Přípravy na druhé kolo

24. 6. 2003

Výrobci léků a vakcín doufají, že pokud se virus vrátí, budou připraveni

Pracovníci Světové zdravotnické organizace prohlašují, že epidemii SARS dochází dech. Práce ve výzkumných laboratořích, ať už státních nebo firemních, však teprve začíná. Vědci horečnatě vyvíjejí diagnostické testy, léky a vakcíny proti viru, který zabil přes osm set lidí. Mnozí doufají, že tyto nové zbraně nebudou zapotřebí. Blíže pravdě však asi bude odhad, že SARS ještě zdaleka není poražen. “Podle mého názoru teď spěcháme nejen proto, abychom zlikvidovali současnou chorobu, ale abychom byli připraveni, pokud se vrátí – a ona se vrátí,” varuje dr. Anthony S. Fauci, ředitel amerického Národního institutu pro alergie a infekční choroby. “Rozhodně jen tak nezmizí.”
Výrobci léků a vakcín zatím ve snaze problém vyřešit investují miliony dolarů do výzkumu ve vlastních laboratořích i do spolupráce se státními institucemi. Doufají, že pokud choroba znovu udeří, budou schopni se jí postavit – a přitom shrábnout podíl na zisku. Na trhu se už objevily diagnostické soupravy, potenciální léky a nové metody přípravy vakcín. Vědci rovněž zjistili, že boj se SARS může být značně ožehavý. Špatné zkušenosti s příbuznou nemocí u koček daly vzniknout obavám, že virus by se vinou vakcíny mohl stát nebezpečnějším. Nedávná epidemie opičích neštovic, jež vypukla na americkém Středozápadě nákazou od doma chovaných psounů prériových, a stále hrozící virus nilské horečky na klidu nepřidají.
To všechno a k tomu ještě skutečnost, že virus SARS zřejmě i nadále v Číně číhá ve zvířatech, jako je cibetka, definitivně řadu vědců přesvědčilo, že tato nákaza bude lidi napadat znovu a znovu. Až se SARS opět vynoří, mohou být následky horší. “Jedná se o virus s neuvěřitelně pandemickým potenciálem,” prohlásil odborník na koronaviry dr. Mark R. Denison z Vanderbiltovy univerzity na své přednášce na konferenci o SARS, kterou americké Národní zdravotnické instituty pořádaly 30. května v marylandské Bethesdě. “Děsí mne to.”
I kdyby se však choroba příští zimu vrátila jen v malém rozsahu, pracovníci zdravotnických orgánů tuší noční můru. Ambulance se jako obvykle naplní pacienty s chřipkou. Příznaky SARS jsou však chřipkovým velmi podobné – jak mají lékaři a sestry mezi davem nemocných včas rozeznat těch pár nakažených virem SARS a izolovat je, aby zabránili epidemii? “Klíčem je včasná diagnostika postižených,” souhlasí dr. Thomas P. Monath, šéf výzkumu v britsko-americké biotechnologické firmě Acambis. Tím se otevírá obrovský trh pro diagnostické kity na SARS – a také velký závod, kdo rychlé a snadno proveditelné testy vyvine. Jedním z prvních závodníků je německá firma Artus, jež se dohodla s gigantem v oboru diagnostik, americkou Abbott Laboratories, aby její testy prodával ve Spojených státech a dalších zemích.
Řada dalších společností, Merckem počínaje a AVI BioPharma konče, zatím spoléhá na vlastní laboratoře. AVI připravuje nové varianty řetězce RNA, genetického materiálu uloženého v jádře, které mají zablokovat množení viru. Státní i firemní vědci také otestovali přes dvě stě tisíc chemických látek a našli několik, mimo jiné interferon a lékořicový extrakt, které podle všeho postup viru zpomalují.
Nejlepší zbraní proti SARS by ovšem byla vakcína. Vedení farmaceutických firem odhaduje, že po ní bude slušná poptávka přinejmenším k vakcinaci zdravotníků, kteří byli v nedávné epidemii značně zasaženi. Proto se také do vývoje vrhá celá řada společností. “Budou to vyložené dostihy,” předpovídá dr. Monath.
Několik týmů už má v přípravě očkovací látky slibné výsledky, přičemž každá z metod má horlivé zastánce, hlava nehlava kritizující konkurenční řešení. Vakcína je obvykle neškodnou variantou příslušného mikrobu nebo některých jeho částí. Jakmile je vpravena do těla očkovaného člověka, vyprovokuje jeho imunitní systém k vytváření protilátek – jde o vláknité částice, které rozeznají cizorodé narušitele, nejčastěji viry a bakterie, a navážou se na ně. Někdy vakcína vybudí k akci armádu buněk, takzvaných T-lymfocytů, jež bakterie likvidují. Ve chvíli, kdy člověka zasáhne skutečný virus nebo bakterie, imunitní systém je připraven nájezd odrazit.
