni to bylo včetně Česka 37 zemí.
Tvrdí se, že nesmíme pojišťovat do EU, ale není to úplně pravda. Jednotný trh má jisté výjimky, když jde o dodávky nad dva roky trvání, tyto obchody dělat můžeme.
Pokud jde o teritoriální podíly, je to poměrně jednoduché. Kdysi připadalo na Rusko 55 procent objemu, momentálně má stejně jako Ázerbájdžán 20 procent. U některých dalších států jsme na 15 procentech, takto můžeme postupovat dál až k jednotkám procent.
Je region států Východního partnerství a jejich sousedů složitý?
Rusko a Ázerbájdžán, kde se pohybujeme historicky dlouho, máme dobře ošetřené. Tam žádné nové nesnáze nejsou. Hodně pojišťujeme do Běloruska, Gruzie, často Arménie, docela i Kazachstánu, tam se rovněž orientujeme. Následují menší obchody v Kyrgyzstánu, Uzbekistánu nebo v Lotyšsku, kde se postupně učíme.
Jak získáváte informace o teritoriích a tamních poměrech?
Prvořadým tématem je riziková stránka věci. Máme na to odborníky, specialisty na regiony, obory a banky. Děláme i ratingy protistran. Spolupracujeme v rámci Týmu Česko (sdružení státních agentur a proexportních bank, pozn. red.), s ambasádami, obchodními rady, místními bankami.
Když děláme v Arménii, víme, že je tam tamní EGAP. V něm máme kolegy, s nimiž se známe z mezinárodních jednání. Těch se ptáme na vše potřebné, stojí to na méně formální bázi.
Část informací si také standardně kupujeme. Existují byznysové servery, které s těmito daty pracují a obchodují. Naši rizikoví specialisté se na informace podívají a vyhodnotí je.
Jsme nicméně pojišťovna, a jak známo, pojistné události se dějí, sebevětší snaze navzdory. Uděláme obchod v Africe, tam vypukne převrat, povstalci zapálí parlament, vymění prezidenta a odmítnou platit dluhy. To je realita, která se nedá předem předvídat.
Plusem je, že se to dá řešit. V takové situaci například zasáhne Pařížský klub (organizace bohatých věřitelských zemí, které hledají společný postup pro řešení těžké splátkové situace chudých a rozvojových zemí, pozn. red.) Ten zakročí a platby se obnoví.
Dále často využíváme spolupráci s jinými bankami, konkrétně v Africe s francouzskými, které se tam vyznají.
Jaké jsou odlišnosti mezi těmito zeměmi?
V Ázerbájdžánu jsme nyní schopni získat státní garanci. Řešili jsme s jejich ministerstvem financí dopravní infrastrukturu a telematiku. Máme vyzkoušený model práce pod státní zárukou, která je mnohem lepší než záruka bankovní.
V Rusku je to jinak, státní záruku vám tam nedají nikdy, ale začali nám dávat kvazistátní záruky, spoléhat na jejich gubernie ideální není, ale zvládáme to třeba na úrovni měst. Například v případě dodávek autobusů.
U dopravních podniků je obecně problém, většinou nemají peníze, protože co do nich stát nalije, hned zase odteče. S takovou firmou se nedá plánovat na 15 let. Musíte proto sázet na to, že přepravce podrží město, takže usilujeme o záruky od radnic nebo se domáháme záruk u bank.
V Rusku je jich asi 300 a ty největší jsou opravdu silné. My půjčíme bance peníze, ona je dá žadateli – a když u něj nastane problém, dluží nám banka, ne on. V Bělorusku fungujeme na stejné bázi.
Dá se tedy říci, že jdete vyšlapanými cestičkami a přizpůsobujete se novým situacím?
V zásadě ano. Máme za sebou dvacet sedm let existence a zkušeností. Původní objemy pojištěného vývozu vyskočily z pěti miliard na deset, momentálně se pohybují kolem 30, 40 miliard ročně. V minulosti se staly chyby a český stát musel vypomáhat dotacemi.
Když jsme nyní vyplňovali formální žádost o dotace na roky 2019 až 2021, byla tam třikrát nula. To znamená, že na tato léta od státu nic nežádáme a s hospodařením plánujeme být v plusu. Za loňský rok jsme dosáhli po mnoha letech kladného výsledku. V současné chvíli se dílčí ukazatele za minulý rok ještě auditují.
