Příprava na přistání

ČNB chystá obrat a zvýšení úrokových sazeb

Není to poprvé, co se objevují zprávy o možném obratu kurzu měnové politiky a růstu úrokových sazeb. Přesto je nedávné prohlášení guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy o možném brzkém zvýšení sazeb nutné brát vážně. I přestože člen bankovní rady Jan Frait vzápětí trhy uklidňoval, že to nebude tak horké a že reagovat na zdražení energií sazbami nepovažuje za přínosné. Důvodů pro změnu chování centrální banky je ale dost. Již ve čtvrtek 27. října bude bankovní rada projednávat svou pravidelnou čtvrtletní zprávu o inflaci a lze očekávat, že z ní bude zřejmá změna pohledu na vývoj ekonomiky v nejbližším období. Navíc zpřísnění měnové politiky ještě do konce letošního roku kvůli zvýšené inflaci v eurozóně minulý týden připustil šéfekonom Evropské centrální banky Otmar Issing. České sazby jsou nyní čtvrt procentního bodu pod eurovými. Dosavadní rozhodování Bankovní rady ČNB je zřetelně nezávislé a tato situace je pro refinancování ČNB velmi výhodná. Za nižší sazby stahuje peníze z českého trhu a za vyšší sazby deponuje devizové rezervy. Do určité míry tak kompenzuje dopady posilování koruny na své hospodaření. Přesto lze těžko předpokládat, že by tento rozdíl mohl dále růst, zvláště pokud bude inflace v České republice a v Evropě srovnatelná. A to zřejmě bude. Čeští centrální bankéři však minulý týden žádné prohlášení nepřinesli, protože před svým měnovým zasedáním pravidelně drží bobříka mlčení.

Zanechte nadějí

.
Zřejmě nejde jen o izolované ceny ropy, o nichž mluvil před dvěma týdny guvernér Tůma, když v Bratislavě prohlásil, že nejsme žádný izolovaný ostrůvek ve světě a ropa nás nemůže minout. Přesto ropa je nepochybně významným činitelem. Zpráva o inflaci ještě v červenci letošního roku předpokládala ve svém základním scénáři stagnaci cen ropy, což se nyní může jevit jako příliš optimistické. Soudě dle zpráv z trhu, chystají ruské ropné firmy přehodnocení své cenové politiky a ceny sirné uralské ropy, která je pro Česko nejpodstatnější, patrně citelně vzroste. Navíc se předpokládala i stagnace cen zemního plynu, ovšem je naprosto zřejmý její podstatný vzestup již ve čtvrtém kvartálu a další vzestup lze očekávat už v příštím roce. Ceny plynu jsou nepřímo vázány na ceny ropy a ke zdražování dochází s několikaměsíčním časovým posunem. Již v prvním kvartále příštího roku mohou odběratelé plynu zažít po letošním téměř dvacetiprocentním zdražení další šok.

Nákupy straší.

Pro ČNB však nebudou důležité ani tak samotné ceny energetických surovin, ale to, jak se zdražení promítne do celého výrobního řetězce a nakolik to budou spotřebitelé akceptovat. Jednorázový cenový skok způsobený růstem nákladů je totiž z měnového hlediska nepříliš podstatnou záležitostí. Něco jiného však bude, pokud se ukáže, že v ekonomice je nadbytek peněz, rostoucí poptávka navýšení cen bez problému pohltí a otevře se prostor pro další zdražovaní.
Z tohoto pohledu je pro centrální banku vážným varováním údaj o vývoji tržeb v maloobchodě, který minulý týden zveřejnil Český statistický úřad. Růst téměř o šest procent je nevyšší od listopadu roku 2004 a soustřeďuje se zejména do sortimentu textilu a obuvi, průmyslového zboží a energetiky. Výrazně roste také prodej motoristického zboží. To naznačuje silnou koupěschopnou poptávku, a pokud by se tyto srpnové údaje potvrdily i v dalších měsících, neměla by bankovní rada zřejmě se zvýšením sazeb příliš otálet. Na druhé straně okamžitá reakce je nepravděpodobná, protože ČNB se bude chtít vyhnout opakování situace z konce loňského léta, kdy nejprve dvakrát zvedla sazby o čtvrtinku procentního bodu a potom zase kvačila zpátky, dokonce na historicky nejnižší úroveň.

Co bude za rok.

