Když stát sebere podnikateli firmu a prodá ji státnímu podniku, říká se tomu v Rusku privatizace
V noci na 14. listopad přišla k ruskému ministrovi ekonomického rozvoje Alexeji Uljukajevovi návštěva. Zhruba desítka mužů, někteří v uniformách a ozbrojení, jiní v civilu. Přišli ministra zatknout; ještě tu noc byl obviněn z pokusu o korupci. Měl požadovat úplatek dva miliony dolarů za to, že ze své funkce schválí prodej poloviny státní ropné firmy Bašněfť do rukou státního ropného kolosu Rosněfť.
Ministr Uljukajev už pochopitelně nic schválit nestačil, protože o funkci okamžitě přišel. Soud mu nařídil domácí vězení; stal se dosud nejvýše postaveným postsovětským mocipánem, jenž se ocitl za katrem. Minulý týden pak řečené firmy oznámily, že transakce proběhla. Stát od svého vlastního podniku za prodej vyinkasoval 315 miliard rublů, tedy něco přes pět miliard dolarů.
Mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov pochválil „perfektní bezpečnostní zásah“ při zatýkání úplatného ministra a řekl, že to Rusku pomůže v očích investorů: „Budou-li chápat, že boj proti korupci v Rusku probíhá pravidelně a bez ohledu na pozice a má svoje výsledky, je to pro investiční přitažlivost země plus.“
S jedním nepatrným háčkem: že totiž nikdo oficiální verzi nevěří. Zaprvé, pokud by Uljukajev skutečně o úplatek žádal, šel by nehorázně pod cenu. Jen považte - kam by přišli ruští papaláši, kdyby měli žít z necelého půl promile z každé transakce?
Všudypřítomná KGB
Zadruhé, jedním z mužů, kteří přišli Uljukajeva zatknout, byl jistý Oleg Feoktistov, do srpna vysoký důstojník FSB. Od té doby je šéfem bezpečnosti - hádejte - státního ropného koncernu Rosněfť; té firmy, jejíhož šéfa měl Uljukajev žádat o úplatek.
A právě k Igoru Sečinovi, dalšímu exkágébákovi, o němž je zvykem mluvit jako o blízkém spojenci prezidenta Vladimira Putina, se sbíhají nitky v propojených případech zavřeného ministra a ropné firmy, kterou ruský stát v rámci privatizace prodal sám sobě. Sečin měl podle ruských blogerů Feoktistova přetáhnout z FSB právě proto, aby hledal (či vytvářel?) kompromitující materiály na několik představitelů liberální (v ekonomickém slova smyslu) kliky mezi ruskými vládci. Prezident Putin s nimi musí volky nevolky spolupracovat, aby v zemi postižené levnou ropou a západními sankcemi nevznikl větší ekonomický průšvih, než je nutné.
Feoktistov přestoupil z FSB do Rosněfti jen několik týdnů poté, co Putin Sečina veřejně kritizoval za neschopnost, s níž ropnou firmu vede. Zároveň Rosněfť posílila ve chvíli, kdy Putin začal mluvit o prodeji 20procentního podílu ve firmě (sešlo se na padesát potenciálních investorů z celého světa). Zhruba jedenáct miliard dolarů, které má prodej vynést, by pomohlo vyspravit díry zející v rozpočtu. Rozpočtové škrty pro Putina nepřipadají v úvahu, chce-li dále vládnout v relativním klidu.
Bašněfť jako Jukos
Jenže zatímco Putin potřebuje velmi nutně sanovat rozpočet, Sečin na stavu veřejných financí žádný zvláštní zájem nemá; naopak ho podle nejlepších imperiálních instinktů zajímá ovládání co největší říše. Podle analýz Bloombergu i Rádia Svobodná Evropa je Sečin rozhodnutý zabránit i částečné privatizaci Rosněfti stůj co stůj.
Případ Bašněfť mu v tom smyslu zřejmě přihrála šťastná náhoda. Putinův a jeho zájem se v tu chvíli protnuly; odnesl to Vladimir Jevtušenkov, jehož konglomerát Sistěma firmu vlastnil do roku 2014. Tehdy ji Putin nechal jednoduše zkonfiskovat podle vzorce, jejž si osvojil při jednání s Michailem Chodorkovským a jeho Jukosem (firmu sebrat, majitele zavřít a později propustit).
Letos bylo zjevné, že se stát bude muset Bašněfti zbavit, protože každá kopějka dobrá (celá firma má hodnotu zhruba deseti miliard dolarů). Při hledání kupce byli Putin a s ním všichni ekonomové ve vládě (v čele s Uljukajevem) proti možnosti prodat firmu Rosněfti. Zaprvé investor působící v Baškortostánu by mohl přinést technologický pokrok, jehož Rosněfť není schopna.
Zadruhé nedává smysl, aby stát, chce-li prodejem vydělat peníze, platil sám sobě.
Putin otočil
Sečin ovšem Bašněfť chtěl. Analýzy se neshodují pouze v tom, jestli tolik stál právě o Bašněfť, nebo pomocí sporu o ni chtěl vyvolat dusno, jež mu umožnilo využít bezpečnostní akce ke zmaření privatizace jeho vlastní firmy.
A pak najednou Putin otočil. „Přesně vzato, Rosněfť není státní firma, protože 19,7procenta z ní vlastní BP,“ řekl reportérovi Bloombergu ve Vladivostoku na otázku, proč změnil názor. Dokázal přitom udržet kamennou tvář.
To už ale Sečinův muž Feoktistov od srpna pracoval proti Uljukajevovi a dalším „liberálům“. Plán šéfa Rosněfti byl postupovat tak, aby to vyvolalo pořádný poprask.
Proč? „Po událostech posledních dnů je zcela zjevné, že se najde jen málo investorů, kteří by chtěli koupit kus Rosněfti a hájit pak proti Sečinovi své zájmy z pozice minoritního akcionáře,“ řekl listu The Moscow Times tamní politický analytik Dmitrij Oreškin, „jsem si jistý, že privatizace bude přinejmenším odložena, nebo dokonce zcela zrušena.“ •
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
