Před doměřením daně pomůže nachystaná dokumentace
Zájem o tvorbu cen uvnitř koncernů, čili transferové ceny stoupá. Předchozí, Fischerova vláda i tripartita označily jejich přísnější kontrolu za jednu z priorit. Ačkoli to není v Česku obvyklé, uvedení v život na sebe nenechalo dlouho čekat. Oddělení specializovaných kontrol na finančních úřadech mají během tří let zkontrolovat transferové ceny u vytipovaných poplatníků, především u tuzemských dcer nadnárodních podniků a společností, které realizují převážnou část obratu se spojenými osobami (tedy s firmami ze stejné skupiny). Předmětem kontroly transferových cen nejsou jen transakce přeshraniční (prováděné se zahraničními spojenými osobami), ale i obchody mezi výhradně tuzemskými subjekty, kde nedochází k transferům zisků do zahraničí.
Kontrola podle scénáře
Správce daně nejdříve zkoumá, které subjekty jsou ve vztahu ke kontrolovanému daňovému poplatníkovi považovány za spojené osoby. Potřebuje znát kapitálovou strukturu skupiny a také členy statutárních orgánů, kteří by mohli zakládat personální propojení. Následně správce daně zkoumá obchodní podmínky sjednané v transakcích uvnitř skupin. Pokud kontrolovaný poplatník vystupoval ve stejné transakci se spojenou osobou i s třetími stranami, existuje vnitřní srovnatelná cena. Když je cena účtovaná třetím stranám vyšší než cena účtovaná spojeným osobám, slouží tento rozdíl jako základ pro doměření daně. Před doměřením daně má správce daně povinnost vyzvat poplatníka, aby rozdíl vysvětlil. Doložení rozdílů mezi cenou účtovanou třetím stranám a skupině přitom může být ošemetné. Správci daně se zpravidla nespokojí s ústním vysvětlením, přestože argumentace může být zcela odůvodněná – například že skupina odebírá značnou část produkce/služeb poplatníka, zajišťuje dlouhodobé odběry nebo že k prodeji třetím stranám je potřeba obchodní oddělení, zatímco pro prodej do skupiny nikoliv. Proto je vhodné mít v případech, kdy se cena účtovaná třetím stranám liší od cen pro skupinu, zpracovanou dokumentaci, která takové rozdíly popisuje a kvantifikuje.
Nenechat se překvapit
Jestliže neexistuje vnitřní srovnatelná cena, správce daně zkoumá, zda je ziskovost poplatníka v transakcích se spojenými osobami na trhu obvyklá. Pro tyto účely nejčastěji používá databázi Amadeus, na kterou jsou úředníci z odborů specializovaných kontrol školeni a která v současnosti obsahuje finanční a právní informace o více než čtrnácti milionech evropských společností. Berní úředník vyhledá v databázi Amadeus společnosti podobné kontrolovanému poplatníkovi a použije údaje z účetních závěrek pro porovnání ziskovosti. Pokud je ziskovost srovnatelných společností vyšší než ziskovost kontrolovaného poplatníka, vyzve správce daně poplatníka k doložení tohoto rozdílu. Předložením informací, ze kterých při stanovení obvyklé ziskovosti vycházel, současně správce daně splní svou povinnost a důkazní břemeno přechází na poplatníka. Případnému doměření daně se dá vyhnout zpochybněním analýzy provedené správcem daně a následnou vlastní analýzou, nebo vysvětlením rozdílu mezi cenou sjednanou a cenou stanovenou správcem daně. V obou případech je však výsledek nejistý a náklady na obhajobu transferových cen rostou. Nejlepší obranou před doměřením daně je proto nachystaná dokumentace ke stanovení transferových cen. Zkušení poplatníci již disponují dokumentací založenou na stejných principech, které správci daně při daňových kontrolách zpravidla respektují. Součástí dokumentace je i srovnávací analýza vycházející z databáze Amadeus. Když poplatník předloží dokumentaci se srovnávací analýzou, správce daně se zpravidla omezí na kontrolu předložené dokumentace a postup vyhledávání společností. Pokud informace odpovídají ekonomické skutečnosti a účetnictví, neměl by mít správce daně pochybnosti o správném nastavení transferových cen. Navíc je zřejmé, že poplatník je v oblasti transferových cen připraven a pro jejich určení pravděpodobně vychází z předem nastaveného a odborníky odsouhlaseného modelu. Naopak poplatníci, kteří dokumentaci vypracovánu nemají a transferové ceny nastavují ad hoc, jsou pro správce daně snadnou kořistí.