U nemoci podobné SARS, kočičí infekční peritonitidy, však vakcína dělá spíše problémy. Donutí sice imunitní systém, aby vytvářel protilátky, ale jakmile se navážou na útočníka, jeho ničivou sílu ještě zvýší. Jak? Umožní mu, aby napadal další typy buněk. “Pokud je SARS podobný infekční peritonitidě, pak to bude zlé,” obává se Ralph S. Baric, který se genetikou koronavirů zabývá na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill. “Zatím selhaly všechny vakcíny, které jsme vyzkoušeli.”
Baric stejně jako řada jeho kolegů doufá, že SARS bude jiný. Stále však neví, jak na vakcínu jít co nejlépe. Nejjednodušší cestou je namnožit virus a pak jej zabít a použít na vakcínu. “To se dá provést v laboratoři, a také to právě děláme,” potvrzuje Anthony S. Fauci. Odborníci ale namítají, že vakcíny z usmrcených koronavirů na příbuzné zvířecí choroby příliš nezabíraly, že množit ve velkém tak smrtící virus je nebezpečné, a že pokud by virus usmrcování přežil, mohl by odstartovat novou epidemii. “To by bylo opravdu zlé,“ souhlasí viceprezident Mercku pro základní výzkum Tony Ford-Hutchinson. “Ta metoda je velmi naivní.”
Sofistikovanějším postupem je připravit geneticky zmanipulovanou verzi živého viru. Doktor Baric například vyvinul elegantní způsob, jak rekonstruovat geny viru a vyvíjet jejich variace. “Můžeme překopat celý genom, aby byl méně infekční, ale imunologicky velmi odolný,” vysvětluje vědec. Živé vakcíny se osvědčily například proti obrně a žluté zimnici. Přesto nelze vyloučit, že oslabený virus časem zmutuje a nabude opět vražedných schopností – nebo aspoň ublíží lidem s oslabeným imunitním systémem.
Proto také jiní, jako třeba společnost Protein Sciences, sázejí na postup potenciálně bezpečnější. Tato malá biotechnologická firma z connecticutského Meridenu vyvinula metodu, jak rychle vyrábět bílkoviny v hmyzích buňkách. Nyní začíná chrlit ve velkém bílkovinu, která tvoří “ostny” na vnějším povrchu viru SARS. Ta bude vzápětí vyzkoušena na zvířatech, zda dokáže vyvolat ochrannou odezvu imunitního systému. Hodně odborníků se však tváří skepticky. Vakcíny obsahující bílkovinu viru fungovaly u žloutenky typu B, obecně ale “nesplnily očekávání, která jsme v ně vkládali”, jak přiznává viceprezidentka a provozní ředitelka firmy Manon M. J. Coxová.
Možná se přece jen najde způsob, jak bezpečnost spojit s efektivitou. Vědci firem Merck, GenVec, Acambis a dalších konstruují neškodné viry, které by bylo možno použít jako nosič k přepravě genů SARS. Jakmile budou tyto “vektory” vpraveny injekcí do těla, geny viru napadnou buňky lidského organismu a donutí je, aby vyráběly virové bílkoviny. U jiných nemocí tento postup zajistil silnější imunitní odpověď, než kdyby se virové proteiny podávaly přímo.
Vakcíny za normálních okolností chrání před onemocněním, jen pokud jsou podány předem. Protože ale viru SARS trvá dobrý týden, než vyvolá chorobu, odborníci z Mercku i jiných institucí doufají, že by se očkování dalo aplikovat i po nakažení. Pokud by bylo provedeno v začátcích, mohlo by nastartovat imunitní systém a zkrotit SARS, než napáchá pořádné škody.
Celé úsilí může být nadarmo, pokud SARS zmizí ze scény nadobro. “Je to zvláštní pocit – ze všech sil se snažíte vyvinout vakcínu, a přitom doufáte, že ji nikdy nebudete muset použít,” uvádí genetik Stephen Albert Johnston z dallaského Southwestern Medical Center při Texaské univerzitě, který na vakcíně pracuje. Odborníci však tvrdí, že přínos z vykonané práce jde daleko za momentální výsledky v boji proti SARS. Získané zkušenosti totiž urychlí boj proti dalším nákazám, které se někde vynoří. I když o to nestojíme, SARS se nejspíš vrátí. Potřebujeme tedy ty nejlepší zbraně, jaké jsme schopni vyvinout.