Díky našemu seriálu získáte dostatek rad, abyste mohli s finančním úřadem jednat jako rovný s rovným a minimalizovali případná rizika.
Daňové řízení krok za krokem
Díky našemu seriálu získáte dostatek rad, abyste mohli s finančním úřadem jednat jako rovný s rovným a minimalizovali případná rizika.
Jedním ze způsobů vyměření daňové povinnosti je vytýkací řízení. Při současných způsobech provádění vytýkacího řízení jsou daňovým subjektům (poplatníkům) přiznávána mnohem menší práva, než jak je tomu například u daňové kontroly. V důsledku tak poplatníci čelí mnohem tvrdším postupům správců daně (finančních úřadů). Ukážeme vám, jak se v těchto případech bránit a nedovolit tak správci daně zneužívat svého nadřazeného postavení.
Co je to vytýkací řízení
Vytýkací řízení je institutem sloužícím k odstranění pochybností ohledně podaného daňového přiznání. Správce daně má tak před vyměřením daně možnost přezkoumat správnost, pravdivost či úplnost podaného daňového přiznání. Při vzniklých pochybnostech může vyzvat poplatníka k jejich odstranění.
Na počátku devadesátých let minulého století čelili správci daně rozsáhlým a častým daňovým únikům. Stalo se tak v důsledku teprve se rodících a tudíž nedokonalých daňových zákonů. Z těchto důvodů dostali správci daně do rukou rozsáhlé pravomoci v podobě vytýkacího řízení, jehož smyslem bylo poskytnout správci daně čas na okamžité přezkoumání podezřelých daňových přiznání. Problémem byly převážně nezákonné nadměrné odpočty či ta skutečnost, že než si správce daně po několika letech udělal čas na podrobné přezkoumání daňové povinnosti, poplatník již dávno převedl majetek na jiné subjekty, a tak případnou vyšší daňovou povinnost již neměl z čeho uhradit. V dnešní době se však tyto nekalé praktiky poplatníků vyskytují v daleko menší míře, tudíž vytýkací řízení již nelze vykládat stále stejným způsobem.
Zmíněnou změnu ve výkladu můžeme spatřovat například v tom, že již nelze zahájit vytýkací řízení při sebemenším podezření správce daně. Naopak je třeba důsledně trvat na tom, aby pochybnosti správce daně byly zcela konkrétní. V opačném případě, tedy neobsahuje-li výzva konkrétní pochybnosti, doporučujeme poplatníkům postupovat podle ustanovení § 32 odst. 7 daňového řádu a pokusit se výzvu k odstranění pochybností zneplatnit, případně se následně obrátit přímo na soud.
Provádění vytýkacího řízení bez přiznání jakýchkoliv práv poplatníkům je nejen v rozporu se základními zásadami daňového řádu, ale také v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Správce daně má tak při vytýkacím řízení povinnost daňovým subjektům přiznávat práva obdobná těm, jaká mají poplatníci při daňových kontrolách.
Poznatky z praxe: Výše uvedená práva a povinnosti správci daně v mnoha případech stále neuznávají. Namísto toho s poplatníky (nejen) při vytýkacím řízení stále jednají jako s věcmi bez jakýchkoliv práv. Daňovým subjektům tak zatím nezbývá než se svých práv účinně domáhat soudní cestou.
Mezní lhůta pro zahájení: 30 dnů
Vytýkací řízení zahajuje finanční orgán sdělením konkrétních pochybností daňovému subjektu spolu s výzvou, aby se poplatník k pochybnostem vyjádřil. Tedy zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal. K tomu mu správce daně musí poskytnout lhůtu ne kratší 15 dnů.
S výzvou k odstranění pochybností bývá zpravidla spojeno poučení, že pokud jí poplatník nevyhoví či neodstraní pochybnosti, je správce daně oprávněn stanovit daň na základě takzvaných pomůcek. Toto „vyhrožování“ však ve většině případů nemá zákonný podklad, jelikož správce daně je oprávněn přejít na pomůcky pouze v tom případě, že daň nelze stanovit dokazováním.
Poznatky z praxe:
Podle nejnovějších rozhodnutí soudů (judikatury) je správce daně oprávněn vydávat výzvy opakovaně. V takovýchto případech se však musí vždy jednat o konkretizaci výzvy prvotní. Znamená to, že správce daně je v rámci vytýkacího řízení oprávněn prověřovat jen a pouze prvotní konkrétní pochybnost. Vyvstane-li potřeba prověřovanou oblast rozšířit, nelze tak již učinit v rámci vytýkacího řízení. V tomto případě je správce daně povinen zahájit daňovou kontrolu.