Růst spotřeby domácností souvisí i s růstem celé české ekonomiky a s uzavíráním produkční mezery, tedy mezery mezi skutečným a potenciálním neinflačním výkonem ekonomiky. Červencová Zpráva o inflaci předpokládala růst českého hrubého domácího produktu o čtyři procenta a při tomto tempu se produkční mezera měla uzavřít na počátku roku 2007. Jestliže hospodářský růst překročil pět procent, může k tomu dojít o dost dříve. To by znamenalo rychlý růst inflačních tlaků, přičemž by ČNB nebyla schopna adekvátně reagovat, protože její zásah ve formě zvýšení sazeb má reálný dopad na ekonomiku se zpožděním čtyř až šesti kvartálů.

Nezodpovědný erár.

Situaci komplikuje i nezodpovědná fiskální politika státu. Centrální banka není schopna předvídat chování státních financí. Letošní schodek má být o několik desítek miliard korun nižší, než byl plánován, a je otázkou, nakolik přesná je předpověď hospodaření státu v příštím roce. Vláda si navíc příliš starostí nedělá ani se závazky vůči Evropské unii, protože v těch se píše, že schodky budou klesat. Ony jsou sice nižší, ale schodek naplánovaný na příští rok je vyšší než očekávaný letošní deficit. Nelze se přitom vymlouvat na neočekávaný vývoj situace. Již srpnu ve vnitřních materiálech ministerstvo financí počítalo s letošním schodkem ve výši 67,6 miliardy, a přesto v září předložilo do Parlamentu státní rozpočet s deficitem 74,4 miliardy korun. Úspor je přitom dosahováno vyšším výběrem daní a výdaje jsou naplňovány fakticky bezezbytku. Z pokladního plnění státního rozpočtu, kde je stát zatím stále v přebytku, lze navíc očekávat velká vydání v posledním kvartálu, a tím i pořádný poptávkový stimul ekonomice, ale i inflaci.

Povolená kurzová brzda.

ČNB se dosud při umravňování inflačních tlaků mohla spoléhat na devizový trh, kde docházelo k dlouhodobému a citelnému zpevňování kurzu české koruny. Jenže obchodníci s měnami při svých výpočtech počítali s poměrně rychlým vstupem do systému směnných kurzů ERM II a zafixováním české měny vůči euru. Zde se rovněž poněkud mění podmínky. Viceguvernér Miroslav Singer nedávno na konferenci spolupořádané týdeníkem EURO uvedl, že ECB bude akceptovat posilování české měny i během jejího pobytu v ERM II. Navíc se množí spekulace o pozdějším vstupu České republiky do eurozóny, a to vzhledem ke špatné připravenosti. Navíc v případě vlády s účastí ODS po příštích volbách nelze očekávat velké euronadšenectví. Dobře informovaný analytik České spořitelny Viktor Kotlán odhadl datum přijetí eura na rok 2013. To by však znamenalo, že posilování koruny může probíhat pomaleji než dosud a v případě nějakých negativních zpráv není vyloučeno i její dočasné citelnější oslabení. A to je další důvod, proč by se ČNB měla chystat na zvednutí úrokových sazeb.

Tikající hypotéky.

Je přitom nepochybné, že přitvrzení měnové politiky je momentálně velmi citlivou záležitostí, která může v případě předčasné či příliš silné reakce rozkolísat ekonomiku a dnes už také vyvolat potíže u velkého množství českých domácností. Ty mají totiž především na pořízení bytů napůjčovány hypotéky a úvěry ze stavebního spoření v rozsahu více než tří set miliard korun. Velká část klientů má přitom úrokové sazby fixovány na nejkratší, pouze roční, období, protože podmínky v těchto případech byly mimořádně atraktivní. Růst sazeb o jediný procentní bod potom znamená, že tyto domácnosti budou muset zaplatit dohromady navíc nejméně tři miliardy korun ročně. Protože však lze očekávat, že úroky z hypoték stoupnou více, bude dopad ještě větší. Navíc vláda chystá odnětí daňového zvýhodnění pro hypoteční listy. To by dále zvedlo úroky z hypoték. Přírůstek příjmů z vyšších mezd v příštím roce by tak mohl být z podstatné části odčerpán vyššími splátkami hypoték a některé domácnosti by se mohly dostat i do finančních potíží a prodlevy se splácením. Již dnes banky registrují růst platební nekázně a řada úvěrů je nesplácených. Minulý týden ČNB zveřejnila statistiku, která říká, že nespláceno je zhruba osm procent úvěrů. V případě úvěrů na bydlení jsou to pouze čtyři procenta, v případě spotřebitelských půjček až čtrnáct procent.
Další zvýšení rizikovosti portfolií hypotečních bank po zvýšení úrokových sazeb by je nutilo dále zvyšovat své úrokové marže a poplatky. Tím by se další klienti začali dostávat do problémů a roztáčela by se nebezpečná spirála.