Soudy dosud neřešily přímo otázku, do jakého data od podání daňového přiznání je správce daně oprávněn vytýkací řízení zahájit. Nicméně podle našeho názoru, stejně jako podle mínění odborné veřejnosti a také některých soudců Nejvyššího správního soudu (vysloveného v rámci jejich publikační činnosti), není správce daně oprávněn zahájit vytýkací řízení po uplynutí obecné lhůty pro podání odvolání.
Znamená to tedy, že správce daně má na zahájení vytýkacího řízení pouze 30 dnů, počínaje uplynutím lhůty k podání daňového přiznání. Po uplynutí této lhůty dochází k samovyměření daně a tudíž vytýkací řízení již nelze zahájit.
Poznatky z praxe: Třicetidenní lhůta pro zahájení vytýkacího řízení je mezi správci daně věcí zcela neznámou. V praxi se tak poplatníci setkávají i s případy, kdy vytýkací řízení bývá zahájeno po uplynutí několika let od podání daňového přiznání. Nicméně, jak už jsme uvedli výše, závazný judikát soudu věnující se přímo této věci zatím ještě neexistuje.
Práva poplatníků potvrdily soudy
Jak jsme již nastínili výše, poplatníci mají v průběhu vytýkacího řízení obdobná práva jako při daňové kontrole, což také pravidelně potvrzují soudy v rámci soudního přezkumu.
Mezi nejvýznamnější práva tak patří zejména právo předkládat a navrhovat důkazní prostředky, právo klást svědkům a znalcům otázky či právo vyjadřovat se k výsledkům zjištění a navrhovat jeho doplňování.
Poznatky z praxe:
Snad v každém stadiu daňového řízení platí, že finanční orgány jen nerady přiznávají poplatníkům jakákoliv práva. Namísto toho maximálně využívají neznalosti a pasivity daňových subjektů. Proto je ve vašem zájmu se svých práv v co největší míře domáhat!
Délka a ukončení vytýkacího řízení
Mezi problematická místa vytýkacího řízení patří jeho délka. Jelikož vytýkací řízení je zahajováno snad u každého nadměrného odpočtu, je pro poplatníka s takovým odpočtem délka vytýkacího řízení velmi důležitá. Do doby ukončení vytýkacího řízení totiž tento daňový subjekt svým nadměrným odpočtem úvěruje státní rozpočet.
Nejvyšší správní soud proto v této věci jednoznačně rozhodl, že správce daně je povinen řídit se lhůtami pro ukončení vytýkacího řízení obsaženými v interním pokynu ministerstva financí č. D-144. Ten mimo jiné stanovuje, že délka vytýkacího řízení by ve většině případů neměla překračovat 12 měsíců.
Poznatky z praxe: Stále existují případy, kdy je vytýkací řízení neúměrně protahováno nad rámec pokynu č. D-144. V tomto případě má poplatník právo na ochranu před nečinností podle daňového řádu. Není-li zde úspěšný, pak může takovýto postup rovnou zažalovat u soudu.
Samotné vytýkací řízení pak správce daně ukončuje dvěma způsoby. Prvním je platební výměr na vyšší daňovou povinnost. Druhou možností je protokol o ústním jednání, kde správce daně konstatuje odstranění pochybností spolu s vydáním platebního výměru na původní daňovou povinnost, tedy tak, jak si ji poplatník sám vyměřil v daňovém přiznání. Existuje zde tak povinnost vždy vydat platební výměr. Za den vyměření daně se považuje den vydání platebního výměru.
Poznatky z praxe: Správce daně má vždy povinnost vydat platební výměr. A to nezávisle na tom, zda je vytýkací řízení ukončeno s nálezem či bez nálezu. Toto si správci daně ne vždy uvědomují. Mnohdy se dokonce neobtěžují ani sepsat samotný protokol, čímž dostávají daňový subjekt do velké právní nejistoty. Poplatník pak neví, zda vytýkací řízení stále trvá, či zda již skončilo. Bohužel jedinou možností, jak tuto právní nejistotu odstranit, je pouze pravidelné nahlížení do spisu.
